Život českého hokejisty-studenta na americké univerzitě

Abychom se v tom českokotlinovězaprděném vzduchu zase trochu nadechnuli, přinášíme čerstvý vítr z hor. Průvan nepochybně zajímavý pro všechny, kdo uvažují nejen o úniku z vazalství, ale také nad tím, zdá má smysl vyčkávat a pokládat si vůbec otázku sport nebo studium, která se chtě nechtě jednoho dne vplíží do obýváku každého zarputilého obyvatele silným hokejovým šelestem postiženého srdce Evropy.

Pokud Vás zajímá, jak na to jdou jinde, kde dávno vytušili, že nevzdělaní sportovci, pro které nezbylo jedno z velmi vzácných míst na výsluní věčné slávy a doživotního rentiérství, to nemají v životě jednoduché, pak se podívejte krátce na obyčejný americký život neobyčejného českého hokejisty-studenta Roberta Sovíka působícího aktuálně na Hobart College poblíž Ontarijského jezera.

Tak Roberte, jak se žije v Americe?

Přestože každá škola v USA má v přístupu k výuce a sportu svá specifika, myslím, že se dá celkem hezky popsat život amerického studenta – sportovce i obecně.

Život běžného studenta v ČR a v USA je v mnoha ohledech podobný. Pokud však sportujete, rozdíly vidím veliké. V ČR propojení studia a sportu příliš nefunguje, oddělením vzdělávání a sportovní výchovy nejsou u nás možnosti dělat sport na nejvyšší úrovni a přitom kvalitně studovat a ještě za to být třeba odměněn v podobě sportovního stipendia nebo finanční pomoci.

Sportovní sezona nám začíná o něco později než sezona v Čechách. Už první týden školy (poslední týden v srpnu/první týden v září) začíná hokejový program, který se skládá hlavně ze suché přípravy navazující na tréninkový plán, který každý hráč dostane na léto, kdy se připravuje sám.

Zároveň s hokejem ale také začíná škola (možná ještě lépe – se školou začíná hokej), kde první hodina každého předmětu je volnější, protože se probírá osnova, která zahrnuje plán na celý semestr. Každá další hodina má pak už ostřejší tempo. Na univerzitách v USA a v Kanadě musí být studenti přítomni na všech hodinách, takže je to vlastně systémem hodně podobné středním školám v ČR, až na to, že hodiny jsou delší a probíraná látka podle mých zkušeností náročnější. Na naší škole máme dovolené jen 3 absence na semestr a zameškat byť jednu hodinu se nemusí nevyplatit. Nikdy není příjemné dohánět látku, protože tempo hodin je jasně dané osnovou.

Předměty si každý volí sám po domluvě se svým “studijním poradcem”, takže existuje jistá volnost pro každého vybrat si, čím se bude zabývat. Tréninky jsou pečlivě naplánované tak, aby nenarušoval výukové školní povinnosti, takže většinou je trénink na ledě odpoledne v době, kdy už nejsou žádné vyučovací hodiny. Týmová posilovna je rozdělena do menších skupin tak, aby všem vyhovovaly časy mezi jejich dopoledními hodinami.

Tréninky jsou vedené kondičním trenérem, který má na starosti sice více sportů, ale pro každý sport je trénink vedený tak, aby se soustředil na nejdůležitější atributy. Pro hokej se nejvíce zaměřujeme na výbušnou sílu nohou a na core cvičení.

Na led se tým dostane až ve svém třetím týdnu ale jen bez trenérů, jelikož v Americe platí velmi striktní pravidla od NCAA (National Collegiate Athletic Association), což je organizace, která zaštiťuje všechny sporty na univerzitách. I když to pravidlo je velmi zvláštní, tak tréninky probíhají normálně, jen je vedou kapitáni týmu, a ne trenéři.

Když začne sezona, tak se program lehce mění. Týmovou posilovnu máme jen v pondělí a úterý, ve středu a čtvrtek je volně dostupná pro hráče individuálně, aby si každý mohl pracovat, na čem potřebuje. Rozpis tréninků na ledě se nemění, ale jejich struktura je uzpůsobena více herním situacím. Zápasy se pak hrají v pátek a sobotu. Pokud se hraje doma, na zápasy hráči chodí oblečeni ve společenském oblečení (oblek s kravatou) a pokud se hraje venku a musí se déle cestovat, hráči jezdí v týmové soupravě, i když to individuálně záleží na každém týmu.

Můj průměrný den během sezony vypadá tak, že vstanu kolem 7. ráno a jdu cca na hodinku do posilovny. Po posilovně si dám snídani a pak vyrazím na vyučování. Následuje oběd ve školní jídelně, kde se vždy potkám se spoluhráči. Po obědě jdu buď na kolej nebo do knihovny, kde můžu strávit pár hodin přípravou na další dny pokud máme předepsanou četbu, domácí úkol nebo pokud píšeme test. Pak máme odpolední trénink, který trvá dvě hodiny, ale je rozdělen jednou úpravou ledu, takže většinou první část strávíme trénováním individuálních dovedností a druhou část herními situacemi. Po tréninku jdeme se spoluhráči na večeři do školní jídelny, kde mají široký výběr jídel, takže si každý většinou přijde na své. Po večeři záleží na tom, jestli musím ještě dodělávat věci do školy nebo ne a jelikož většinou musím, protože nechci myslet na to, co jsem nedodělal, když jsem na hokeji, tak se vracím do knihovny nebo mého pokoje a kolem půlnoci ulehám spát.

Vím, že to zní docela nudně, ale mám rád svůj řád věcí a pokud bych tento řád neměl, musel bych každou chvíli něco dohánět a to zabere hromadu času. Z filmů vypadá život amerických studentů možná trochu jinak, ale pro studenta-sportovce je na prvním místě sport a škola, protože většina hokejistů chce buď pokračovat v hokejové kariéře a být tedy schopná odevzdávat kvalitní výkony nebo musí mít dobré známky, na které se tady hodně zaměřují potencionální zaměstnavatelé.

Samozřejmě studentský život je také zábava a odehrávají se tady klasické americké velké party a to hlavně na Halloween a pak i při jiných příležitostech, skoro tak jak je znáte z filmů J. Navíc hokejový tým je u nás na kampusu hodně populární a to nejen po sportovní stránce.

Univerzita v Americe byla pro mě jako studenta-sportovce z ČR nejlepší volba, protože jsem mohl pokračovat jak v hokeji na nejvyšší dosažitelné úrovni, tak ve studiu. Tím pádem mám vždy připravenou alternativní cestu k mimosportovní profesionální dráze pro případ, kdybych se zranil nebo nebyl dostatečně dobrý nebo se prostě rozhodl pro jinou kariéru než profesionálního sportovce.

Velmi zajímavé je také studium na univerzitě v Kanadě a to v tom smyslu, že i hráči, kteří v minulosti hráli hokej profesionálně (a tím pádem nemají možnost dostat se do Ameriky, kvůli klauzuli o profesionalismu), mají šanci ucházet se o stipendium na univerzitě v Kanadě, kde mohou hrát hokej na vysoké úrovni a zároveň studovat a kde máme také velmi kvalitní kontakty na trenéry.

Pro zájemce

Kdo byste měl zájem o další informace o možnostech studia se sportem v USA, můžete se obrátit na Robertovu agenturu USA Sport&Study.