Pomozme Filipovi – 1.díl – Trojúhelník zla

Když jsem si přečetl poprvé příspěvek s vyjádřením Filipa Pešána k právě proběhlému MS dvacítek (myslím TENHLE):

  • … je to odraz společnosti … musíme zatlačit na hráče, rodiče, trenéry
  • … slova o “kriticích z paneláku” 
  • … vyjadřování o sobě samém ve třetí osobě “Pešán nemůže být na 250 stadionech za rok” …
  • … jsem tady teprve rok, … programy musím teprve poznat, v této fázi se nacházím … 
  • … výsledky uvidíme tak za 10 let … (tohle už ze svazu zní druhou dekádu, Filipe) 

tak mi v hlavě naskakovaly myšlenky o aroganci a přitulení se k letitým svazovým poměrům. 

Pak jsem si ale poctivě prošel všechna jeho poslední vystoupení a Filipovi Pešánovi se přeci jen přes někdy lehce arogantní tón dá věřit, že to s námi hokejovými fandy myslí dobře a snaží se, seč mu síly stačí. Bohužel to jako sólo návnada chytře nastrčená do přední linie zkušenějšími svazovými harcovníky nemá vůbec jednoduché.

V celé řadě věcí se s ním dá souhlasit bez výhrad, ale je tu pár ALE, kde to vypadá, že se za ten rok opravdu nestačil ještě pořádně zorientovat. Ponechme velkoryse stranou, že člověk naskakující do jeho pozice by se obvykle neměl nikde zorientovávat, ale měl by tam být právě proto, že je dobře zorientován už dávno.

Pojďme mu s tím trochu pomoct.

Trojúhelník zla

Při hledání hlavních příčin současného nepěkného stavu našeho národního sportu Filip Pešán neustále vyzdvihuje “nemocný” trojúhelník HRÁČI – RODIČE – TRENÉŘI (další důkaz např. ZDE) a dává jej do souvislosti s obrazem celé naší společnosti. 

S tím obrazem společnosti má nepochybně pravdu, to samé co v hokejovém nebo fotbalovém hnutí vidíme i v celospolečenské náladě. Nicméně nesouhlasím s tím, že hlavní vinu na “blbé náladě” a celkovém marastu nesou právě nižší vývojové články (rodiče, hráči, trenéři, voliči a další pěšáci). Těm všem někdo vytváří pravidla, řídí jejich činnost a v neposlední řadě předkládá vzory chování.

Rodiče, hráči i trenéři mají v hokeji nepochybně svoje nemalé mouchy, o tom není sporu. Nicméně kdepak se nám ztratila role a odpovědnost řídícího orgánu? Co takhle zaznamenat alespoň několik přešlapů, které zásadně ovlivňují to, jakou náladu, důvěru a přístup mají rodiče, hráči a trenéři.

Klientelismus

Nemyslím si úplně, že tohle je hlavní problém našeho hokeje. Ale když už Filip Pešán tolik akcentuje tu blbou náladu mezi rodiči, hráči a trenéry, pojďme začít od podlahy, abychom se podívali, kde se taky bere. Náš hokej vykazuje dlouhodobě za současného vedení, nebo už lze klidně říct za současně dlouhodobého vedení, oproti hokejově vyspělým zemím nebývalou míru nefér jednání a zvýhodňování některých hráčů na základě jiného než výkonnostního kritéria. Ve vyspělém světě nemyslitelných příkladů třeba působení rodinných klanů u mládežnických reprezentací je u nás z minulosti dost a tak jeden exemplární family pressing za všechny, který je o to nebezpečnější, že se dotýká úplné špičky ledovce.

Podívejme se pomocí statistik na MS U18 a U20 na přelomu předchozích desetiletí. Pešek, že ten Eliteprospects máme. Na MS U18 se v době, kdy se úplně nenosí zvát do reprezentace hráče působící za hranicemi ve vyspělých hokejových zemích, se dostává hráč působící v zemi, jejíž mládežníci se v této kategorii účastnili MS za posledních 10 let pouze jednou, a to ještě s velmi nepřesvědčivými statistikami. O 2 roky později dochází pak na MS U20 k nominaci stejného hráče v situaci, kdy odehrál 8 zápasů za celou sezónu a jen v české juniorce by se ten rok našlo 40 hráčů na stejném postu s lepšími čísly.

Možná to jen blbě vypadá, na hokejové statistiky je potřeba vždy hledět v širším kontextu, ale vysvětlujte to těm nerudným, nevzdělaným rodičům, hráčům a některým trenérům, kterým to nejde pod nos.

A tohle bohužel trvá až dodnes. Ať žije Dukla! Jak nám to někde Přeroste přes hlavu, vždycky to smrdí.

Nekonkurence a nekoncepce/nemetodika

Dnešní hokejově vyspělý svět můžeme směle rozdělit na dva směry: TVRDĚ KONKURENČNÍ a KONCEPČNÍ/METODICKÝ.

Ten TVRDĚ KONKURENČNÍ zastupují Kanada, USA a Rusko, kde Amíci tu konkurenci ještě vyšperkovali neúprosným bojem o vzdělání. Ve všech těchto zemích, jak vlezete jako štěně na led, jste vystaveni neustálému souboji o pozice. Každoroční try-outy do týmů, školní stipendia ve statisících dolarů nebo tuhé ruské síto ve spojení s širokými základnami generují skvěle připravené borce na limitech vlastních možností.

KONCEPČNÍ/METODICKÝ směr pak reprezentují Skandinávci. Finové a Švédové nemají o nic širší základnu než my a tak se vydali cestou vysoce koncepční práce. Založením sportovních gymnázií a propracovaným tvrdým klubovým tréninkem od nějakých 15 let dosahují skvělých výsledků.

Všimli jste si, že v době, kdy rodiče odevzdávají hráče plně do rukou systému (rozuměj, už s nimi nejezdí po mimoklubových kempech, netráví s nimi čas na turnajích spring/summer týmů, apod.), což je někdy v době přechodu do dorostu, jsme ještě schopni Finům a Švédům zdatně konkurovat a možná jsme i o něco lepší. Těm z konkurenčního (USA, Kanada, Rusko) prostředí ne, to je na nás velká lavina, ale Skandinávcům ano. Schválně si dlouhodobě porovnejte výsledky U16 a U20. Právě v tomto období nás Finové a Švédové spolehlivě přeskočí a dostávají se na úroveň těch tří konkurenčních národů, zatímco rozdíl mezi TOP5 špičkou a námi se prohlubuje.

Co tedy práce našeho velení v posledních letech? 

Konkurence = 0. Způsob vytváření a úprav českých soutěží nabral bizarních rozměrů. Svojstým překladem “nehraní na výsledky” jsme úspěšně potlačili snahy trenérů odvádět dobrou práci (nemyslím těch, kteří pro výsledek vymažou půlku lavičky, ale těch, kteří vyhrávali protože děti něco naučili), zdravé soutěžení klubů o co nejlepší výchovu mládeže (nemyslím tu pseudoakademickou pseudoanketu) i výrazný přirozený motivátor právě pro hráče či trenéry.

Koncepce/Metodika = 0. Připadá vám, že by český hokej měl nějakou koncepci, že bychom měli pořádnou národní tréninkovou metodiku? V roce 2019! začínáme natáčet komická skills videa (sorry, ale zatím se tomu, co jsem viděl, smál každý, i ti, kteří o hokeji ví úplný prd) o našem zaostávání o dvě čísla bruslí za hokejovým světem.  

Letitá velmi špatná práce v tomhle směru je podle mě alfou-omegou českého hokejového problému.

Nezapomínejme na české velitelské excesy

Myslím, že jsme taky zcela unikátní v některých národních pravidlech či provozních opatřeních vydávaných naším nejvyšším velením. Když o nich pak referujete v zahraničí, nikdo vám to nechce věřit. Jen to schválně zkuste.

Klubové zákazy mimoklubových aktivit

Dneska jsme rozčarovaní z toho, že U20 nemají dovednosti. Kdopak si ještě vzpomene na dobu, kdy dnešním 20tkářům bylo 9-10 let. V tu dobu kluby nejenže dovednosti většinou neuměly vůbec trénovat, ale s posvěcením a dost možná svazovou šablonou interních zákazů (nenechte se mýlit, zákazy nebyly uplatňovány jen na zápasy, ale v nelibosti bylo i jakékoliv trénování mimo klub) urputně bránily hráčům dovednosti pilovat někde jinde. Zamykaly se šatny, kontrolovali hráči, zda si náhodou nevynáší svoje vlastní brusle domů! 

2 důkazy ze šuplíku

Tento teror ustával až v době, kdy se slavnostně spustily VéTéeMka. 

Odstupné

Tohle už se mi ani nechce znovu popisovat. Za hranicemi Československa stejně nikdo nevěří. Odstupné je potupné a krutě potírá konkurenci.

A pak se Filipe divte rozpoložení rodičů, hráčů a některých trenérů, kteří nejsou zrovna na palubě. 

Čtverec dobra

Dovolím si dokonce tvrdit, že rodiče, hráči, trenéři a vůbec to obyčejné české podhoubí, kam patří i fanoušci hokeje, tedy čtverec RODIČE-HRÁČI-TRENÉŘI-FANOUŠCI prokazují neskutečné nadšení pro hokej, které je srovnatelné snad jen s Kanadou.

V tom vidím obrovský potenciál našeho hokeje, který potřebuje správně nasměrovat a kormidlovat. A tady vidím největší prostor a děravou kapsu českého hokeje.

Otázka na závěr

Opravdu si myslíte si, že kdyby hráči a rodiče nechtěli, byli líní nebo pohodlní, vydávali by se v tak hojném počtu do světa, kde to mají všechno mnohem náročnější a nepohodlnější než doma za pecí?

2 komentáře

  1. Petr Lička napsal:

    Souhlasím s 1 dílem je to z české praxe ne televizní přednesy vrcholných bafunářu , kteří jsou otržení od reality a neustále pod vlivem svých kamarádu , přátel , bývalých spoluhráču,kteří to májí jako jediný byznys ale to není podstatné podstatná je koncepce a metodika tréninku mladých hráčů , individuální přístup dle fyzických a rozvojových schopností , regenerace rehabilitace, lékařské kontroly od přípravek několikrát za rok. Z hokeje se stává sport bohatých a kamarádu trenérů a majitelů klubu, rodičů, kteří nikdy nesportovali a ze synka ,cery chtějí mít hráče NHL a dělají proto vše. Většinou svého potomka sedřou a on se na to v 15-16 letech bud ze zdravotních nebo jiných důvodů vykašle. Akademie fungují jako sběrna protekčních v menšině talentovaných dětí ,které vyzbírají ze všech klubů v kraji, v klubech nezůstávají rozdílový hráči, kteří svým talentem a pílý posunují i ty kteří potřebují víc času na rozvoj a akademie pak nemají s kým hrát protože s těmito vykradenými kluby pak hrají s rozdílem několika tříd to znamená ,že nemusí hrát naplno a i tak je rozdíl 10 a více golů což znechutí ty méně talentované a ze sportu odejdou. Oddíly místo aby hráli minimálně na 15 hráčů hrají na 10 max 12 a dávají je stěží na jednotlivé ročníky dohromady. V praxi místo aby se oddíly domluvily na spolupráci a dali dohromady svoje nejlepší tak si hrají pouze na svém písečku kvůli výsledkům i když to je proti dětem kteří ustrnou a přestane je to bavit. VTM jsou čistě protekční a kamarádské združení, které vezme 85 procent svěřenců akademii a zbytek od kamarádů , takže ostatní se tam nedostanou i když by byli herně a poctivostivostí v tréninkovém procesu lepší a ještě si za sraz naúčtují 400,-Kč za oběd a pokud jedou na nějaký zápas tak musí rodiče zaplatit teplákové soupravy a trička to jsem za socialismu vždy dostal a po jsem vrátil. Počítal jsem roční financování za sezonu 12 létého hokejsty a vyšlo mě to na 75 tisíc kč (odd.příspěvky,odd textil,hokejky,brusle,chrániče,soustředění cena paliva na cestování tréninky, zápasy a soustředění,pár denních kempů k zlepšení individuálních činností ,kdo z rodičů s průměrným platem si to může dovolit???? nedej bože ,že má 2 hokejové blázny , takže takové ty televizní rozhovory , že sezona hokejsty příjde na 20 tisíc jsou mimo realitu. Pokud s tím svaz něco koncepčně neudělá výsledky budou čím dál horší a můžeme se dočkat ,že budou junioři hrát vyrovnané zápasy s Anglií , Francií , Norskem , Dánskem , Italií ,protože Ty které jsme před pár lety poráželi rozdílem třídy nás dnes porážejí Německo , Švycarsko asi tam mají nějaký jiný systém . Držím hokeji palce

  2. Monika napsal:

    Nejhorší je,že se ze všeho stal byznys. I děti musí mít rodiče, který jim ms jejich píli vydělají, jinak talent zahodi!!! Tohle by se melo podporovat státem!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *