Zábava nebo tvrdá práce?

Mládežnickým sportům dnes vévodí trend, podle kterého mají být sporty pro děti především zábavou. To je určitě zdravá filozofie, která však otevírá dilema, co je pro děti tou „zábavou“.

Je to trenér, který děti rozesměje?
Tým plný kamarádů?
Pizza party po zápase?
Vítězství?
Poháry a medaile?

Zábavou ve sportu může být pro každé dítě něco jiného. Takže pokud trenéři a rodiče říkají, že by sport měl děti především bavit, jde o velmi široký pojem.

Možná by proto stálo za to zábavu při sportu trochu nasměrovat. Co třeba následovně.

Zábava by pro děti měla znamenat, že …

Děti získávají nové kamarády.
Děti se při sportu učí novým dovednostem a vnímají vlastní zlepšování.
Děti zažívají radost z dosažených cílů.
Děti oslavují vítězství, velká i malá.
Děti si uvědomují, že snaha a tvrdá práce jsou náročné, ale přinášejí výsledky.
Děti se těší z podpory, povzbuzení i výzev trenéra.
Děti nesmějí být ponižovány a manipulovány ctižádostivými rodiči.
Děti těší těžké bitvy, vyhrané i prohrané.
Děti poznávají ocenění nejen výsledků, ale hlavně úsilí.
Trenéři učí a radí, neponižují.

Zábava v mládežnickém sportu tedy neznamená, že trénink je jednoduchý, nikdo se nezpotí, nikdo se neunaví, všude je jen radost a smích.
Zábava a tvrdá práce mohou a měly by jít v dětském sportu ruku v ruce!