Nagano na odstřel, ať žije Nagano

„Já se ale musím usmívat korupci, jestli tady máme pana Palaščáka, který jednoznačně složil peníze, aby jeho kluk hrál hokej. Takový člověk by tu neměl být,“ prohlásil Lener a na Palaščákův dotaz, co měl dělat, už jen odvětil. „Já s vámi diskutovat nebudu.“

Aniž bych se chtěl kochat nad novým světlem mířícím na absurdní prohlášení šéftrenéra ČSLH nebo srdnatou hereckou vložku Roberta Kysely, myslím, že výše uvedený výrok právě teď stojí důrazně za připomenutí. Zítra máme mimořádné zasedání výkonného výboru a v pátek pravděpodobně už dříve plánovanou tiskovku k mládežnickému hokeji.

Přímou příčinou první události jsou nové skutečnosti v kauze

RŮŽIČKA – PALAŠČÁK

které do značné míry mohou ovlivnit i průběh události druhé.

Na celé reportáži Radiožurnálu mi přišlo nejpřekvapivější to, že se Jankovi Kroupovi podařilo sehnat někoho, kdo se nebál promluvit. Jinak obsah asi není potřeba nijak rozpitvávat. Pojďme se raději podívat na možná poselství a důsledky této Růžovy kauzy.

V úvodu bych rád zdůraznil jedno důležité poselství, které v reportáži zaznělo a možná ho řada lidí přehlédla jako nepodstatné.

S rodinou Josefa Ptáčníka to dopadlo špatně. Nezaplatil a oba synové nakonec s hokejem skončili. Teď živoří a počítají každou korunu. Ten úspěšnější dělá hlídače v supermarketu, kromě hokeje totiž neumí skoro nic.

Při vší úctě k práci černých šerifů, tyhle čtyři věty by se měly důrazně táhnout všemi snahami o změny současného systému výchovy hokejové i jiné sportovní mládeže a varovně rezonovat ve všech rodičovských uších. Aktuální mládežnický hokej, i přes deklarované snahy administrativně fungujících akademií, vzdělání dětí a mládeže strašidelně opomíjí. A s ním bohužel často i mnozí rodiče! Statistiky jsou přitom neúprosné a tak výsledným produktem současného českého hokejového výchovného systému je především silná armáda potenciálních černých šerifů.

Nechci předjímat a dělat unáhlené soudy bez soudce podobně jako pan Lener v diskuzním pořadu, naganský národní hrdina Vláďa Růžička je s velkou pravděpodobností na odstřel (pozn. tak než jsem to dopsal, tak sám skončil). Naznačují to i články v prorežimních médiích (www.hokej.cz). Dokonce i veřejné mínění nezasvěcených po reportáži Janka Kroupy zjevně obrátilo.

Vzhledem k tomu, že se na tomto blogu věnuji především mládežnickému hokeji, Růžičkův konec u reprezentace by byl pohledem mládežníků slabou náplastí na související dění kolem mládežnického hokeje. Nové události navíc mapují až špičku ledovce, tj. přechod z mládežnických kategorií do profesionálního dospělého hokeje, čímž by se mohlo zdát, že s mládeží ani tak nesouvisí a český profesionální hokej jen převzal filozofii Bernie Ecclestona z F1, kde se za místo v závodním kokpitu také běžně platí. Postupem událostí se však Růžičkova kauza stala především symbolem přístupu současného vedení hokejového svazu ke kritikům nešvarů v mládežnickém hokeji a tak vedle v úvodu zmíněného faux pas Slavomíra Lenera nezapomínejme na svazové soudní výhrůžky Marku Černoškovi, absurdní výzvy Luďkovi Bukačovi st. k předložení důkazů za současného zametání pod koberec právě kauzy Růžička či dřívější fabulace kolem odstupného/výchovného.

Doufejme tedy, že výkonný výbor ČSLH a možná ještě lépe vyšší státní autority díky Růžičkovi uchopí konečně vše pevně do rukou a pokusí se prostředí mládežnického hokeje posunout směrem k moderním demokratickým principům. Zásadní otázkou přitom může být, zda i další aktéři zviditelnění na Růžičkově kauze jsou vůbec schopni přepnout svá myšlení novým směrem a zrealizovat něco, co ve značné míře dosud ostře odsuzovali. Možná by už konečně mohla skončit ponaganská éra výchovného temna projevující se předlouhou mistrovskou kocovinou, tak abychom v budoucnu mohli namířit opět třeba až k naganským výšinám nebo měli z národního sportu alespoň upřímnou radost.

A co by stálo za úvahu prodiskutovat nejen na úrovni ČLSH? Podívejme se na několik bodů, ať už jde o dlouhodobější rámcové plány nebo jen rychlou úpravu současných dílčích pravidel.

Na delší lokte

• Jasné oddělení mládežnického sportování od profesionálního sportu – samostatné veřejné financování i personální řízení.
• Vytvoření pravidel pro přímé veřejné financování spolků věnujících se výchově sportovní mládeže, volný a spravedlivý přístup k veřejným penězům.
• Zřízení systému sportovní výchovy mládeže v rámci vzdělávacích programů škol – středoškolský a vysokoškolský hokej.

Nejpozději ihned

• Zrušení jakéhokoliv odstupného/výchovného za nezletilé hráče. Volný pohyb nezletilých hráčů ve stanoveném mimosezónním období. (od tohoto bodu se odvíjí vše podstatné a řeší největší současné neduhy – volné konkurenční prostředí mezi kluby s navazující nezbytnou snahou o co nejlepší nabídku klubových výchovných programů, svobodný přístup k jiným sportovním mimoklubovým aktivitám atd., atd.) Připustíme-li deklarovanou finanční „újmu“ ze zrušení současné podoby výchovného, lze určitě zavést náhradní systém, který bude skutečně motivačně odměňovat dobrou výchovu mládeže a vyjadřovat solidaritu profesionálního sportu s výkonnostním a amatérským. Několik návrhů viz např. TABULKY, FINANCE, ALTERNATIVY.
• Zprůhlednění financování spolků vychovávajích mládež vedle obchodních společností založených pro účely profesionálního sportu.
• Zlepšení komunikace v rámci hokejového hnutí a osvětové činnosti směrem k hráčům a rodičům. (viz např. USA HOCKEY – PLAYERS & PARENTS)
• Zlepšení vzdělávání trenérů mládeže prostřednictvím moderních technologií – viz např. Hockey Canada Drill Hub nebo USA HOCKEY COACHES
• Změna žákovských soutěží ve prospěch „přínosnosti a zábavnosti“ utkání, minimalizace nákladů a časových ztrát. (např. viz HOKEJOVÁ REVOLUCE I)
• Přizpůsobení všech mládežnických soutěží co nejvíce potřebám vzdělávání hráčů.
• Zavedení online přehledu výchovných programů jednotlivých klubů a jejich úspěšnosti vyjádřené uplatněním odchovanců v profesionálním hokeji a/nebo dosaženým vzděláním.

Najde se spousta dalšího, nicméně ať je něco do začátku, pokud se objeví jakákoliv dosud neprojevená snaha ke změnám současného stavu.