Proč je ta Kanada jinde?

Každý, kdo sledoval právě ukončený pražský šampionát, musel uznat, že nejnovější mistr světa předvedl letos jinou úroveň sportu než zbytek startovního pole. Navíc mu k titulu stačilo zahrát naplno vždy pár minut proti papírově slabším soupeřům, dvě třetiny proti Švédům, jednu a půl proti nám a řekněme už pro radost skoro celý zápas s Rusy. To vše doprovázeno dovolenkovým režimem mimo hokejovou arénu.

Dominance, jakou mistrovské turnaje dlouho nepamatují a myslím, že ani parta kolem Fetisova nebyla v osmdesátých letech až takhle suverénní. A určitě se u toho tolik nenasmála jako letos Kanaďani.

Odborných rozborů, proč, nač a zač bude teď všude asi spousta. Já si zase dovolím jeden laický, pozorovatelský.

Ten největší rozdíl mezi Kanadou a ostatními jsem viděl jasně v individuálních dovednostech, které pak jen znásobil současný typický zámořský herní styl (už se těším, až někdy zase zaslechnu, jak to za mořem nastřelují a na NHL se nedá koukat, zato naše zlatá kombinační extraliga, to je krása a přehlídka hokejového fištrónu).

Neskutečná rychlost, dynamika a obratnost bruslení zřejmá zejména na malém prostoru, ovládání hole a práce s pukem, krytí kotouče v soubojích, zpracování, pohotová a přesná střelba. A to světe div se, včetně téměř dvoumetrových beků! Samostatnou kapitolou pak byl při rozehrávce i „třetí bek alias brankář“. Dovednostní nadřazenost, zejména obratnost a stabilita, umožnily Kanaďanům hrát i tradičně důrazně, ustát a vyhrát souboje i těm subtilnějším (Giroux, Ennis) a dohrávat hráče, ale nepotřebovali někoho zbytečně řezat mimo hru.

Připadalo mi to jako na mládežnických turnajích. Prostě pouhým okem viditelné rozdíly.

I proto si zkusím i některé rozdíly popsat. A začneme tím základním, tedy bruslením.

Budu se sice poněkolikaté opakovat, ale když už se to projevuje i u dospělých, proč ne. Já tam prostě vidím jiný „zámořský“ bruslařský styl. Z našich jím bruslí jedině snad Pleky, který ale vždycky říkal, že se bruslit naučil až za mořem. Voráčkovo bruslení je hlavně dané obrovskou sílou. Pro opáčko připomenu dřívější článek na tomto webu Důkaz videem – Bruslařský styl!

Tohle se prostě učí podle šablony všichni už odmalička:

• nízký posed
• výrazný předklon těla
• výrazná práce rukou (jakmile to jde, hráči pouští hůl do jedné ruky a pomáhají si rukama)
• výbušné frekvenční bruslení s širokými odrazy do PROPNUTÉ NOHY

Jako klíčovou věc vidím právě tu propnutou nohu! U nás pořád slýchávám, ten „bruslí moc zeširoka, nevrací po odrazu nohu až k druhé noze“. Já myslím, že to snad ani není potřeba, klíčové je to maximální propnutí při odrazu a ještě jedna maličkost, co nejrychlejší a nejúspornější „přísun“ nohy zpět k odrazu. U nás malí kluci často při návratu z odrazu nohy hodně zvedají (paty) a jakoby zakopávají za sebe.

Jako typického představitele současného zámořského bruslení jsem vám vybral Tylera Halla.

Mrkněte na něj a všímejte si zejména:

• širokého a napohled dost krátkého odrazu do propnuté nohy, kdy zdaleka po odrazu nevrací nohu až zpět k té druhé
• výrazný pohyb levé (volné ruky) až do propnutí
• úsporný návrat odražené nohy zpět

Že jde o zřejmý produkt cílené práce podle šablony nechť opět dokáže naše známé video kanadsko-amerických druháčků, kteří jako by Tylerovi z oka vypadli nebo i známé video z Bricku (doporučuji čas kolem 1:00, kde je zpomalený záběr a vidíte krásně všechny hráče zezadu). Mimochodem, teď o víkendu jsem viděl zápas našich předních předčtvrťáčků a nikoho tak pádit jsem neviděl, natož vedení kotouče jednou rukou. Všimněte si, jak ti malí borci ze zámoří při každé příležitosti pouští hůl do jedné ruky a strkají puk hlavně co nejrychlěji dopředu, žádným obouručným mícháním se při úprku do útoku rozhodně nezabývají!

Už jen jako lahůdku přidám ještě Tylera při bruslařských testech.

Pro dnešek stačilo, pokračování přístě …