Příliš brzká specializace na hokej

„Hele, třeba takovej Ivan, ten chodí na individuály každý den. Tak my musíme taky.“ Slova, která běžně zaznamenáte v reálném mládežnickém hokejovém prostředí a jeden z nejhloupějších důvodů, který vede k příliš brzké specializaci malých dětí na hokej.

Viděli jste někdy v poslední době běžný hokejový tým řekněme ve věku 12, 13 let (7. třída) při gymnastice? Kotoul vzad neudělá pořádně více než polovina hráčů, výmyk nebo přeskok přes švédskou bednu, to je až na pár výjimek neřešitelný problém. Podobně často borci vypadají, když je pustíte k jakémukoliv jinému sportu, než je hokej.

multisport

Zajímavé články Brzká specializace a celoroční jednostranný trénink ničí mládežnický hokej a Nevychovávejte specialisty, vychovávejte všežravce na webu Sport IQ nabízí inspiraci k malému zamyšlení, proč u nás dochází k příliš brzké specializaci dětí pouze na hokej.

Nejprve se podívejme na nedůležitější poselství zmíněných článků.

Příliš brzká specializace na jeden sport mimo jiné:

  • zvyšuje pravděpodobnost zranění
  • zvyšuje riziko vyhoření
  • generuje celkově horší sportovce
  • snižuje pravděpodobnost, že děti budou sportovat i jako dospělí
  • vytváří překážky účasti v daném sportu tím, že eliminuje děti, které by provozovaly sport v otevřenějším systému

Hokej je hra s nekonečným množstvím herních možností. Vyžaduje širokou škálu atletických dovedností, kreativitu, rychlé rozhodování. Pohyby v hokeji nemůžete jen tak rozškatulkovat a přesně naplánovat jako třeba v krasobruslení nebo gymnastice. Bruslíte, střílíte, reagujete, čtete hru, vše najednou často v jediném zlomku sekundy.

Nad škodlivostí jednostranného zatěžování pro dětské tělo ve vývinu není třeba nijak dlouze diskutovat. Praktikování pouze hokeje však také omezuje i celou škálu atletických a jiných dovedností, které by se měly děti naučit a využijí je pak i v samotném hokeji. Hraní více různých kolektivních sportů vytváří množství rozmanitých situací a podnětů, které vyžadují různá, pohotová řešení a zlepšují reakci hráče na okolí a nové situace. Čím pestřejší je učení dětí novým dovednostem, tím snadněji a rychleji si osvojují další nové dovednosti v pozdějším věku. Provozováním více sportů a sportovních aktivit se dítě učí to nejdůležitější – učí se učit! Dá se to přirovnat k učení cizích jazyků. Pokud se dítě naučí dva cizí jazyky, výrazně rychleji a snadněji se naučí i třetí.

Multisportovní děti si proto daleko snadněji, rychleji a lépe osvojují nové dovednosti, umí reagovat na nové, nenadálé podněty a jsou mnohem méně fyzicky i mentálně „opotřebované“ pro pozdější období, kdy je specializace pro vrcholový sport nevyhnutelná.

A teď už k několika zásadním příčinám velmi brzké a velmi úzké specializace:

  • kybernetická doba

Chtě nechtě musím začít tím nejednodušším, na co všichni pohodlní dospělí umí svést své vlastní zanedbávání, a to počítači. Faktem je, že i když pohodlný nebudu a pošlu dítě ven, za chvilku se vrátí, že je tam samo na zarostlém hřišti. Doba je prostě jiná, lezení po stromech, fotbálek s plechovkou, spontánní závody na kolech nebo baba dneska už netáhnou. Čímž nenávratně mizí přirozený zdroj sportovních multiaktivit a jsme nuceni vyhledávat organizované kroužky.

  • přemotivovaní rodiče

Všem doporučuji, zajít si na zimní stadion někdy také na úplně jiný zápas třeba prvňáčků, na kterém nebudete participovat účastí vlastní ratolesti. Lépe tak můžete vnímat okolí. Z hokeje už dávno není kolektivní sport, ale společně organizovaná akce pro stanovený počet individualistů. A odtud se pak i berou podobné věty, jako zazněla v úvodu. Jakmile s tím začne Ivan, my musíme přece taky. Co kdyby nám někam utekl!

Zatímco předchozí dva body budou zřejmě obecným celosvětovým jevem, i když ten druhý nejspíš u nás ještě výrazněji akcelerovaný českou povahou, pak následující příčiny lze označit za ryze lokální.

  • práce hokejového svazu s nejmenšími

Tahle příčina je na delší samostatný rozbor, do kterého se pustím v některém jiném příspěvku. Takže jen zkráceně dva bodíky. Pokud už někdy v žákovské soutěži Zbraslav tráví čas dlouhými cestami do Budějovic, Sparta do Děčína a Slavie do Krkonoš místo toho, aby si zahrály spolu kolem komína, těžko dětem zbývá ještě čas projet se v sobotu na kole nebo si jít záhrát s kamarády fotbálek. Stejně tak, dokud budou v soutěžích převažovat výrazné rozdíly ve výsledcích a zápasy sportovně o ničem, budou vždy ti ambicióznější vyhledávat nadstavbové příležitosti ke konkurenční konfrontaci a trávit další čas na zimácích místo u vody.

  • práce v klubech

Za poslední roky se nám těžiště výchovy hokejových talentů (datováno někdy od vzniku HTA) výrazně přesunulo směrem od klubů do soukromých hokejových škol. Vyrostlo jich jako hub po dešti i proto, že řada rodičů je ochotna odpoledne po škole sebrat děti a jet si soukromě dotrénovat na zimní stadion vzdálený třeba i přes 100 km. Známé jsou i extrémy, kdy rodiče rezignují na základní školní docházku a tráví čas v karavanu u zimáku, to už je ale jev spíše do kartotéky pacientů! Špatná práce s mládeží v klubech dává rodičům do ruky nejčastější argument pro tzv. soukromé „dotrénovávání“ a navyšování tréninkového ice timu dítěte na úkor jiných aktivit. A mají bohužel pravdu. Příčin je opět celá řada, ale za tu hlavní bych označil motivaci. Velkokluby dnes na nejmenší mládeži zajímají pouze příspěvky, malé kluby nemají dost finančních prostředků k angažování kvalitních trenérů a sami trenéři napříč velkými i malými kluby opírají svou práci pouze o vlastní vnitřní motivaci. A tak si tady fungujeme v podstatě pouze na principu, kdo chce, ten má a umí, kdo nechce, nemá a čumí. Ať jde o Horní Dolní nebo Prahu, většina bohužel čumí a ti co čumět něchtějí, honí soukromé tréninky. Chyba na všechny strany!

A jak z toho ven? Co takhle několik následujících tipů pro zamezení rané specializaci:

  • rodiče, dělejte s dětmi co nejvíce sportů, dokud to je možné
  • dejte dětem v klubech pravidelné tréninky, ať mají možnost naplánovat si i jiné než hokejové aktivity (někdo možná tenhle bod moc nechápe, ale jsou kluby, kde pravidelnost tréninků je nedostižný komfort)
  • dejte dětem geograficky a výkonnostně logické soutěžení
  • dělejte dětem každý hokejový trénink dostatečně intenzivní a pohybově pestrý, ať nemají potřebu nikde dále „dotrénovávat“ – příkladově např. TADY či TADY
  • zařaďte do klubové přípravy i pestré aktivity mimo led (zdravotní a kompenzační cvičení, jiné sporty a kolektivní hry)

Pro závěrečné upřesnění, příspěvkem v žádném případě nechci nabádat k tomu, aby děti ve svém hokejovém úsilí zvolnily. Naopak! Přidejte na intenzitě samotného hokejového tréninku, ale uberte ze zdlouhavé okolní neefektivní jednostrannosti. I léta pečlivého pozorování hovoří jasně. Mnohem efektivnější jsou 3 pořádné klubové hokejové tréninky týdně, na které děti přijdou odpočaté a natěšené a k tomu spousta dalšího času stráveného řadou jiných rozmanitých aktivit, než kombinace 6 klubových a soukromých tréninků odkroužených v polospánku bez chuti a náboje.