Se svazem jednáte o úpravě přestupního řádu kvůli tabulkovému odstupnému. V jaké jste fázi?
Černošek: „V první řadě bych rád řekl to, že jednáme o tom, co se týká dospělých hráčů, kteří jsou v extralize a první lize. Největší hysterie se strhla kolem výchovného za děti, my samozřejmě vnímáme, že nějaký problém tady je, ale nepřísluší to asociaci, aby to řešila, protože naši členové jsou profesionálové. Když to řeknu sobecky, tak jsme řešili ‚naše‘ téma. Tam jsme navrhli variantu, že chceme výchovné omezené do 23 let, nebo do prvního přestupu, podle toho, co nastane dřív. Zástupci klubů a svazu přišli s návrhem, že pokud o hráče nebude v mateřském klubu zájem a budou ho chtít jinde, bude moct si ho vzít na hostování bez souhlasu mateřského klubu a zaplatí nějakou částku, která je k vyjednávání, někde mezi 250 – 300 tisíc korun za sezonu. Pokud s ním bude nový klub spokojený, může ho odkoupit a hostování se mu odečte z tabulkové hodnoty. To je v případě, že se kluby nedohodnou jinak. Je totiž spousta manažerů, kteří jsou schopni se dohodnout i mimo tento řád. Je to krok, který vnímáme jako první posun, ale pevně věřím, že jím to neskončí.“
Pro prvoligové kluby by to bylo stejné?
Černošek: „Pro ně i ty z druhé ligy by se to upravilo. Když by šel hráč z extraligy do 1. ligy, tak by za něj zaplatily jen padesát tisíc, Jirka Vykoukal tlačil ale na to, že by neplatily vůbec nic. Je to věc, o které se bude jednat. Je to možný průlom v tom, jak by se to dalo dál vybrousit. Možnosti financování v extralize a první lize jsou nesrovnatelné.“
Váš návrh – buď dovršení 23 let, nebo prvního přestupu – je kvůli tomu, aby nemuseli ukončit kariéru třicetiletý hráči, za které nový klub tak vysoké odstupné nechce zaplatit? To se stalo třeba Martinu Podlešákovi.
Černošek: „Z našeho pohledu je hráč ve 23 letech ‚hotový‘ a lze říct, jestli bude hrát extraligu, nebo ne. U Martina Podlešáka bylo to, že byl i po třetím přestupu obchodovatelný, což by se dít nemělo. Ale věřím, že se k tomu dostaneme, protože to hostování, o kterém jsem mluvil před chvílí, by se mohlo dít každý rok a nový klub by tak hráč stál těch 250-300 tisíc, ale pouze do prvního přestupu hráče. Po prvním přestupu už by měl hráč možnost přestoupit bez náhrady.“
Jaký je ideál tabulkových hodnot podle asociace?
Černošek: „Výchovné za děti by bylo od druhé nebo třetí třídy, postupně by s věkem dítěte narůstalo, s tím, že by v případě účasti v první lize nebo extralize kluk měl hodnotu vyčíslenou penězi, která by končila dovršením 23/25 rokem věku, nebo prvním přestupem, o čemž už jsem mluvil. Po těchto ‚deadlinech‘ by byl volný.“
Pane Vykoukale, když se vrátíme na výchovné za děti, jak se na to díváte jako sportovní manažer klubu?
Vykoukal: „Pod mě mládež nespadá, nevidím do jejího financování. Vím, že mládež stojí nemalé peníze a nějakým způsobem se ty zdroje musí sehnat.“
Co na to říkáte alespoň jako bývalý hokejista či rodič?
Vykoukal: „Otázka není tak jednoduchá, jak vypadá. Spíš by mělo být transparentnější, za co rodiče platí, co je čeká v budoucnu, když se klubem nedohodnou a ten nový klub za jejich dítě nebude chtít zaplatit…“
Je podle vás řešení, zrušit výchovné například pro děti do 15 let?
Černošek: „Když se zruší výchovné, tak se veškeré placení nákladů promítne u rodičů. S asociací jsme zjišťovali ve Finsku, jak to tam u nich je s tabulkami pro dospělé. Poslali nám svůj model, který vychází v návaznosti na to, že u nich do 15 let neplatí kluby nic a vše si platí rodiče. Ti tam platí 250 eur měsíčně za dítě. Ale zase na druhou stranu je průměrná měsíční mzda ve Finsku tři tisíce eur. Ve Švédsku to zase funguje jinak, tam jsou akademie, ty ale platí stát. Tady se tak musí na výchově dětí podílet rodiče s klubem a s dotacemi od měst.“
Nedošlo by po zrušení výchovného k anarchii? Že by jeden malý hokejista odehrál za víkend několik zápasů v různých klubech?
Černošek: „I k tomu by mohlo dojít. Ohledně výchovného probíhají soudy a jestli se něco sesype soudní žalobou, tak to bude obrovský problém, protože nikdo neví, jak hokejové prostředí zachová. Chápu rodiče po jedné stránce v tom, že mají problém s tím, když chtějí, aby jejich dítě přestoupilo jinam, nový klub za něj nechce zaplatit a oni to musí vytáhnout z vlastní kapsy, ale to by právě měla řešit dohoda mezi kluby. Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby byla podpora státu daleko větší, ale je otázka, kde na to z rozpočtu vzít.“