Zápas není jen 60 minut vyměřených časomírou

V jednom z článků jsem vyjádřil názor, že chceme-li po hráčích od kategorie mladšího dorostu výše, aby hráli aktivní celoplošný hokej, měli bychom v nich přirozeně pěstovat vhodné návyky už od žákovských kategoriíí. To samé si myslím, že by mělo platit třeba i o zápasových rutinách.

Před nějakým časem jsem byl s hráči 5. třídy v tělocvičně na předtréninkovém warm upu. Ve druhé půlce tělocvičny se ve stejný moment rozcvičoval bez trenérského dohledu extraligový český juniorský tým. Zaujalo mě to natolik, že jsem si udělal následující statistiku:

  • rozcvička trvala nějakých 20 minut
  • celkem bylo v tělocvičně 22 juniorů
  • 7 z nich celých 20 minut sedělo na zemi opřených zády o stěnu tělocvičny v družném rozhovoru
  • 14 hráčů hrálo 20 minut tzv. PRDEL, tzn. jeden z nich stál v házenkářské brance zády do hřiště s vystrčeným zadkem a zbývajících 13 hráčů se jej snažilo z několika metrů trefit míčem co nejprudším kopem právě do vystrčeného pozadí, každý úspěšný pokus vyvolal nesmírnou radost všech zúčastněných, která občas rozšířila koutky i těm 7 sedícím
  • 1 slovy jeden jediný hráč z 22 přítomných juniorů se 20 minut skutečně poctivě rozcvičoval, přičemž neváhal a přinesl si i nějaké pomůcky (překážky pro přeskoky apod.)

Druhý příklad přidám také z přímé osobní zkušenosti. Žákovský tým na úrovni prvního stupně základní školy  si převzal nový trenér. Od předchozího trenéra byli hráči naučení, že každému tréninku předcházela krátká porada, co se bude dít na ledě, na co se zaměřit a týmový motivační pokřik. Příchodem nového trenéra hráči očekávali podobný průběh, žádná porada se nekonala, budiž, není to u nás uplně zvykem. Když se však hráči sešli v kruhu uprostřed šatny, aby si dali do té doby pro ně tradiční předtréninkový pokřik, nový trenér je rozehnal slovy, že na tyhle americký píčoviny on není stavěnej 🙂

Budiž, každý má trochu jiný přístup. Nicméně, není škoda bořit něco, co mají hráči zažité, je-li to přínosné? Jakou máte kdo zkušenost s tím, když se u týmu mění trénér? Funguje nějaká koncepční návaznost? Informují se trenéři navzájem o tom, jak tým funguje, jaké má zavedené rutiny, co je jeho silnou stránkou, kde má slabiny, na čem se dá stavět, co je třeba naopak zlepšit? Moje osobní zkušenost je opět poměrně jednoznačná. Podle ní nějaké vzájemné informování a návaznost na předchozí práci moc nefungují. Částečně to přičítám jisté trénérské ješitnosti, dílem klasické české lenosti. Tím jsem sice malinko odbočil od nosného tématu, ale zase máme podnět k dalším plodným diskuzím. A nyní už k věci.

Jeden z obrovských rozdílů mezi tuzemským a třeba zámořským výchovným prostředím vidím také v celkovém přístupu k hráčům při zápasech. Nechme teď stranou koučování na střídačce během zápasu a podívejme se spíš na takové ty „kolemzápasové rutiny“. Příkladově na WSI v Helsinkách mě zaujali gólmani zámořských týmů, ale i třeba Finů. O každé přestávce náhradní golman vždy vyskočil a celou přestávku věnoval velmi intenzivnímu rozcvičování na ledě, aniž by pak do zápasu naskočil. Zámořské hráče také často vidíte před zápasem i po zápase, jak si hrají s dřevěnými kuličkami, míčky atp. Vedle toho se stačí mrknout na běžné předzápasové rozcvičky či rozbruslení v žákovských kategoriích u nás. Hráči se trousí k ledu a na led velmi pozvolna, trenéři přichází často hodně dlouho za nimi. Mezitím se na ledě jakoby bez zájmu hráči různě volně potulují, buší do puků a aniž by udělali jediný rychlý krok kromě tradičního odklepaného rychlého půlkolečka, naskakují na buly.

Na základě zkušeností s trenéry jako jsou Míra Hes, Petr Jonák, Láďa Čihák či Honza Zlatohlávek a několika vlastních nápadů jsem si dovolil sestavit malou osnovu „kolemzápasové rutiny“, kterou opět nevidím nejmenší důvod nepěstovat už u dětí v raných žákovských kategoriích. Pokud vám to bude připadat jako samozřejmosti, super a gratuluji!!!

Sraz 75 minut před zápasem

  • Na srazy se chodí včas. Je to nejen praktické, ale také základní lidská slušnost zvláště v kolektivech s ohledem na ostatní!
  • Po příchodu si hráč rozbalí na svém místě bágl a připraví výstroj. Je dobré hráče klidně i naučit, jak by mělo vypadat hokejistovo místo v šatně (kam si dát brusle, helmu, dres apod.)
  • Hráč se převlékne do věcí na suchou přípravu. Vhodně podle počasí je zejména těm nejmenším dobré sdělit, jak moc se přiobléct (mikina, čepice, apod.). V těžkých zimních botách s vysokou podrážkou se hráči také těžko rozběhají.

Rozcvička 60 minut před zápasem

  • Odbití hodiny před zápasem by mělo být signálem odchodu na rozcvičku.
  • Rozcvička by měla být dynamická. Klasická atletická rozcvička, koordinační žebřík, starty, dynamická cvičení s hokejkou a dřevěnou kuličkou, švihadla, hry s fotbalovým míčem (nikoliv PRDEL) apod. Úměrně věkové kategorii. Příklad warm upu podle Milana Bališe na ukázku ZDE.
  • Za důležité považuji, aby hráči vnímali už rozcvičku jako důležitou součást zápasu a byli při ní úměrně věkové kategorii co nejvíce soustředění, neblbli a nepošťuchovali se. Rozcvička nechť je zábavná, ale podrážení nohou ve frontě legrační prostě není ani u šestiletých dětí!

Krátké protažení

  • Po příchodu do šatny by hráči z rozcvičky měli být trochu zpocení, proto je ideální, aby se teprve teď převlékli z rozcvičkového oblečení do suchého zápasového ribana.
  • Honza Zlatohlávek zařazoval v této fázi po převlečení do ribana ještě krátké protažení, hráči při něm pěkně v klidu mohli opět nasměrovat myšlenky směrem k zápasu.

„Taktická“ porada

  • Poté, co se hráči oblečou do výstroje vyjma přilby, soustředí se na jedno místo k předzápasové „taktické“ poradě. Záměrně dávám slovo „taktická“ do uvozovek, abych předešel dalšímu popotahování za šablony, signály a omezování kreativity dětí! Nicméně úměrně dle věku by si trenér měl s hráči promluvit o sestavě a pokynech ke hře. Těm nejmenším stačí samozřejmě pár jednoduchých pokynů (bruslíme, makáme, střílíme, máme hlavu nahoře apod.), čím jsou hráči starší, tím by měla být taktická porada propracovanější. V tomhle jsme v porovnání se zámořím sto let za opicemi i ve starších kategoriích a dospělých, natož u dětí.

Příchod k ledu

  • Před odchodem ze šatny by hráči měli být už plně koncentrovaní a nažhavení na zápas. K tomu pomůže společný bojový pokřik v šatně a řádně hlasité skandování cestou na led. Osobně přitom nemusím sprosté pokřiky u dětí či hanlivé urážky soupeře, které navíc vypadají hodně srandovně, když někomu pokřikem dopředu trháte prdele, nadáváte mu do buzerantů a kdečeho jiného a z ledu pak odcházíte s hlavou v dlaních a pořádným přídělem. Prostě tady platí: Natěšeně, motivačně, hlasitě, ale kdyby jen trochu s úctou k soupeři!
  • Trenér a realizační tým by měl být součástí a jít k ledu společně s hráči. To cigárko si snad můžou někteří koučové dát až po zápase.

Nástup na led

  • Tady dám k dobru jednu soukromou psychologickou pomůcku.
  • Představte si, že jste hráč a pozorujete soupeře naskakujícího na led. Jak na vás zapůsobí tým, kde se pozvolna trousí ze vrátek jeden hráč po druhém a volně začínají klouzat po ledě a jak oproti tomu tým, který naskáče na led jako jeden muž a čiší z něj energie na sto honů?
  • Preferuji proto, aby hráči dorazili na střídačku, sundali chrániče, zaparkovali náhradní hokejky (náhradní hokejka by měla být samozřejmostí jak při zápase tak na tréninku) a láhve na pití, počkali až budou všichni připraveni a na pokyn kapitána naskákali na led co nejrychleji za sebou a dali ihned jedno zastrašující kolo zcela naplno.
  • A vedete 1-0, uvidíte ten úlek v očích soupeřů 🙂
  • Má to i další výhodu – hráčům začíná zápas a jsou plně koncentrovaní a nastartovaní do zápasu už při rozbruslení a nerozkoukávají se až v momentě, kdy padne na led puk při první buly.

Rozbruslení

  • Rozbruslení je součástí zápasu, nikoliv oddělený dýchánek.
  • Mělo by být dynamické, hráči soustředění, provedení všech činností důrazné, naplno jako v zápase.
  • Vše opět úměrně věku.

Pokřik

  • I tradiční týmový předzápasový pokřik u branky leccos napoví o chuti a připravenosti týmu.

První střídání

  • První střídání může rozhodnou zápas. Naučte hráče soustředit se na zápas hned od úvodní buly. Je to jako s každým startem, je třeba do něj dát co největší úsilí. Schválně mrkněte na video ZDE, kde vidíte hned několik skvělých prvních střídání zakončených gólem. Co to asi udělá se soupeřem?

Koučink během zápasu, jak bylo zmíněno, vynecháme. Mrkněme se však ještě na další vybrané „kolemzápasové“ rutiny, které pomáhají hráčům zlepšovat se bez rozdílu věku.

Přestávky

  • Přestávka mezi třetinami není pauza na cigáro pro trenéra! Kroutíte hlavou? Nekruťte, u nás běžná věc, za mořem nepředstavitelné!
  • O přestávce se hodí rozebrat dosavadní hru, reagovat na vývoj zápasu, povzbudit do další části.
  • Hráči by se měli vhodně občerstvit, těm nejmenším je to dobré připomínat. Maminky by měly mít natrénované svačinky do šatny.
  • Odchod k ledu a nástup na led by měl být stejný jako před zápasem!
  • Pokud zůstáváte o přestávce u ledu, opět vypadá a funguje týmově mnohem lépe, když si hráče shromáždíte na ledě před střídačkou a vysvětlíte si vše potřebné tak, že budou na váš výklad koncentrovaní.

prestavka

Zhodnocení zápasu

  • Každý zápas by měl mít krátké zhodnocení od trenéra. Vítězný i prohraný.
  • V případě porážek by se měl tým poučit. Klidně nechť jsou vysloveny kolektivní příčiny prohry a motivační návrhy na jejich odstranění (Byli jsme všude pomaleji, musíme více potrénovat starty na puk. Apod.). Za nepřijatelné považuji svalování viny na individualní chyby hráčů. Pro individuální upozornění na chybu je prostor v průběhu zápasu, veřejným pranýřem přede všemi po zápase nikomu nepomůžete a nepodpoříte ani týmového ducha.
  • I v případě vitězství je o čem mluvit (Vidíte, jak se nám vyplácí trénink střelby, jak účinné je napadání apod.).

Výklus a protažení

  • Po každém zápase by měl následovat krátký výklus a protažení. Pomůžete regeneraci a dlouhodobě zdravému tělesnému vývoji hráče.
  • Pozápasová péče je stejně důležitá jako předzápasová!

Úklid šatny

  • Ať už jde o vlastní šatnu nebo vypůjčenou šatnu soupeře, neměla by po opuštění vypadat jako po výbuchu atomové bomby. V prvním případě jde o vlastní štábní kulturu ve druhém pak o slušnost!
  • Opět se hodí, aby hráči v domácí šatně věděli, jak má vypadat pořádek, jak si rozvěsit věci, kam uložit bágly, aby se neválely po zemi, kam házet odpadky apod.

Zdá se Vám všechno výše uvedené samozřejmé, pak Vám upřímně gratuluji, máte dobrého trenéra i partu lidí kolem sebe, tak si toho važte!

Pokud však bude pro hráče od mala zápas znamenat jen čas, kdy běží časomíra a místo rozcvičky budou hrát PRDEL, je dost pravděpodobné, že budou umět jen to, co z ní běžně leze!

User Rating: 4.3 (6 votes)
Sending

2 komentáře

  1. ace napsal:

    Hezkej článek, který téměř do puntíku popisuje běžné postupy v našem týmu HC Energie K.Vary 2003. Opravdu si práce našich trenérů velmi vážíme.

  2. P17 napsal:

    Super článek. Souhlasím. A říkám – kéž by………

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *