Nepřítel státu Barbora Divišová

Zatímco v USA či Kanadě se připravují profesionální hokejoví funkcionáři i četné zástupy dobrovolníků na pravidelné jarní rekrutování, tedy v hokejové svobodě chystají smělé plány a nabídky na příští sezónu, snaží se vytvořit co nejlepší hokejové programy, kterými by oslovili hráče i rodiče a dělají tak their best, naše nejvyšší spolkové vedení zavelelo k frontálnímu útoku proti opovážlivcům, kteří se snaží čeřit poklidné vody a také by snad chtěli, aby i u nás vzniklo volné prostředí, v němž ty největší koláče jedí především ti, kteří vynakládají také největší úsilí.

Američtí a kanadští hokejoví rodiče si tak brzy začnou užívat období nadbíhání a vstřícných jednání rekrutů snažících se nabídnout ty nejlepší možné podmínky pro jejich děti.

A jak jsme na tom my?

Upřímně řečeno nic moc. Přestože různé průzkumy názorů naznačují, že s přestupním řádem obsahujícím tabulkové odstupné za přestupy mládežníků do 18-ti let, které je v celé řadě případů hrazeno rodiči hráčů, chtějí-li z jakéhokoliv důvodu změnit klub, panuje poměrně významná nespokojenost a nejde jen o výkřiky několika poblouzněnců,

kapitáni hokejového hnutí tyto názory naprosto ignorují a velmi tvrdě útočí na každého, kdo se je snaží vyslovit nahlas.

Pavel Zacha dostal co proto, desetiletý Max Kotrba za svého otce rovněž a naposledy to schytala Barbora Divišová za reportáž ve Střepinách. Ještě, že já platím naštěstí za málo nebezpečného obecního blba, kterého lze jednoduše převézt a tak se můžeme v klidu podívat, čím si vysloužila Barbora Divišová výhrůžky soudními tahanicemi, na něž v konečném důsledku může přispět i ona sama ze svých daní.

Klubové hokejové weby a zejména ty nejhezčí a nejpropracovanější pod správou eSport.cz (mimochodem v souvislosti s touto společností není nezajímavý průzkum na www.justice.cz a souběžný google search who is who) aktuálně na pokyn nejvyššího velení chrlí jednu podpůrnou zveřejňovačku tiskového prohlášení za druhou. Některé k tomu pěkně po hujerovsku nasazují i vlastní kreativitu, přičemž jak známo Hujer byl žákem sice snaživým leč s pokulhávající přirozenou inteligencí. Takže se nelze divit výrokům o vydírání trenérů a klubů rodiči, lízání smetany a shánění zdarma již hotových hráčů tam, kde žádní po katastrofickém rozpadu nemohou být apod.

Česko je spolu se Slovenskem poslední zemí na světě, kde obchod s hokejovou mládeží čile kvete.

Tak tenhle výrok zazněl při představování reportáže Barbory Divišové v nedělních Střepinách a nebyl ani vysloven jí samotnou. Přesto si Barbora Divišová vysloužila titul nepřítele národa, který chce lidu kazit chléba a hry v nejhorším možném momentě před konáním vrcholné gladiátorské akce. A navrch výhrůžku právní potyčkou.

Myslím, že je na místě se křehkých žen při nerovném souboji s hordou rytířů v brnění trochu zastat.

Podívejme se proto nejprve na zmíněný klíčový výrok. Obchod je lidskou činností, jež spočívá mimo jiné ve směně služeb za peníze. Máme-li penězi vyjádřené odstupné prezentováno jako výchovné, považujeme-li hokejovou výchovu za službu a jsou-li k tomu navíc předmětem směny hokejoví mládežníci, pak nevidím na uvedeném výroku nic nepravdivého. Jedině snad, že by k takovému jednání vůbec nedocházelo, což si snad nemyslí ani ten největší fanda aktuální propagandy. Docela by mě zajímalo, co a hlavně jak by v souvislosti s uvedeným výrokem mohlo být právně napadáno.

Dále se tiskový ohrazuje proti srovnání s biatlonem a argumentuje počtem registrovaných členů. Škoda, že tam také není vyčíslena výše státní podpory oběma sportům.

Napadena jako mimorealitní je také zmínka v reportáži o tom, že chce-li nezletilý hráč přestoupit do jiného klubu, musí zaplatit odstupné. Musím potvrdit, že skutečně nemusí, dohodnou-li se kluby mezi sebou a pravdou je i to, že přestupním řádem nejsou nijak zavazováni k hrazení odstupného ani rodiče. Bohužel však zcela v rozporu s realitou je tiskové tvrzení, že se tak ve skutečnosti neděje, rozuměj, rodiče jsou nuceni zaplatit odstupné sami, pokud chtějí s potomkem z jakéhokoliv důvodu přestoupit a je zcela fuk, jestli je to nevyhovující trénink nebo jen ošklivej trenér.

A zcela pomíjeny jsou i třeba takové případy, kdy si klub třeba náctiletého kluka vychutná a natruc taťkově podmračenému obočí jej nenechává hrát a  jako jediného mezi podobnými případy nepustí ani zahrát nikam jinam na hostování či střídavý start. I to se, přátelé, děje a hodný zástupce takového hodného klubu se s tím ani nijak zvlášť netají!

Škoda, že se nikdo v tiskovém nevyjádřil k reportážním faktům například z předloženého klubového účetnictví nebo k výsledkům auditu radnice v jiném klubu, který prokázal neoprávněný přesun mládežnických peněz mezi chlapy. Budiž ke cti tohoto klubu, že si tiskové jako jeden z mála na svůj vývěsní štít nepověsil.

Sranda také je, jak si kluby ochotně přilepí na své nástěnky materiál, který trochu dětinsky a žalobnicky ukazuje prstem právě na ně jako příjemce odstupného a tedy původce problémů, byť nepřipouštěných.

Z posledních událostí tak plyne jediné. Žádné změny nečekejme, strategie je jasná – nepustit chlup, nesmí projít ani noha a bejt hlavně jednotný!

Obávám se však, že vedle této strategie to není Barbora Divišová, kdo působí mládežnickému hokeji ty největší materiální, ale hlavně morální škody.