Kde má český žákovský hokej motor?
Pokud pátráte po aktuálním motoru českého mládežnického hokeje v žákovských kategoriích a hledáte ho v koncepcích na Spartě, Slavii, v Kometě či jiném věhlasném klubu, pak jste většinou na špatném místě. Extraligové týmy a svazové akademie sice mají bezpochyby nejlepší zázemí, nejvíce dětí i zdaleka nejvíc finančních prostředků pro jejich výchovu, ale často jim chybí to nejdůležitější – chuť a motivace věnovat se žákovské mládeži naplno.
Vysvětlit to jde i tím, že tyto kluby mají většinou prioritu jasně danou, je jí mužský A-tým a s postupem směrem do nižších kategorií zájem o vlastní hráče významně klesá. Nastavená pravidla je navíc nijak s mládeží pracovat nenutí. Známé logo na hrudi funguje perfektně jako pavučina na odchyt polétavého hmyzu, který se ze sítí přestupových řádů jen tak nevymaní. Se zúžením v trychtýři starších kategorií od mladšího dorostu výš do něho navíc padá stále více zájemců a podíváte-li se na soupisky juniorek extraligových týmů, zjistíte, že na přepočítání odchovanců od žákovských kategorií vám často budou stačit prsty jedné ruky. Odmyslíme-li pak zpravidla top 3 jednotlivce každé kategorie, k poměrně vyrovnanému zbytku startovního pole známé poučení říká jasně, že při stejné výkonnosti je pro klub obvykle zajímavější nově příchozí hráč než vlastní odchovanec.
Každému, kdo se dnes pohybuje mezi hokejovými žáky a slepě nevnímá jen loga na dresech, je zřejmé, že u nás dnes neexistuje jediné místo v republice, které by představovalo tzv. 4KPéčko – tedy Kvalitní Koncepční Kontinuální Klubovou Přípravu ve všech žákovských kategoriích. Orlíci Uničov 2003, HC Jaroměř 2005, HC Kolín 2003, HC Bílina 2005, Šumperk, Kroměříž plus další a jejich rodina naštěstí pomalu utěšeně narůstá. Doufejme, že malým dílkem i díky CS Hockey a jiným podobným projektům 🙂 Tyhle týmy si ze známého loga na dresu nic nedělají a svým věhlasným soupeřům obvykle pěkně nadělují. Aby však bylo spravedlnosti učiněno za dost, i ty věhlasné kluby mají sem tam své elitní žákovské týmy, ale mnohem méně, než by se od nich za daných podmínek očekávalo.
A už se nám pomalu začíná rýsovat odpověď na položenou zásadní otázku. Na základě výše zmíněného a dalších skutečností si dovolím vyslovit názorovou odpověď, přičemž ji i trochu rozvinu o související myšlenky.
Neexistuje jedno koncentrované těžiště výchovy, které by bylo vzorem pro ostatní
Rozuměj, nehledejte nikde nějakou systémovou logiku v aktuální výchově nejmenší hokejové mládeže (např. „nejlépe se o děti starají tam, kde jich mají nejvíc“ nebo „nejlépe se to dělá tam, kde je nejvíc peněz“ nebo bohužel už vůbec neplatí „nejlepší žáky vychovávají hokejové akademie“ apod.), SYSTÉMOVÁ VÝCHOVA V ŽÁKOVSKÝCH KATEGORIÍCH U NÁS NENÍ.
Děti jsou všude stejné
Neuznávám klasické průpovídky typu „těm se to hraje, když mají 30 dětí a mohou si vybírat“ nebo „ty mají silný ročník, samé talentované kluky“. Jak vidno na příkladech uničovských Orlíků a dalších, nic z toho neplatí. DĚTI JSOU VŠUDE STEJNÉ! Záleží jen a jen na tom, jak se s nimi pracuje!
Za vším hledej hlavně chuť a poctivou práci
Teď už blíže k podstatě věci. Je úplně šumák, jestli máte 30 nebo 15 dětí (já upřímně po nabytých zkušenostech považuji za výhodu spíš těch 15), halu pro 10 tisíc lidí nebo zimák bez tribun, titul mistra světa nebo jste „jen“ trenér samouk, nejdůležitější ze všeho je CHTÍT PRACOVAT!
Klubovou mládež táhnou nadšení jednotlivci
Mozaika se skládá. Za hlavní motor klubové výchovy žákovské mládeže u nás aktuálně považuji NADŠENÉ JEDNOLTIVCE. Lidi, kteří se dětem věnují naplno, obětují čas, snaží se, učí se, sledují trendy a umí s nimi pracovat. V dnešní době, kdy máte internet plný informací a videí, je to skutečně hlavně o vlastní chuti a pracovistosti. K dobré práci koneckonců, jak na zmíněných případech vidno, ani tu svazovou metodiku a koncepci nepotřebujeme, i když by se sakra hodila a její význam by měl být hlavně v tom, aby zatlačila i na ty, kteří na sebe nejsou ochotni zatlačit sami. Je až s podivem, jak průkazně se tento bod projevuje. Abych se opět vyhnul pološíleným diskuzím o ubližování dětem, vynechám tentokrát vlastní zdroje, byť pro ně mám zdaleka nejvíc dat a dám jeden příklad za všechny. Stačí se za posledních x-let mrknout na to, co se děje s jednotlivými týmy, které dostane do ruky třeba takový Honza Zlatohlávek v pražských Letňanech, můžete mu vyčítat, co chcete, ale kam přijde, tam tým výkonnostně vyletí nahoru, a po jeho odchodu zase obvykle padá dolů, to už je ale o jiných lidech. Je to jeden z příkladů, jak umí ovlivnit výkon týmu nadšený jednotlivec, a věřím, že podobný určitě najdete i někde ve svém okolí.
Hokejové školy
Chtě nechtě musím v tomto článku zmínit i význam hokejových škol. Ty mají posledních pár let také obrovský vliv na výchovu hokejového potěru. Rád bych jim však věnoval podrobnější rozbor v některém z dalších příspěvků, které mám dlouho v hlavě a tak se dnes omezím jen na ten motor pod kapotou klubové scény.
Hezký den!
