Jaká je v českém mládežnickém hokeji šance na změny?

Tak si to celé shrňme. Evidentně jsme na konci aféry Zachagate, neboť se zveřejněnou osobní minulostí neměl Pavel Zacha st. nejmenší šanci tenhle boj přežít. Aféra zřejmě končí, rozejděte se.

Historicky neexistují ani krátkodobě období, ve kterých žijí jen samí hodní nebo jen samí zlí. Hodní a zlí jsou tu pořád, na některé minulé zlé máme aktuálně potvrzení, na ty současné zatím nikoliv. Vyznat se v hodných a zlých může být však často problém, neboť ti nejzlejší mají nezřídka mimořádnou schopnost se podle potřeby převtělit do těch nejhodnějších. Proto osobní minulost PZ nechť si každý srovná po svém. V tomhle rozpoutaném boji ho však při současném rozdělení hodných a zlých nepochybně diskvalifikuje. Ti, pro něž je nesmazatelný cejch PZ nepřekonatelnou překážkou, mohou s klidem tuhle stránku zavřít. Pokud patříte mezi ty, kteří rádi zkoumají spíše to, co bylo řečeno, čtěte dál.

Celá kauza je hodně zajímavá nejen z hokejového pohledu. Ono vše jde totiž ruku v ruce s celou naší společností. Jaká společnost, takové její dílčí části, tedy i hokejové hnutí.

Malý průzkum celého průběhu aféry v médiích

Nejprve PZ zaskočí svým třaskavým článkem o poměrech kolem reprezentace U20. Forma velmi diskutabilní nicméně na stole leží řada předložených informací minimálně k diskuzi. Mocnější strana je evidentně zaskočená, získává čas a neskrývá údiv nad tím, jak se mohlo stát, že se mediální prostor otevřel tak razantně oponentnímu názoru. Přichází zmatená reakce – indisponovaný trenér, křečovité reakce hráčů a rozhovory s nepřipraveným šéfem svazu Tomášem Králem i šéftrenérem Slavomírem Lenerem. Ty považuji v celé aféře za nejzásadnější, neboť ve své syrové podobě, na kterou nechť si každý učiní názor sám, ukázaly, jak se věci mají a s největší pravděpodobností beze změn budou mít i nadále. No a pak už to šlo celkem rychle, vládnoucí armáda se sešikovala a velmi snadno troufalého soupeře odstřelila. Následuje už jen připravená kampaň (Jdeme správnou cestou, Zacha škodí synovi, Podivný polopravdozvěst) a je to.

Kam se poděla fakta?

Jak už to u nás bývá, to nejdůležitější zůstalo upozaděno. Známe to opakovaně, objeví se odposlechy a předmětem diskutovaného zájmu není skandální obsah, ale daleko více kdo a jak jej zveřejnil. V článku PZ předložil poměrně dost informací, které by stály za diskuzi. Za celou dobu jsem si však nevšiml, že by se někdo snažil přijít s pádnými protiargumenty. Argumentační oponentura svazu se omezila v podstatě pouze na procentuální odhady lživosti vyjádření PZ a jediný skutečný protiargument vznesla ke zcela nepodstatné jmenovce na reprezentačním dresu. Nic jiného z článku PZ uvěřitelně vyvráceno nebylo.

Je český mládežnický hokej zdravý?

Podle mého názoru není. Proč? Těch věcí je celá řada a jsou dlouhodobě zmiňovány na webu PZ, na tomto webu i celé řadě dalších míst. Za ty nejzásadnější považuji už nastavení základních parametrů, které utvářejí celý rámec systému výchovy hokejové mládeže, pravidla jako odstupné, klubové zákazy a omezení, nastavení soutěží, potírání zdravé soutěživosti nebo absenci uplatňování moderní tréninkové metodiky. Nikde na světě není nic ideálního, to víme všichni, průšvih však je, pokud chybí snaha nebo schopnosti se ideálu alespoň v rámci daných podmínek přibližovat. A to je náš největší problém.

Naši vrcholní hokejoví představitelé se v proběhlé horké diskuzi zmohli pouze na to, že vágně připustili, že ne vše je u nás ideální. Nikdo z nich však nejen že žádný ze zásadních problémů dlouhodobě nepojmenovává, ale dokonce si ani žádný z problémů kritizovaných dlouhodobě i PZ zřejmě vůbec nepřipouští. Krásně je to vidět i na některých z posledních vyjádření v rámci čerstvě nastartované pozitivní propagandy Jdeme správnou cestou nebo reakcích na jasný dotaz ohledně odstupného hrazeného rodiči už u malých dětí v rozhovoru s Danielou Drtinovou.

A bohužel tam, kde se ze strany svazu objevuje snaha, je až příliš okatá absence schopností. Vzpomeňme metodické vedení mládeže nebo i tolik velebený projekt akademií. Tu nejlepší vidím hodně zblízka.

Přijdou změny?

Obávám se, že nikoliv. Pokud si totiž problémy nepřipouštíte nebo nechcete připouštět, těžko budete ochotní je řešit.

Podívám-li se navíc na vyjádření pana Přerosta: „Už nám nedávají tu nejhorší šatnu.“ nebo vyjádření pana předsedy „Do zahraničí odchází méně hráčů.“ a jejich odkaz na vzestupné trendy v mládeži díky těmto a podobným ukazatelům, nemůžu se zbavit dojmu, že svazu také zoufale schází relevantní údaje pro zpětnou vazbu. V systému, který netuší, kolik má aktivních registrovaných hráčů, těžko hledat relevantní údaje třeba o kvalitě výchovy hráčů a jejich pohybu. Např. panem předsedou zmíněné snížení počtu hráčů odcházejících do nesporně kvalitnějších zahraničních soutěží má příčinu i ve snížené poptávce po našich hráčích díky jejich klesající konkurenceschopnosti. Zeptejte se schválně na současný pohled na českou mládež zámořských skautů. Navíc kolem sebe vnímám třeba i nebývalý trend nárůstu odchodů hráčů nejen top výkonnosti, ale všech výkonnostních úrovní už ve velmi útlém věku. Tedy poměrně masivní exodus členské základny, který by svaz měl nepochybně také zajímat, vždyť nesdružují jen cca 200 uváděných reprezentantů.

U současných činovníků i z výše uvedených důvodů proto šanci na zásadní změny bohužel nevidím.

Spasitel

Bohužel nevěřím ani v nečekaný příchod spasitele. Osobní cíle, se kterými vstupoval do hokeje třeba současný předseda, nejsou složitě identifikovatelné a zůstávají nadále silnou motivací k zaťatému drápku. Zmíněná naganská nesmrtelnost pana šéftrenéra, jemuž nelze upřít snahu, ale s ohledem na projevované schopnosti by mu mnohem více slušela spíše diplomatická než výkonná funkce, je zřejmě také neprůstřelná. Nadějná, kdysi nebývale příkladně hokeji oddaná, reprezentační generace se už třeba počínáním své ikony a jednoho z potenciálně nejnadějnějších Albiho Reichela začíná pomalu sama také diskreditovat a přizpůsobovat zavedeným pořádkům. A naše světové hráčské kapacity s obrovskými zkušenostmi z nejvyspělejších hokejových končin si nechtějí se současným prostředím zjevně zatím příliš zadat a omezují se maximálně na práci na úrovni klubů. Takže není moc kde brát, bohužel.

Preventivní přiznání

Z preventivních důvodů závěrem uvádím, že jako bývalý registrovaný člen mládežnického hokejového klubu Sparta ČKD Praha jsem byl v 80. letech po dobu působení v tomto klubu dost pravděpodobně současně i pionýrem, neboť to asi patřilo k sobě, ale nevím, nezjišťoval jsem. Třeba to někdo někde najde přesně. Že bych měl doma modrou košili a červený šátek si nevzpomínám, ale pamatuji se, že jsme jednou byli s celým týmem v neděli na nějaké sběrné brigádě. Lidé na Praze 7, kam jsme chodili do školy, vyházeli před domy nepotřebné věci a my jsme je pomáhali nakládat na projíždějící náklaďáky. Bohužel jsem si tehdy odložil svůj převlek čítající i jednu zahraniční mikinu značky Adidas dovezenou z hokejového zájezdu do západoněmeckého Landshutu do igelitky, kterou někdo v tom shonu naložil omylem také na náklaďák s odpadky. Celé odpoledne jsem pak strávil prohrabáváním skládky v Chabrech, kam byl odpad vyvážen. Ale našel jsem!!!