Český olympijský výbor a Česká unie sportu se vyjádřily k institutu výchovného a podmínkám přestupů v mládežnických kategoriích. Lakonicky by se mi chtělo poznamenat, že prohlášení se tedy zjevně netýká odstupného v českém mládežnickém hokeji, neboť to v reálu žádnou spojitost s výchovou nemá. Ale budiž.

Prohlášení ZDE

Pokud tímto prohlášením chtěl Český olympijský výbor podpořit současnou praxi uplatňování přestupů v mládežnickém hokeji, čemuž by napovídalo i zveřejnění prohlášení na webu ČSLH, pak se možná jen díky nedostatečné znalosti reálií vystavil silnému podezření ze zpronevěry mimo jiné čl. 4 Olympijské charty – Základní principy olympismu:

4 Provozování sportu je lidským právem. Každý jednotlivec musí mít možnost provozovat sport bez jakékoli diskriminace a v olympijském duchu, jenž vyžaduje vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidarity a fair-play.

Co se týče současného hokejového prostředí, vynechme raději vzájemné porozumění v duchu přátelství, solidaritu či fair-play a podívejme se třeba jen na tu diskriminaci.

Současná praxe uplatňování odstupného podle přestupního řádu ČSLH je diskriminační minimálně ve smyslu významu slova samotného! Odstupné totiž není uplatňováno u všech hráčů stejně! Někdo se zpravidla díky kontaktům a známostem s klubem dohodne a přestoupí bez odstupného (obvykle staří známí z hokejového prostředí) nebo nižším než tabulkovým odstupným, po jiném klub vyžaduje odstupné v plné výši. Stejně tak je rozdílný přístup jednotlivých klubů k vyplácení odstupného. Uplatňování přestupního řádu také diskriminuje ve volném pohybu například i nezletilé hráče méně movitých rodičů, neboť ti si při současné prokazatelné praxi, kdy přestup jsou v řadě případů nuceni hradit rodiče, změnu klubu často nemohou dovolit. V těch nejhorších případech pak je odstupné nástrojem vyřizování osobních účtů či nevraživosti mezi dospělými se smutným dopadem na děti. Přestupy hráčů proto jsou sice možné, ale nemají k nim zdaleka všichni hráči stejný přístup!

Vzhledem k tomu, že český hokejový svaz zvolil jasnou strategii NEPUSTIT CHLUP a aktuálně neexistuje oficiální legitimní uskupení, které by mělo sílu svaz ke změnám přesvědčit, nezbývá než ponechat osud odstupného jednotlivým případům, kdy se jedinci budou snažit domáhat lidských práv a svobod či přezkumu hospodaření s veřejnými prostředky samostatně.

V tomto příspěvku tak už jen recykluji pro ty, kdo by se chtěli ještě někdy nad odstupným zamyslet, pár argumentů a návrhů a ponechávám na tomto webu odstupné odstupným a budu se věnovat jiným tématům, která dávají smysl.

Několik důvodů, proč je odstupné na škodu českému mládežnickému hokeji (nikoliv zřejmě jeho lodivodům) jsem uvedl

ZDE

Lze je shrnout do konstatování, že odstupné eliminuje zdravou konkurenci mezi kluby a potlačuje jejich snahu o vytváření co nejlepších podmínek pro mládež, vytváří atmosféru strachu a frustrace mezi rodiči, znevýhodňuje nebo naopak zvýhodňuje některé mladé hráče bez ohledu na jejich schopnosti.

Bohužel nikdo ještě nedoložil neustále zmiňovaný nezbytný význam odstupného pro klubové kasy jako argument na podporu odstupného. Jediné vyjádření na toto téma padlo v rozhovoru s Františkem Kučerou na iSport.cz, který prohlásil

Pro nás to není žádný příjem.

a v následném zveřejnění příjmů a výdajů klubu také žádné odstupné skutečně nefigurovalo.

Značně pokulhává i další neustále omílaný argument o nutné anarchii v případě zrušení odstupného. Ta dnes nastává daleko více účelovým šíbováním hráčů napříč věkovými kategoriemi kvůli uspořádání soutěží, nebo i tím, že řada týmů v průběhu roku obehrává při různých i svazem organizovaných soutěžích cizí hráče, registrované v jiných klubech, přičemž kmenoví hráči tomu jen smutně a s hrozbou vydírání odstupným na zádech přihlíží. Atmosféra strachu funguje perfektně!

Poslední část epilogu k odstupnému se týká jeho zamýšlené podstaty, která však v současnosti naplňována zdaleka není.

Naprosto souhlasím a všemi deseti podpořím odstupné/výchovné, které bude odměňovat dobrou práci s mládeží a bude se týkat těch, kteří se díky ní dostanou až na práh profesionální kariéry. Na této cestě nebude nikoho omezovat a diskriminovat a bude nikoliv brzdícím, ale motivačním prvkem výchovného systému.

Současný systém výše uvedené rozhodně nenaplňuje. Proto by stálo minimálně za úvahu popřemýšlet nad systémem novým, odpovídajícím moderní demokratické společnosti a stimulujícím zájem o výchovu mládeže ke sportu.

Několik alternativ jsem zkusil nabídnout již dříve

ZDE

Když už nic, tak by se slušelo vnímat a připouštět i jiné názory.