Konec měsíce se rychle blíží, tak je načase splnit slib a sepsat pár nápadů, které by se mohly zařadit do dizkuzí nad úpravou současného systému výchovy hokejové mládeže.

První téma je vzhledem k archívu článků na tomto webu poměrně jednoduché.

Tak tedy odstupné ANO či NE?

Argumentace pro i proti odstupnému mohutně zaznívaly celé letošní jaro. Základní tvrzení obhajoby odstupného i 10 negativních dopadů odstupného si můžete připomenout ZDE, není třeba je vypisovat znovu.

Zhroutí se bez odstupného mládež?

Jedním z nejhlasitějších argumentů pro zachování odstupného je jeho údajná naprostá nepostradatelnost v příjmových položkách klubů. Pokud se bude v rámci připravovaných analýz seriózně zkoumat dopad odstupného na financování mládeže, bude to chtít relevantní údaje, tedy konkrétní čísla. Ta však bohužel zatím nikdo nikde nepředložil a přitom jde zdánlivě o velmi prosté početní úlohy. Jen s několika malými, ale zásadními podmínkami.

Má-li být odstupné příjmem mládeže, nemůže být pro zhodnocení zmíněného dopadu započítáváno odstupné, které si mezi sebou hradí samy kluby. To žádný příjem do systému financování mládeže negeneruje, pouze redistribuuje peníze, které už v systému jsou.

Za příjem mládežnického hokeje tak lze považovat pouze odstupné placené rodiči. A ani to nebude úplně jednoduché spočítat. Uvedu příklad jedné z mnoha reálných podob současných přestupů s odstupným, ke kterým jsou k dispozici i příslušné doklady.

Hráč přestupuje z klubu A do klubu B. Jde o velké kluby, které mají jak mládež sdruženou ve spolku tak obchodní společnosti pro mužské profesionální týmy. Přestup je na nátlak klubu A (rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, kdo by bojoval se silným soupeřem, takže volí tu nejsnažší cestu) realizován tak, že rodič hráče uzavře s klubem B smlouvu o sponzorském daru ve výši odstupného jeho obchodní společnosti (mužům), oba kluby se pak vzájemně vyrovnají opět na úrovni obchodních společností. Co z toho plyne? Výše uvedené prostředky, byť jsou reálně odstupným, v příjmové složce spolku (mládeže) nikde nenajdete. Končí u obchodní společnosti (mužů).

To byla jen malá ukázka, jak těžkou práci bude mít ten, kdo bude chtít vypátrat skutečný vliv odstupného na příjmovou stranu hospodaření hokejové mládeže.

Jedno je však nesporné – odstupné skutečně přináší mládežnickým klubům prostředky a případné dohodě o jeho zrušení či významné úpravě může napomoci návrh na náhradu výpadku příjmů z jeho současné podoby. Ten bude předmětem druhého příspěvku seriálu MODERNÍ HOKEJ.

Vraťme se však zpět k dnešnímu tématu. Odstupné ANO či NE. Ve světle všech výše zmíněných argumentů bych to viděl takto.

NE

Odstupnému/výchovnému v současné podobě jako obecně platnému pravidlu vytvářejícímu bariéry a jiné negativní důsledky v přestupech hráčů do 18 let.

• Pohyb hráčů mezi kluby by měl v obecné rovině zůstat volný.
• Vhodné pro jistotu a stabilizaci klubů je omezit přestupy v průběhu sezóny s výjimkou změny bydliště či školy.

ANO

Možnosti začlenění odstupného/výchovného do oboustranných dohod mezi hráčem (zákonným zástupcem).

Dovedu si představit odstupné jako součást podmínek oboustranné dohody (smlouvy) mezi hráčem (zákonným zástupcem) a klubem. Oboustranná dohoda obsahuje obvykle práva (nároky hráče) a povinnosti (závazky hráče) a je odsouhlasena oběma stranami. Současné odstupné je bohužel značně jednostranné a rodiče, kteří do svazku s klubem podepsáním registračního lístku vstupují, často o závazku odstupného vůbec netuší. Kluby navíc nemají obecnými pravidly stanoveny žádné standardy pro výchovu hokejové mládeže a mohou si tak nárokovat stejnou výši odstupného i při zcela odlišné úrovni podmínek, za kterých hráče vychovávají. Oboustranná dohoda by umožnila volnou soutěž klubů o hráče a svobodný výběr klubu podle nabízených podmínek. Na druhou stranu by umožňovala i klubům stanovit různou výši smluvního odstupného. Vzájemná dohoda by pak byla vyjádřením svobodné vůle obou stran.