Kdo za to teda může?
Přiznám se, že jsem tentokrát zvolil záměrně trochu bulvární titulek. Článek Michala Broše, na který najdete odkaz na konci příspěvku, už určitě řada z vás četla. Nějakou dobu už jeho výtah koluje i po Facebooku. Já jsem chtěl počkat s komentářem na celé znění, ke kterému jsem se dostal až dnes.
S drtivou většinou Michalových výroků nelze než souhlasit. Co bych rád vypíchl je odtajnění onoho tajemného kralupského kouče.
Je jím teprve devatenáctiletý Lukáš Majer a já se přiznám, že také koukám jako puk. Lukáš je pro mě v českých trenérských vodách naprostým zjevením. Ve svém věku má už nějakou dobu svoji vlastní hokejovou školu, vydal se z dalekého Prostějova do Kralup, aby tady veškerý svůj čas od rána do večera vč. víkendů věnoval práci v místním klubu a pracoval i na svém profesním rozvoji. Jaro a léto strávil mimo jiné dobrovolně na kempech Petra Jonáka, aby se něco přiučil, zvládá perfektně demonstrovat fantastické bruslení Tolji Buligy a má vůbec spoustu vychytávek, které daleko přesahují běžné obzory nejen devatenáctiletých, ale u nás i mnohem starších trenérských bardů. Kromě výborných tréninků máte u Lukáše možnost sledovat i skvělé organizační schopnosti a nadmíru vyspělou práci s hráči mimo led, ať už jde o suchou přípravu, týmové mítinky nebo individuální pohovory s jednotlivými hráči. Pravidelný dohled nad školním prospěchem hráčů, motivační hesla v šatně a tématické slohové práce hráčů na témata jako „V čem bych se mohl zlepšit a jak.“ také nejsou běžným standardem v mnoha klubech. Prostě a jednoduše, v lidech jako je Lukáš může mít náš mládežnický hokej blyštivý klenot, tak doufejme, že ho ta trocha smogu v hokejovém ovzduší nijak nezakalí. Tohohle kluka si prostě zapamatujte, určitě o něm uslyšíte. Že nejde o úplně běžného teenagera si můžete přečíst i TADY. Já si Lukáše každopádně řadím do své soukromé osy oblíbených výjimečných trenérů působících v Čechách u mládeže, které jsem mohl sledovat podrobněji a jejichž práce u mládeže mi dávala či dává velký smysl, tak proč si je nevyjmenovat -> Hes Míra, Jonák Petr, Čihák Ladislav, Zlatohlávek Jan, Zbyněk Zavadil a další do party Majer Lukáš! A pokud bych měl najít pro všechny jeden společný jmenovatel, pak by to byly určitě na prvním místě POCTIVOST A OBROVSKÉ ZAUJETÍ pro trénování, které se promítají do všech trenérských činností. Můžete mít s hokejem zkušenosti třeba Scotty Bowmana, ale pokud nemáte zájem, bude to stát vždycky za prd.
Michal v článku zmiňuje malý středočeský klub. A právě díky Lukášovi, Mírovi Hesovi či Michalovi Brošovi už se vůbec nebojím doporučit tento
ODKAZ
A teď už tedy konečně ten Michalův článek:
Broš o současné mládeži: Máslo na hlavě mají rodiče i trenéři
Mám osobní zkušenost, která se neslučuje s Vašimi „to co ke mně došlo“. Doporučuji počkat si na osobní zkušenosti a českou specialitu „to co ke mně došlo“ brát s velikááááánskou rezervou, v mládežnickém hokeji obzvláště.
Šlo-li by pouze o mou osobu, nemám nejmenší problém se pod svůj názor podepsat. Jistě ale chápete, že nechci ublížit synovi. Jelikož tento renér přichází k našemu týmu, samozřejmě jsem si zjišťoval o něm informace. To co ke mně z rúzných stran došlo byla „pochvala“: „Tým ohromně herně pozvedne, protože mu jde především o úspěch a klidně odehraje zápas na dvě pětky aby vyhrál“ (cože je samozřejmě stručný výtah z mnoha názorů). To já osobně za pochvalu rozhodně nepovažuji a nesvědčí to o kvalitě mládežnického trenéra. Ale uvidíme, třeba se všichni mýlí. 🙂
Dobry den, s Honzou Zlatohlavkem mam osobni zkusenost. Myslim, ze ho uznava i Michal, ktereho zminujete. Co vim, tak i pro tymy, ktere v posledni dobe vedl, byl velkym prinosem a ve vsech sli jednotlivi hraci a hlavne cely tym vykonnostne i co se tyce vsech aspektu okolo (chovani hracu na lede i mimo led, pristup ke sportu, Honzova znama pece o zdravou stravu apod.) vzdy velmi dopredu. Je mi tedy lito, ale Honzu Zlatohlavka ve svem vyctu s klidnym svedomim necham. Neni take prilis fer jmenovat na vsechny strany a sam se ani nepodepsat. Ne vždy za problém v komunikaci trenér – rodič může trenér.
Domnívám se, že jméno Jana Zlatohlávka máte ve svém výčtu dobrých trenérů mládeže omylem. Ano zápal mu určitě nechybí, to je ale vše. I v rozhovoru s Michale Brošem se několikrát opakuje, že v dětském věku je nesmysl tlačit na vyhrávání a okamžité úspěchy, což je přesný opak k filozofii vyznávené panem Zlatohlávkem. Jeho jediným zájmem je vyhrát každý zápas. Nyní přichází k týmu desetiletých klukům a už dopředu avizuje, že pět „nejslabších“ chlapců vyhodí (pošle na hostování). Ani jednou je neviděl, netuší kdo z nich má potenciál se za rok výrazně zlepšit. Dále se Michal Broš zmiňuje, že důležitým aspektem je výborná spolupráce a bezproblémová komunikace mezi trenérem a rodiči. I toto je přesný opak činnosti pana Zlatohlávka. Jeho prvním krokem ještě před příchodem k týmu je nepokryté vyhlášení války rodičům. Příště než budete někoho jmenovat, tak si o něm něco zjistěte.
Pana Broše si jinak vážím, ale dávat dohromady vinu s trenéry je unfér. Já to tedy znova zopakuji. 1/ Rodič dali na hokej své dítko v dobé víře. 2 / To ještě nevěděli/a to je možná jejich vina/ do jakého prostředí své dítko dávají a co je čeká/ . To znamená, že podle mě nemá vinu trenér nebo rodič, ale systém, který byl vytvořen lidským faktorem.
Pro ty, kdo si stacili precist dalsi z anonymnich vyplodu pana Karla, Pavla, Zdenka, Kamila, Emila z Krnova. Jeho komentare budou skutecne i nadale bez reakci vymazavany. Cas je drahy a odpovedi na jeho „dotazy“ jsou zde vsude volne k nalezeni.
Pořád chybí sebrané peníze ve sportu a nějaké injekce to nezachrání.
Ahoj Karle, mám vnuka kterému je sedm a hrál svůj první zápas před týdnem. Souhlesím s tím, že již v tom to věku mají začít hrát nátlakový hokej, protože je to pro ně přirozený. Ahoj