Letem světem přes Rigu k týmové práci

V hlavě mám za poslední dobu několik témat ke zpracování. Chtěl jsem napsat reportáž o velkém mezinárodním turnaji v Rize, něco málo o jarním hokeji či projektu Future Stars nebo třeba polemiku k současnému individualistickému přístupu v mládežnickém hokeji. S ohledem na nedostatek času z toho zkusím umíchat jen jeden výživný koktejl.

Začnu Rigou. Hlavní město Lotyšska s nějakými 700 tisíci obyvateli a krásným historickým centrem zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO je i tradiční baštou mezinárodního mládežnického hokeje. Hostí turnaje World Select Invitational (WSI) a hraje se zde také velký mezinárodní turnaj Riga Cup v kategoriích U10-18. Turnaj velmi dobře zorganizovaný a početný, co se účastníků týče. A nikterak překvapivě i kvalitní. Měl jsem letos možnost sledovat kategorie U10 a U11. V U desítkách měl turnaj 17 a U jedenáctkách dokonce 26 účastníku, mimo domácích spoustu týmů z Ruska, Švédska, Finska, Švýcarska, Estonska, Slovinska, Česka nebo Slovenska. Kvalita týmů při tolika účastnících a skutečnosti, že se potkávaly klubové a výběrové týmy, logicky kolísala, nicméně systém turnaje po základních skupinách přerozdělil týmy do další fáze turnaje tak, že zápasy byly většinou velmi vyrovnané. Mezi mančafty bylo možné vidět např. i Selects Hockey Development (SHD) týmy Švédska, tedy jakýsi švédský předvoj týmu pro WSI, který začíná až kategorií U12. Pro malé české srovnání, turnaje se zúčastnil v obou kategoriích i tým českého projektu Future Stars, který obsadil danou kategorii vždy o rok mladšími hráči. Oba týmy skončily kousek za polovinou startovního pole s vyrovnanými bilancemi zápasů (U10 4-4, U11 4-3). Starší kategorii pak vyhrál slovinsko-slovenský výběr HMS, hrající sice pod slovenskou vlajkou, ale s výraznou zejména slovinskou stopou na úspěchu. A jaký můžete v Rize čekat hokej? Tvrdý, a to hodně. Hra do těla je povolena a některé zákroky byly značně za hranou pravidel i pro kontaktní hokej. V podání těch nejlepších týmů pak jde o opravdu výborný mládežnický hokej. Mimo led pak stojí za prohlídku nádherné historické centrum. Překvapením pro mě byl velmi nevlídný přístup domorodců při poskytování služeb všeho druhu. Bez úsměvu, bez ochoty, bez štávy.

Na Rigu pak navazuje i zmínka o projektu Future Stars. Jde o projekt týmové přípravy, kde si kluci a holky mohou pod patronací Sports Connect a vedením Petra Jonáka vyzkoušet zase něco trochu jiného, než jsou u nás již etablované dovednostní kempy či účasti na turnajích pod hlavičkami výběrových týmů hokejových škol s cílem co nejlepší reprezentace. Hráči Future Stars se potkají v průběhu jara několikrát při společné přípravě, která má sice podobu kempů, ale zaměřena je především na týmový trénink, při kterém hráči pilují dovednosti s vnímáním nezbytného soukolí celého týmu. Výlet Future Stars do Rigy také nebyl pokusem o vykradení pokladu bývalého hanzovního města, ale především development krokem, kde si hráči měli mezi kvalitními staršími soupeři vyzkoušet, jak má šlapat tým. A nutno říct, že se jim to viditelnými skoky dařilo. I když i turnaj v Rize mě utvrdil v názoru, jak je to se současným posunem českého mládežnického hokeje.

Podle mého názoru se za poslední roky viditelně zvedla úroveň individuálních dovedností hráčů. Revoluční vlna, zahájená především založením HTA, jejíž podložky, ponožky, flašky či čepice okupují snad každou českou mládežnickou šatnu, posunula úroveň individuálních dovedností hráčů nejen díky mimoklubovým aktivitám, ale i kluboví trenéři, kteří v rámci přivýdělku či jen tak ze zájmu navštěvují mimoklubové akce, přenáší řadu prvků i do klubového tréninku. Bez nadsázky bych si tak troufnul říct, že nejvýznamnější roli v osvětě trenérů klubové scény sehráli v posledních letech u nás mimoklubové aktivity. Hokej ale není individuální sport! Nesdílím názor, který jsem si nedávno přečetl, a který zjednodušeně říká, že výchovou vynikajících individualit vznikne, sejdou-li se, automaticky výborný tým. To platí možná v případě, kdy na nějaký turnaj poskládáte tým z výrazně individuálně lepších hráčů, než budou mít ostatní týmy, ale v momentě, kdy se sejde konkurence, kde budou všichni individuálně na podobné úrovni, nebude mít podle mého názoru „automaticky“ vzniklý tým individualistů proti týmu, ve kterém se hráči dobrali podobných individuálních dovedností týmovou přípravou, moc šancí. A v tom vidím bolístku našeho současného mládežnického hokeje.

Máme spoustu individuálně výborně vybavených mládežníků, kteří si v plné rychlosti dvakrát prostrčí hokejku i s pukem nosem a ještě přitom skočí sedmsetdvacítku s pěti vruty. Ale zvládají týmovou práci? Umí padnout do střely, nastartovat automaticky bez kroucení hlavou a jiných zřetelných body language projevů po ztrátě puku misi za jeho co nejrychlejším znovuzískáním, šlapat naplno každý metr ledu i když nejsou v zrovna v držení puku? Radují se z každého gólu spoluhráče stejně jako z toho svého? Je pro ně automatické permanentní nasazení? To jsou prvky, ke kterým nedospějete „automaticky“ sebelepším tréninkem individuálních dovedností, ale jen dlouhodobou kvalitní týmovou prací. Dokonce si myslím, že dlouhodobá kvalitní týmová práce má pomyslnou dosažitelnou hranici individuálních dovedností ještě o něco výše než individuální příprava. To myslím dostatečně dokládají starší mládežníci, kde stále velebíme ty nejvyspělejší hokejové země a obdivujeme, že jejich dovednosti a zejména rychlost, ve které je zvládají, jsou o zřetelný krůček před našinci. Když k tomu přidáte v rámci déletrvající týmové přípravy i přirozené rozdělení a přijetí rolí, souhru, týmové návyky a teamgeist, individuální individuality si akorát tak ukroutí hlavu nebo rozmlátí patky holí o cokoliv.

Myslím, že podobnou zkušenost učinili i další emisaři ve vodách mezinárodního mládežnického hokeje, viz např.

A proto se mi líbí právě projekty jako Future Stars, který lze připodobnit k praci týmů v rámci zámořské spring season, přistupující k podstatě hokejové přípravy jako k týmové, kolektivní práci. Kdo měl navíc možnost zblízka sledovat práci Petra Jonáka s týmem, ať už v šatně, na ledě při tréninku nebo na střídačce při zápase, musí chtě nechtě uznat, že má nejen sportovní výsledky, ale i výrazně pozitivní vliv na morálně volní vlastnosti hráčů. A bez nich jsou individuální dovednosti jako království bez soli.