Hokej a studium se u nás příliš nekamarádí, to se ví. Vzpomínám si na jednu veselou facebookovskou komunikaci hokejových borců někde na hraně staršího dorostu a juniorů, která se nesla v duchu zábavných otázek typu „Nevíte, kde je škola? Já tam nebyl, už ani nepamatuju!“ Tihle borci zmítaní hormonálními změnami sami ještě neumí dost dobře domyslet, že hruška, na které aktuálně sedí, má jen velmi křehké větve. A bohužel často nemají v okolí nikoho, kdo by se jim to snažil důrazně osvětlit. Hokejoví bafuňáři s vidinou inkasa pseudovýchovného nejlépe od rodičů se zmohou obvykle jen na hašení největších průšvihů, hlavně aby ta akademie na papíře aspoň nějak vypadala. Bývalý respekt k učitelům už sem tam nostalgicky připomene jen repríza Obecné školy a i rodiče velmi často zůstávají krátkozrací a neteční k nekompromisním statistikám uplatnění v profesionálním hokeji. A upřímně řečeno, ani ta česká extraliga není žádná velká výhra, což  jistě potvrdí nejeden bývalý extraligový player tápající po skončení profesionální kariéry, jak po zbytek života uživit sebe i rodinu. Proto za zaznamenání určitě stojí následující příběh z jihočeského lifestylového časopisu Barbar!, který naštěstí naznačuje, že pár rozumných lidí se v hokeji pořád pohybuje. Tím cennější, že jde o příběh syna bývalého skvělého profesionála Radka Ťoupala.

Zdroj: Barbar!

Věřte, že podobných případů moc není – aby hokejista hrál od útlého věku na vrcholové úrovni, roky makal každý den a pak se dobrovolně vzdal naděje na to provozovat svůj sport profesionálně a šel za jinou, vysoko položenou metou. Pětadvacetiletý Ondřej Ťoupal se ale tohoto kroku nebál. A dobře udělal. „Přál bych si, aby můj životní příběh inspiroval mladé hokejisty a jejich rodiče, aby se kromě tvrdé dřiny na ledě věnovali hlavně škole,“ uvozuje své povídání dnes již MUDr. Ondřej Ťoupal.

Celý článek ZDE