Turnaje ke konci sezóny, spousta povinné práce vedoucí k obživě, hezké počasí a sníh na horách. To jsou hlavní důvody, proč se mi nedaří zasednout ke klávesnici a sepsat slibovanou reakci ke skvělému článku Michala Broše věnovanému fenoménu hokejových rodičů a tak trochu i výchově obránců v Čechách.

Měl jsem v úmyslu vzít to z jedné vody na čisto, ale kvůli časovému omezení z toho nakonec bude seriál. Dnes se pojďme mrknout na ty obránce.

Vědí to všichni, stesky nad nedostatkem šikovných, útočných a kreativních obránců se linou hodnocením každé významnější dospělé i mládežnické akce vč. běžných diskuzí na tribunách tuzemských zimních stadionů. Michal ve svém příspěvku vystihl podstatu problému, nicméně právě nad touto částí jeho příspěvku, která je věnována příčinám mrzačení našich malých obránců, mám o jakékoliv vině rodičovstva ty největší pochybnosti.

Všechno začíná u těch nejmenších

Pojďme se podívat na pár skromných postřehů a doporučení k výchově šikovných, kreativních a sebevědomých obránců už od prvních krůčků.

Nerozdělujte

Nerozdělujte už od mala dětem úlohy. Nechtějte, aby jedni jen útočili a druzí jen bránili. Moderní hokej se hraje na 5 útočích a 5 bránících hráčů (minihokej 4 nebo 3). V každém správném týmu tak má každá lajna 5 útočníků a 5 obránců (v minihokeji pak 4 nebo 3)!

Nezakazujte

Nedávejte obráncům striktní zákazy. Vysvětlujte, kdy je dané řešení vhodné a kdy třeba ne, ale nikdy nic NEZAKAZUJTE! Nebojte, oni si na to přijdou po nějaké chvíli stejně sami, a o tom to je!
Mezi nejčastějšími zákazy udělovanými malým obráncům patří:

• zákaz vyjetí s pukem před vlastní branku
• zákaz střelby proti vyjíždějícímu hráči
• zákaz křižných přihrávek
• zákaz udělat jako poslední hráč kličku

Vyjetí s pukem před vlastní branku

Neodpalujte

Nenuťte a nenechte obránce odpalovat puky. S výjimkou snad trmy vrmy před vlastním brankovištěm, kdy je třeba puk odklidit do bezpečí, nenechte obránce, aby plácali do puku, aniž by věděli, kam ho směrují.
Každá přihrávka by měla mít svůj záměrný cíl. Pokud obránce nemá komu přihrát, klidně ať puk podrží sám, dokud nenajde řešení.
Problémy při založení útoku nevyplývají většinou z neschopnosti obránce (hráče na puku), ale neschopnosti hráčů bez puku (nejčastěji chybí pohyb či správný výběr místa).

Bráníme i útočíme všichni

Učte už od mala hráče na postech útočníků poctivě bránit.
Učte už od mala obránce podporovat útok a nebát se útočit!
Pokud útočníci poctivě brání (backcheckují), obráncům se mnohem snáze útočí a aktivně řeší riskantní situace.
Pokud od mala budete v 5 bránit a 5 útočit, nabízí hra mnohem větší množství kombinací řešení jednotlivých situací, než důsledné dělení na obránce a útočníky.

K puku jede ten, kdo je nejblíž

Jednoduché a srozumitelné pravidlo pro aktivní hru se zapojením obránců.
Ať je puk kdekoliv, startuje k němu ten, kdo je mu nejblíž. Tedy klidně i obránce do hloubky útočného pásma. Správný útočník je už připravený ho zaskočit.
Neděste se ani situací, kdy obránce je nejblíže hře a pustí se do forcheckingu.

Obránce jako nejbližší hráč k puku

Hrajte aktivně a nevytýkejte obráncům chyby vzniklé „riskantním řešením“

Hraj to na jistotu, NERISKUJ! Další častý pokyn už od malých dětí. Jen je nechte riskovat. Každou dobře vyřešenou riskantní situací se učí a získávají sebevědomí.
Několik typických situací, kde nechte obránce riskovat:

• start na sporný puk (pokud máte backcheckující útočníky, nemáte se čeho bát)
• držení útočného pásma (nenechávejte malé obránce utíkat z útočné modré, učte je držet útočnou třetinu i za cenu občasného propadnutí, pokud máte backcheckující útočníky, opět se nemáte čeho bát)
• střela proti vyjíždějícímu hráči (stačí vysvětlit, že nejmenší šance trefit vyjíždějícího protihráče je při střele PO LEDĚ – ukažte názorně rozdíl mezi šířkou nožů a tělem hráče)
• klička napadajícímu hráči při založení útoku (nebojte se nechat obránce udělat kličku napadajícímu hráči, pokud nemá komu rozehrát, všechno lepší než odpalování puků nazdařbůh)

Start na sporný puk v útočném pásmu

Rozdíl mezi střelou po ledě a nahoru proti vyjíždějícímu hráči

Všichni hráči neustále v pohybu

To platí i pro obránce!
Učte hráče zakládat útok z jízdy do jízdy. Pokud útočníci postávají, obránce nechť s přehledem vyveze puk sám.
Rozehrávkou pro obránce akce nekončí!!! Po založení útoku letí obránci okamžitě dopředu s útočníky a aktivně je podporují.
V útočném pásmu se obránci aktivně nabízejí pohybem.

Hrajte přes obránce

Využívejte v útočném pásmu obránce co nejvíce. Zvětšená útočná třetina skýtá nevídané možnosti, jak soupeře přes obránce slušně rozebrat.
Častá hra obránců na kotouči v útočném pásmu je pro jejich rozvoj nesmírně důležitá.
Nevyčítejte obráncům případné chyby na modré, které vzniknou pokusem hrát tvořivě a nikoliv na jistotu.

Trénujte dovednosti

Malí obránci by měli trénovat všechny útočné dovednosti stejně jako útočníci. Nenechávejte proto cvičení jako 1-1 jezdit obránce jen na pozici obránce a útočníka jen z pozice útočníka. Pěkně je střídejte!
Zapojujte do tréninku všem hráčům nenásilně od mala i dovednosti obránců, např. „únikovou kličku“.
Od staršího žákovského věku se určitě hodí už trénink speciálních dovedností obránců.

Obráncovská úniková klička

Kdo a kdy do obrany?

Můj názor je co nejdéle střídat hráče v obraně i útoku. Každý to může mít jinak, jsou tací, kteří od mala nechtějí nic jiného než být vepředu, ale i „rození“ obranáři, kteří prostě za žádnou cenu nechtějí góly dostávat. I ti by si však měli vyzkoušet oboje. Pokud se hraje systém 5 útočících +5 bránících, užijou si hru všichni.
Rozhodně by nemělo automaticky platit – šikovnější dopředu, méně obratní dozadu. Šikovných obránců je jako šafránu, proto, kdo máte doma šikovného hokejistu, netlačte se nutně dopředu, v obraně bude hýčkaný 🙂

Ukázka hry 13-ti letého (7- třída) moderního útočného obránce

Na ukázku jsem střihnul počínání jednoho velmi šikovného obránce, kterého jsem viděl vloni na WSI. Podívejte se, jak může vypadat hra šikovného a sebevědomého beka ve vývoji.

Mistr svého řemesla

A přidám ještě zajímavé video mistra v oboru a držitele Norris Trophy pro nejlepšího beka NHL z roku 2010 Duncana Keitha.

Český smutek

Na závěr přidám s bezútěšným zmarem nad letitou prací několika výborných trenérů následující přístup k obráncům ve starších žákovských kategoriích, se kterým jsem se setkal.

• Obránci mají zakázáno střílet na branku, protože tam nedostřelí! Povolení má jeden vyvolený, který vyčnívá fyzickými parametry a tvrdostí střely!

Marnost pak nabízí pohledy na obránce, kteří z pozic, kdy nejpřirozenější pud velí „střílej na branku“, začnou zmateně míchat pukem, aby ho nakonec nahodili zpět do rohu, odkud přišel, nebo vedle branky. Vše vyladěno taktikou, kdy útočníci nechodí clonit, tečovat a dorážet do branky, ale stoupají si vedle branky nebo si vyjíždějí podel mantinelu pro puk směrem k obráncům. To, že útočníci brzy přijdou na to, že bumerangový systém je jaksi neefektivní a tak začnou přihrávkami na obránce značně šetřit, je jen další negativní důsledek pro hru.

• Vzadu se s tím obránci nemají mazat a rychle a na jistotu posílat puky dopředu. Hrát tak, aby měli puk neustále před sebou. Rozuměj, nedostali se před puk, nevyjížděli, nepodporovali útočníky, necpali se dopředu. Opět s výjimkou pro jednoho vyvolého, kterýžto na trojitý hvizd trenéra ze střídačky má za úkol sebrat puk, jet a sám dát gól!

Opět asi není potřeba popisovat, jak s takovými pokyny vypadá hra obránců. Asi jako česká házená, kde se hráči striktně dělí na útočící a bránící, kteří si do svých rolí důsledně nezasahují a do některého prostoru ani nesmí vstoupit. Výhodu to má jedinou, dokonale očištěný led podél mantinelů.

Vyšperkováno dalšími vychytávkami jako povinným setrváním na ledě po vstřelené brance i třeba po více než minutovém předchozím pobytu, prodlouženým střídáním pětek až přes tři soupeřovy výměny, nebo usměrňováním napadajících hráčů, aby tam nelítali jak blbci, je pohled na hru smutně tristní i přesto, že se po ledě prohání skvěle individuálně vybavení hráči.

V tomhle jsou rodiče zcela nevinně, Michale 🙂