Nevidí nebo nechce vidět?

Mediálním hitem víkendu se stal článek Za hokejem až na kraj světa z přílohy Práva pojednávající o mladých krajáncích, kteří se vydali s hokejem do světa. Záměrně neuvádím ZA hokejem, ale S hokejem, neboť ne všichni cílí svou sportovní kariéru jen na samý profesionální vrchol, ale jsou i tací, kteří ji velmi rozumně berou jako významnou součást všeobecně zdravého lidského rozvoje.

Jednodušeji řečeno, ne každý rodič vidí cíl hokejové přípravy svého potomka nutně v NHL, ale řada lidí spatřuje v hokejové dřině kromě jiného i příležitost, se kterou může jednoho dne potomek vyrazit s uzlíkem do světa za vzděláním nebo jen za zkušenou. Obvykle se však tato skupina shodne s tou „vrcholovou“ na tom, že všechno, co děti dělají, by měly dělat pořádně, tedy i hokej.

V celém článku mě zaujaly zejména tři momenty.

Tím prvním je celkem trefný popis atmosféry současného hokejového prostředí v Česku tak, jak je vnímáno nikoliv malým množstvím rodičů, jak se vyjádřil v komentáři pan Lener, ale poměrně velkou částí. Ono to, pane Lenere, se zpětnou vazbou funguje podobně jako třeba při setkání rodičů s vedením v klubu, kdy v zákoutích stadiónů si stěžují téměř všichni, ale při přímé konfrontaci z očí do očí se pak odváží vyjádřit pouze pár otrlých. Proč? No právě proto, jaké to hokejové prostředí je, řada lidí se bojí otevřeností ublížit vlastním dětem, bohužel.

Druhým momentem je lakonická poznámka Vladimíra Havlůje o tom, že čím dříve u nás hráč skončí s hokejem, tím pro něho lépe. Syrová, ale veliká statisticky podložená pravda. Pokud se střízlivě podíváme na šance na dobré životní uplatnění a dáme do dvou sloupců vedle sebe vzdělání a hokej, pak s obrovskou převahou vítězí vzdělání. Není tajemstvím, že dnes se ani výrazní extraligoví hráči sportovní kariérou nezajistí na zbytek života a po ukončení kariér se dostávají do nelehké situace. Pak už se jen stačí podívat, kolik hráčů to nakonec dotáhne nejméně do extraligy a máte to. Možná i proto Vám řada hráčů, pane Lenere, odchází do zahraničí, neboť náš hokejový výchovný systém se souběžným vzděláním jaksi nepočítá, pseudoakademie nevyjímaje. Bylo by velmi zajímavé udělat si například v juniorkách statistiky, kde a jak hráči studují.

Posledním momentem je celé okénko s vyjádřením pana Lenera. Některé výroky stojí za podrobnější rozbor.

1. Jako svaz jsme zakázali, aby se u mládežnických kategorií zveřejňovaly výsledky zápasů, ale někteří rodiče si stejně vedou výsledky a statistiky a srovnávají hráče a mužstva, zatímco my podporujeme zdravou soutěživost.

Tady by to chtělo dovysvětlit, čo si svaz predstavuje pod takým „zdravá súťaživost“. Současný přestupní řád? Zákazy hráčům zahrát si hokej i někde jinde než v klubu? Žákovskou ligu, z jejíchž záměrů a pravidel si celá řada klubů svým chováním i sám svaz neustálými změnami dělají trhací kalendář? Cílený tlak na průměrování?

Jak jdou dohromady zákazy a zdravá soutěživost? Co je zdravého na popírání výsledku jako vyjádření vynaloženého sportovního úsilí? Pokud jde o obavy, aby trenéři nehráli kvůli výsledku zápasu jen na pár dětí, pak existuje přece celá řada jiných nezákazových opatření. Co třeba uvolnění přestupního řádu?

Pan Lener zmiňuje své zkušenosti z Kanady a Švédska. Kanada rozhodně žádné zveřejňování výsledků nezakazuje, naopak, vede se tam spousta mládežnických statistik, výsledkových přehledů či výkonnostních žebříčků. Švédský model je také na hony vzdálen tomu, co se děje u nás. Do jistého věku tam nechávají děti jen tak si hrát v multisportovním prostředí a přirozeně rozvinout svůj talent tím nejvhodnějším směrem, následně pak však těm, kteří se rozhodnou pro hokej, nabídnou podmínky na hony vzdálené těm našim jak po hokejové tak studijní stránce. Kašlete na školu? Ve Švédsku nemáte šanci hrát dobrý hokej. O klientelismu raději nemluvě. A o názoru Švédů například na náš přestupový řád pojednává přímo komentovaný článek.

2. Švýcaři nás žádají o radu, co jsme u nás zlepšili, že nám hráči přestali odcházet do zahraničí.

Já tedy nevím, z paměti si vybavím celkem dost mládežníků, kteří šli s hokejem do Švýcarska, ale nemohu přijít na jediného Švýcara, který by se za hokejem stěhoval k nám. Takže tohle se nestalo a ta částka taky nesouhlasí.

3. Pokud by ze stovky hráčů, kteří opustí naši soutěž, bylo 30-50 špičkových, tak to určitě vliv mít bude, protože se rozmělní kvalita, ale jestliže jich je za rok nanejvýš deset, tak se to ještě snese.

Kéž bychom měli 30-50 špičkových mládežníků! Takže pokud odejde desítka špičkových, pak je to citelná ztráta. A co těch 90 dalších? Pro ně už neplatí Pojď hrát hokej?

No a naprostou perlou je výrok:

Rodiče napadají trenéra, že je neférový, a nedochází jim, že on má taky svou koncepci!

No právě :-)))