Do roku 2015 vstoupil český hokej pěkně zostra

Tak máme za sebou dlouhé vánoční prázdniny čas klidu, pohody a rozjímání. Pauzu, kterou jsme využili k regeneraci i na CS Hockey. Ale teď zase zpět ke strojům.

Nejvýznamnější hokejovou událostí přelomu roku je bezpochyby mistrovství světa juniorů U20. V posledních letech stoupá i u nás zájem veřejnosti o šampionát největších světových hokejových nadějí, který je pro hokejové zámoří dlouhodobě mnohem zajímavější než každoroční evropská dostavení ze Stanley Cupu vypadnuvších, nezraněných, nedovolenkujících, ochotných a neuražených dospělých hvězd. Zájem u nás navíc eskalovaný loňským mimořádným a po dlouhých letech ojedinělým úspěchem našich juniorů v kategorii U18.

Zůstávám dalek hodnocení výchovného systému na základě jednoho turnaje a to jak z hlediska případného úspěchu, tak i neúspěchu. Na jednorázových turnajích může sehrát roli celá řada okolností, jejichž výpověď je vzhledem k hodnocení celého systému zpochybnitelná. Vypovídací hodnotu měly třeba sériové úspěchy našich seniorských reprezentací na přelomu tisíciletí, ale jedna vlaštovka jaro obvykle nedělá, jak nás na letošním mistrovství mohl přesvědčit třeba i silvestrovský mač s Ruskem.

Herní příčiny neúspěchu na turnaji juniorů nechť si podrobně rozeberou hlavně odborníci. Ze svého zálibově amatérského pohledu bych jen decentně odkázal na tenkou linku linoucí se celou řadou příspěvků na tomto webu a možná i toto vyjádření hlavního trenéra po turnaji.

Každý hokej je charakteristický něčím jiným. Český hokej je jiný třeba od švédského a podobně. My držíme podobu hokeje u všech mládežnických kategorii téměř identickou, tudíž na tom se během turnaje nedá změnit nic. Jde spíš o dílčí věci a maličkosti. Ztráty kotoučů, prohrané osobní souboje, nevyužité přesilovky. Není to problém systémový, ale individuální. Jinak řečeno, záleží na tom, jak každý hráč v herním systému pracuje. A s tím jsme potíže zkrátka měli.

Veliký alibismus a házení viny na jednotlivce. Já jsem naopak ryze amatérským okem viděl celou řadu individuálně velmi šikovných i pracovitých hráčů. Největší dojem na mě svým přístupem udělal benjamínek David Kaše. Chyběl mi však zoufale právě účinný herní systém a naše hra odpovídala trenérem zmiňované charakteristické české podobě posledních let i přesně tomu, jak se u nás aktuálně s mládeží většinově pracuje. Zatímco nejvyspělejší hokejový svět hraje na pět šikovných hráčů vpřed a pět šikovných hráčů vzad, tzn. disponuje i šikovnými kreativními ofenzivními obránci, kteří dávají útočné hře další netušené možnosti, naše hra pořád vypadá, jako by se řídila pravidly naší národní házené. Není pak divu, že si trenér stěžuje na to, že nedokážeme ničím překvapit defenzivně laděné týmy jako je Dánsko či Slovensko. Jediný gól z přesilovek na celém turnaji také naznačuje spíše selhání systémové přípravy. Důraz a efektivita v koncovce? To je náš letitý problém kořenící hluboko ve způsobu naší typické přípravy od nejmenší mládeže. Neskutečný psychický tlak? Zeptejte se Kanaďanů! Etc. etc., ponechme odborníkům.

Zajímavé a značně vypovídající o našem současném prostředí výchovy hokejové mládeže je spíše to, co se aktuálně děje mimo led. Pojďme si udělat stručný přehled z tisku s krátkými glosami.

Miroslav Přerost

Pavel Zacha St.

Jaroslav Holík

Slavomír Lener

Zejména vyjádření Pavla Zachy st. odpálilo v českých médiích nevídanou bombu. Pavel Zacha st. je nepochybně ve svém počínání v mnoha ohledech svéráz. Těžko ho však lze podezírat z toho, že svým současným jednáním sleduje nějaký svůj osobní prospěch. Proto odmyslím-li některá zprostředkovaně prezentovaná vyjádření třetích osob, která ze své podstaty nemám rád, obsahuje jeho osobní pohled celou řadu holých faktů, ze kterých si uvažující člověk může udělat obrázek sám.

Miroslavu Přerostovi ze všeho nejdřív přeji brzké vyřešení zdravotních potíží a plné zdraví. Vyjádření předsedy svazu pana Krále a šéftrenéra pana Lenera, která dala do spojení zdravotní potíže trenéra s kritikou Pavla Zachy st. považuji za absurdní a účelová. Stejně tak absurdní mi přijde údiv svazových představitelů nad tím, že v médiích je prostor pro někoho jiného než pro ně. Za zamyšlení by možná stálo spíše to, proč soukromě vedený osobní web Pavla Zachy st. navštěvuje více lidí než z veřejných peněz financované a více profesionály spravované oficiální stránky. Ale vezměme to postupně. Hlavního kouče netřeba podrobněji komentovat, těch komentářů padlo všude dost. Naznačím jen dvě další fakta, která mohou dokreslit kontury vlastních názorů, které nechť si každý udělá sám. Jedním z nich je ve vztahu k nominaci minimálně zajímavá vazba a druhým další zajímavá skutečnost, jak poměrně významně ovlivňuje náš reprezentační hokej spojení s norským Lillehammerem. Je obdivuhodné, kolik současných lidí kolem reprezentací jím prošlo a zajímavá je i skutečnost, že zatímco působení v nejvyšších zámořských soutěžích může být k reprezentaci překážkou, norské soutěže některým v minulosti otevíraly brány dokořán.

Za přečtení stojí nepochybně vyjádření pana Holíka. Přestože se současné oficiální kruhy ze staršího pána snaží někdy dělat nesvéprávnou, senilní a dobou překonanou osobu, připadají mi jeho vyjádření na rozdíl od těch svazových jednoduchá, naprosto srozumitelná a zcela trefná. Pan Holík se mi tak dále jeví jako člověk mnohem čilejšího rozumu než ti, kteří ho nemohou vystát.

Když jsem si tak procházel současnou mediální smršť, tak mě asi nejvíc zaujal rozhovor se šéftrenérem Slavomírem Lenerem.

 

Při vší úctě k panu Lenerovi a jeho nezpochybnitelně zcestovalému hokejovému světu, počtu odkoučovaných i zhlédnutých zápasů, ale z jeho vyjádření mi čím dál víc přijde, že tenhle naganský odkaz nesmrtelnosti byl českému hokeji tak trochu čert dlužen. Pojďme se podívat na některá vyjádření blíže.

Na úvod pan Lener nezapomněl nahlas poznamenat, jak podobné názory, které prezentuje Pavel Zacha st., nečte. Tím jen ukazuje buď na jednu ze svých manažerských slabin nebo velikou míru arogance. Následně hned prokázal, že vyjádření PZ asi skutečně nečetl, neboť o nějakém hodnocení jednotlivců, bodech či ice timu v něm napadlo slovo.

Za sygnifikantní záležitost pak považuji pohoršování se nad tím, že prostor v médiích dostává také někdo jiný, než svazoví tahouni a jejich přikyvovači. Kdyby pan Lener nebyl tak trochu mimo a někdy zabrousil právě i do vod, kde čeří hladinu PZ, zjistil by, že PZ je pouze tím, kdo si dovolí své názory vyslovit nahlas. Stačí se mrknout na sledovanost jeho webu, do diskuzí pod jeho články nebo teď i do diskuzí k článkům ve velkých médiích. Pak lze poměrně snadno zjistit, že se svými názory a zkušenostmi není PZ rozhodně sám a tak projevená nespokojenost se stavem v českém mládežnickém hokeji není jen otázkou názoru několika poblázněných drzých a neomalených JEDNOTLIVCŮ, kteří nemají hokej rádi, jak se snaží prezentovat pan Lener a další představitelé svazu, ale celkem silnou názorovou vlnou. Zkuste někdy mrknout i na některé ankety – SEM nebo i třeba SEM. 97 : 3 či 96 : 4 to jsou sportovní hantýrkou slušné debakly, které dostává svaz nikoliv od JEDNOTLIVCŮ, ale od mnohem početnějšího publika. A je další poměrně zásadní manažerskou chybou, že tyto názory představitelé svazu ignorují či bagatelizují. Jsou to názory lidí, na nichž je totiž postavena jejich samotná existence. Pokud se tito lidé naštvou a vydají se cestou jiného sportu, může se svazovým činovníkům snadno přihodit, že budou mít z hokeje už skutečně jen čistě rodinnou záležitost. Rozumím tomu, že v přímém kontaktu pan Lener zřejmě slýchá jen samou chválu, nicméně to je bohužel tak trochu náš národní kolorit, kde už na úrovni klubů někteří lidé nenechávají v zákoutích stadiónů na trenérech či funkcionářích nit suchou, aby pak v zápětí po několika minutách těm samým lidem čouhali ze zadku už jen sotva chodidlama.

Další zjevné nepochopení ze strany pana Lenera dokládá vyjádření, že PZ vede kampaň proti hokeji jako takovému. Kdepak, hokej jako takový s tím nemá nic společného, je to kampaň proti způsobu, kterým hokej jako takový aktuálně mrzačí právě svaz i pod vedením pana Lenera. PZ má na své názory plné právo jako kdokoliv jiný. Přestože je svaz zájmovou organizací, žije také on i pod ním organizované kluby z velké části z veřejných peněz a tak to není jen o dobrovolné volbě se podrobit či nepodrobit nějaké zájmové organizaci, ale i o nakládání s veřejnými prostředky, které do systému vkládají všichni daňoví poplatníci.

Jdeme cestou švédskou, finskou, kanadskou 🙂 Myslím, že právě Kanaďani, Švédové, Finové či Američani aktuálně žasnou nad některými skutečnostmi, které jsou dnes k vidění v českém hokeji a nejsou s to je pochopit. Zajímavé jsou i čerstvé ohlasy od lidí z těchto zemí na právě proběhlé MS U20.

Pan Lener vyslovil velmi nejistou rétorikou i prapodivný názor, že PZ šel nějakou zcela individuální cestou bez potřeby týmů či klubů. A jako protiváhu PZ dal příklady Vrány, Pastrňáka či Zdráhala, které navíc prezentoval jako typické příklady jakési oficiální svazové klubové cesty. Opět tím jen odhalil, jak je mírně řečeno mimo realitu. Všichni čtyři uvedení šli totiž cestou velmi podobnou. U jedněch v čele s PZ měli veliký podíl na jejich výchově jejich otcové, Kuba Vrána je nezpochybnitelným produktem mimořádné, v našich podmínkách zcela nestandardní i individuální nadstavbové péče pana Zbyňka Zavadila. Ani jednoho z nich tak nelze považovat za typický produkt nějaké oficiální systémové výchovy. Všichni čtyři navíc v momentě, kdy by spadli do té klasické české výchovné cesty, dali našemu výchovnému systému pěkně rychle vale. Dva zmizeli do Švédska, dva za moře.

Perličkou jsou pak údaje o hodinách individuální přípravy v mládí některých hokejových hvězd ze Švédska (Forsberg, Sundin). Jakoby pan šéftrenér vůbec neznal naše současné prostředí se směrnicemi o zákazech mimoklubové přípravy, zákazy vynášení vlastní výstroje ze šaten v některých klubech a další skutečnosti z domácího prostředí, kterým také velí a na které právě PZ dlouhá léta upozorňuje.

Závěr vyjádření pana Lenera patří pozastavení nad nesmírným tlakem na post trenéra U20 s okatou příčinnou smyčkou mezi zdravím pana Přerosta a mediálním humbukem, který spustil PZ. Šokující jsou pro mě sdělení, jak nikdo z trenérů nechce dělat tak klíčovou a sledovanou kategorii, jakou je U20! To považuji za také jasný signál o současném stavu vedení českého mládežnického hokeje . Zkuste s něčím podobným přijít v Kanadě, USA, Švédsku nebo Finsku a uvidíte …

Nejčerstvěji se pak v médiích objevují vyjádření samotných mladých reprezentantů. Je vidět, že i díky zmiňovaným okolnostem byli kluci zřejmě bezva parta 🙂 Kéž by vyjadřující se chlapci podali alespoň z poloviny tak energický výkon. Kluci, vy makejte, jak nejlépe umíte a tyhle věci okolo se naučte nechávat plavat!

User Rating: 5.0 (11 votes)
Sending

4 Responses

  1. Jiri Kvapil napsal:

    Rekl bych, ze je cas v tom PZ nenachat samotnyho, ted se i pan Mandat vyjadril pod svym jmenem. Co takhle, aby kazdy napsal sve negativni zkusenosti s konkretnima jmenama cinovniku a hlavne pod svym jmenem. Najit platformu, kde by se to soustredilo a pak s tim seznamit novinare, at si sami vyberou pribehy podle sveho gusta. Neanonymne, potom uz nebude mozne rict to pan PZ , ale budou to konkretni rodice a svaz at to zkusi zamest pod koberec. Ale chce to odvahu, kterou tato spolecnost moc neoplyva 🙁

  2. Michal R. napsal:

    Nok tomu není opravdu co dodat. Teď už jen, aby si to ze svazu někdo přečetl a začal s tím něco dělat. 🙂

  3. Petr napsal:

    S panem Zachou se dá o spoustě věcí polemizovat,ale v tom vyjádření naprosto přesně popsal fungování celého mládežnického hokeje v ČR.

  4. HonzA napsal:

    Hezky napsané, dovolím si poslat to dál, na svém FB profilu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *