Kde má český žákovský hokej motor?
Pokud pátráte po aktuálním motoru českého mládežnického hokeje v žákovských kategoriích a hledáte ho v koncepcích na Spartě, Slavii, v Kometě či jiném věhlasném klubu, pak jste většinou na špatném místě. Extraligové týmy a svazové akademie sice mají bezpochyby nejlepší zázemí, nejvíce dětí i zdaleka nejvíc finančních prostředků pro jejich výchovu, ale často jim chybí to nejdůležitější – chuť a motivace věnovat se žákovské mládeži naplno.
Vysvětlit to jde i tím, že tyto kluby mají většinou prioritu jasně danou, je jí mužský A-tým a s postupem směrem do nižších kategorií zájem o vlastní hráče významně klesá. Nastavená pravidla je navíc nijak s mládeží pracovat nenutí. Známé logo na hrudi funguje perfektně jako pavučina na odchyt polétavého hmyzu, který se ze sítí přestupových řádů jen tak nevymaní. Se zúžením v trychtýři starších kategorií od mladšího dorostu výš do něho navíc padá stále více zájemců a podíváte-li se na soupisky juniorek extraligových týmů, zjistíte, že na přepočítání odchovanců od žákovských kategorií vám často budou stačit prsty jedné ruky. Odmyslíme-li pak zpravidla top 3 jednotlivce každé kategorie, k poměrně vyrovnanému zbytku startovního pole známé poučení říká jasně, že při stejné výkonnosti je pro klub obvykle zajímavější nově příchozí hráč než vlastní odchovanec.
Každému, kdo se dnes pohybuje mezi hokejovými žáky a slepě nevnímá jen loga na dresech, je zřejmé, že u nás dnes neexistuje jediné místo v republice, které by představovalo tzv. 4KPéčko – tedy Kvalitní Koncepční Kontinuální Klubovou Přípravu ve všech žákovských kategoriích. Orlíci Uničov 2003, HC Jaroměř 2005, HC Kolín 2003, HC Bílina 2005, Šumperk, Kroměříž plus další a jejich rodina naštěstí pomalu utěšeně narůstá. Doufejme, že malým dílkem i díky CS Hockey a jiným podobným projektům 🙂 Tyhle týmy si ze známého loga na dresu nic nedělají a svým věhlasným soupeřům obvykle pěkně nadělují. Aby však bylo spravedlnosti učiněno za dost, i ty věhlasné kluby mají sem tam své elitní žákovské týmy, ale mnohem méně, než by se od nich za daných podmínek očekávalo.
A už se nám pomalu začíná rýsovat odpověď na položenou zásadní otázku. Na základě výše zmíněného a dalších skutečností si dovolím vyslovit názorovou odpověď, přičemž ji i trochu rozvinu o související myšlenky.
Neexistuje jedno koncentrované těžiště výchovy, které by bylo vzorem pro ostatní
Rozuměj, nehledejte nikde nějakou systémovou logiku v aktuální výchově nejmenší hokejové mládeže (např. „nejlépe se o děti starají tam, kde jich mají nejvíc“ nebo „nejlépe se to dělá tam, kde je nejvíc peněz“ nebo bohužel už vůbec neplatí „nejlepší žáky vychovávají hokejové akademie“ apod.), SYSTÉMOVÁ VÝCHOVA V ŽÁKOVSKÝCH KATEGORIÍCH U NÁS NENÍ.
Děti jsou všude stejné
Neuznávám klasické průpovídky typu „těm se to hraje, když mají 30 dětí a mohou si vybírat“ nebo „ty mají silný ročník, samé talentované kluky“. Jak vidno na příkladech uničovských Orlíků a dalších, nic z toho neplatí. DĚTI JSOU VŠUDE STEJNÉ! Záleží jen a jen na tom, jak se s nimi pracuje!
Za vším hledej hlavně chuť a poctivou práci
Teď už blíže k podstatě věci. Je úplně šumák, jestli máte 30 nebo 15 dětí (já upřímně po nabytých zkušenostech považuji za výhodu spíš těch 15), halu pro 10 tisíc lidí nebo zimák bez tribun, titul mistra světa nebo jste „jen“ trenér samouk, nejdůležitější ze všeho je CHTÍT PRACOVAT!
Klubovou mládež táhnou nadšení jednotlivci
Mozaika se skládá. Za hlavní motor klubové výchovy žákovské mládeže u nás aktuálně považuji NADŠENÉ JEDNOLTIVCE. Lidi, kteří se dětem věnují naplno, obětují čas, snaží se, učí se, sledují trendy a umí s nimi pracovat. V dnešní době, kdy máte internet plný informací a videí, je to skutečně hlavně o vlastní chuti a pracovistosti. K dobré práci koneckonců, jak na zmíněných případech vidno, ani tu svazovou metodiku a koncepci nepotřebujeme, i když by se sakra hodila a její význam by měl být hlavně v tom, aby zatlačila i na ty, kteří na sebe nejsou ochotni zatlačit sami. Je až s podivem, jak průkazně se tento bod projevuje. Abych se opět vyhnul pološíleným diskuzím o ubližování dětem, vynechám tentokrát vlastní zdroje, byť pro ně mám zdaleka nejvíc dat a dám jeden příklad za všechny. Stačí se za posledních x-let mrknout na to, co se děje s jednotlivými týmy, které dostane do ruky třeba takový Honza Zlatohlávek v pražských Letňanech, můžete mu vyčítat, co chcete, ale kam přijde, tam tým výkonnostně vyletí nahoru, a po jeho odchodu zase obvykle padá dolů, to už je ale o jiných lidech. Je to jeden z příkladů, jak umí ovlivnit výkon týmu nadšený jednotlivec, a věřím, že podobný určitě najdete i někde ve svém okolí.
Hokejové školy
Chtě nechtě musím v tomto článku zmínit i význam hokejových škol. Ty mají posledních pár let také obrovský vliv na výchovu hokejového potěru. Rád bych jim však věnoval podrobnější rozbor v některém z dalších příspěvků, které mám dlouho v hlavě a tak se dnes omezím jen na ten motor pod kapotou klubové scény.
Hezký den!
Vždyť já to taky dělám hlavně kvůli návštěvnosti webu, lidi tyhle nesmyslné šavlovačky bůhvíproč nesmírně baví 🙂 Nicméně teď už budu čas věnovat užitečnějším věcem, než výkladovému slovníku ke svým článkům pro pana Pavla. Myslím, že shánění informací v návaznosti na poslední článek http://www.cshockey.cz/blog/studium-s-hokejem/ bude daleko užitečnější.
Pro Pavel i CS: To je skutečně ztracený čas. Pan Pavel je z jiného světa, je to vidět i v jiných příspěvcích. Momentální systém hokeje u nás je tragédie a pokud se s tím nezačne dělat nic v brzké době, tak už nebude snad ani těch pár vyvolených pro reprezentaci. Špatný, špatný, špatný.
Sorry, pane Pavle, tohle je skutečně ztracený čas 🙂 I proti Ctiborovu předpokladu „když jsou zhruba stejně na ledě“ vyrukujete srovnáváním hráče začínajícího ve dvou letech a hráče začínajícího v osmi letech, takže si vás užijí i jiní 🙂
Metodika = návod jak trénovat.
Registrace nerušit, jen uvolnit pohyb hráčů.
V prostředí volného pohybu nikdo centrálně neurčuje, kde se to dělá dobře a kde špatně, pozná se to podle zájmu. -> Pracuju dobře, je o mě zájem. Pracuju špatně, není o mě zájem.
Nechci hrát hokej jen v Praze, Brně a Ostravě, NAOPAK, líbil by se mi systém oceňující a podporující DOBROU PRÁCI, ať je kdekoliv a o to víc v malých lokalitách, které mají oproti těm velkým omezené možnosti. Ten současný nahrává právě spíše vámi zmiňovaným centrům.
Děti přirozeně víc baví vyhrávat než prohrávat. Jen málokdo má přirozenou radost z toho, že mu Franta natrhne zadek.
Sportující děti přirozeně usilují o co nejlepší výkony, i když si hrají před barákem neorganizované bago.
Přirozenou podstatou sportu je soutěžení i v dětském světě.
Když už nevnímáte mě, pak ve všech dostupných publikacích o rané sportovní specializaci je specializací míněno zaměření na jeden sport, jeden druh pohybu, monotónní fyzické zatěžování.
TRÉNUJME MÉNĚ, ALE LÉPE! A MĚJME K TOMU ZDRAVÉ, FÉROVÉ A MOTIVAČNÍ PROSTŘEDÍ!
Nic víc!
Pane Hesi já si z vás srandu nedělám, pouze reaguju na vaše články. V článku nahoře jste vznesl myšlenku, že v českém mládežnickém hokeji neexistuje koncepční práce a dokonce ani v bývalých baštách hokejové mládeže to není nijak růžové. Pokud vám dobře rozumím tak váš názor je ten, že by měl vzniknout nějaký celorepublikový mustr jak trénovat mládež s tím, že se bude důsledně dodržovat. Zrušil by jste registračky a tam kde by se dobře pracovalo tam by rodiče dávali své ratolesti a tam kde by se pracovalo špatně, tam by měli smůlu.
Dovedete si představit tento model v praxi? Kdo by určoval, kde se pracuje dobře a kde špatně? Anebo tým, který by pravidelně vyhrával by měl zaručený přísun více peněz? Anebo jak tomu mám rozumět? Atˇse na to dívám ze všech stran, tak nakonec mi vychází, že těmi nejlepšími týmy by byly Vítkovice, Kometa a Sparta. Vy chcete hrát hokej jenom v těchto městech?
Proč neumíte pochopit, že mnohem více český hokej získá pokud v žákovských kategoriích nebude děti tlačit do dospělého hokeje a konkurenčního prostředí. Vy neustále píšete jak se dělá tamto špatně, jak je všechno nekoncepční apod. Jistě máte v mnoha věcech pravdu. Ale přijde mi, že vám uniká podstata.
Podstatou dětského a žákovského hokeje je hra. Nikoliv honba za výsledky. Hra neznamená, že umím hrát hokej jako dospělý hokejista. Hra znamená, že mě jako dítě baví hrát hokej a je mi úplně jedno jestli je Franta lepší než já. Naopak mu to moc přeju, protože alespoň se od něho něco naučím. Hrát si neznamená hrát turnaje a být mezi nejlepšími. Na hru se musíte podívat dětskýma očima a ne pohledem hokejového trenéra.
Vy na jednu stranu napíšete, že jste proti rané specializaci a že vám je to cizí. Na druhou stranu pustíte videa 8-letých kluků, kteří ranou specializací evidentně prošli. Píšete, že jste pro tréninky 3x týdně, tak aby se mohli kluci věnovat i jiným sportům a nechápete, že i trénink 3x týdně může znamenat ranou specializaci. Tady nejde o to kolikrát týdně trénujete, ale CO trénujete.
Mě připadá, že nechápete nutnost nebrat dětem jejich dětský svět a nevytvářet ´dospělou´ konkurenci už v útlém dětství, neznáte hranici mezi ranou specializací a přirozeným sportovním vývojem dítěte. Posouváte hranice dětských sportovních výkonů podle svých trenérských zkušeností a nedbáte na doporučení odborníků. Alespoň takhle to na mě působí z vašich článků.
pro cm:Vždycky to tak bude, že některých klukům jde hokej líp a některým hůř. Jestli začnu s děckem blbnout ve 2 letech bude v 10 někde jinde než to, které začne v 8-mi. Takto se to dá praktikovat téměř ve všem. Jestli nechám jednoho kluka hrát více zápasů tak bude prostě vyhranější než ten zbytek a na ledě to bude znát. Jestli budu připravovat dennodenně tým malých kluků tak bude za rok úplně někde jinde než tým, který se připravuje 3xtýdně.
Všechno má svoje hranice. Děti jsou a budou vždycky jenom dětmi. Nejsou to malí dospělí. Proto by se jako děti měly vychovávat. Přesně vím o čem ČSLH mluví, když poukazuje na hraní bez výsledků, na zdravou konkurenci apod. Myslím, že pan Hes občas chodí dost na hraně se svými vyjádřeními.
Vážený pane Pavle, začínám mít pocit, že si ze mě děláte jen srandu, abyste mi ukrojil trochu času. Ale zkusím být ještě chvíli trpělivý 🙂
Bohužel jste si zjevně nevšiml, že existuje často poměrně zásadní rozdíl mezi tím, co vedení ČSLH, některé kluby nebo konkrétní lidé veřejně deklarují a jak se ve skutečnosti chovají!
1) Kde jste prosím sebral nesmysl jednoho střediska mládeže?!!!!!!!!! Najděte mi jedinou moji zmínku o něčem takovém, prosím. Prosím Vás zdvořile, abyste mi trvale nepodsouval věci, které jsem nikdy nevyřkl ani nenapsal!!! Díky.
2) S chápáním pojmu předčasná specializace také zjevně na rozdíl od vás nemám nejmenší problém. Jak jsem se vám snažil mnohokrát vysvětlit, předčasná specializace a kvalitně strávený čas na tréninku, ať už jde o hokej, fotbal, kuličky nebo šipky nemají nic společného. Možná ještě polopatičtěji:
To, že CHCI, aby hodina hokejového tréninku byla intenzivní a přínosná, NEZNAMENÁ že chci předčasnou specializaci. Proti té jsem se naopak několikrát důrazně ohradil. Já naopak CHCI mít díky hodině intenzivního a přínosného hokejového tréninku další HODINY VOLNÉ na fotbal, tenis, karty, opalování, jízdu na kole, surfing, lyže a jiné věci tak, abych se něco naučil a něco uměl, nebo jinak a hůře řečeno, abych nikde nemusel trávit další čas hokejem a dohánět ostatní, kteří ten intenzivní trénink mají a v hokeji proto něco umí.
Znalý poměrů v klubu, který uvádíte jako vzor, zodpovědně konstatuji, že tento a jiné odkazem na nehraní na výsledky rozhodně nerozvíjí odpor proti rané specializaci. Zkuste si například domluvit jakoukoliv pravidelnou aktivitu (fotbal, jazyk, flétnu, taneční kroužek), pokud máte každý týden jiný hokejový program, tedy hokejové tréninky v úplně jiné časy a často ještě o víkendu před následujícím týdnem netušíte, jaký bude váš hokejový program příští týden.
Ocituji Vam pro predstavu jeden realny zoufaly prispevek, ktery lze najit na facebookovskem profilu jedne 4. tridy v rezimu podpory multisportu:-)
„Prosím sledujte teď denně web XXXXXX tréninky se mění z hodiny na hodinu děkuji.“
Troufám si tvrdit, že děti v takovém režimu tráví na hokeji mnohem více času než je potřeba a pro jakékoliv jiné aktivity mají mnohem méně prostoru neboť zorganizovat je představuje nadlidský úkol.
3) Malé a velké kluby. Opět jste bohužel nepochopil žádná z uvedených sdělení. Nerozlišuji kluby na velké a malé, co se týče jejich výkonnosti, ale na dobře pracující a špatně pracující. A schválně se podívejte na ty vámi obdivované kluby, které se zašťiťují zdánlivě líbivými odkazy na nehraní na výsledky. Někdy s blížícím se dorostem bez líbivých hesel významně obměňují kádry a místo těch vlastních skvěle vychovávaných odchovanců masivně pořizují jiné, kteří se něco v Uničově a jiných hokejově pracujících destinacích naučili. Takže kluci, které v Uničově „týrali zaživa“, vesele a s chutí mydlí hokej dál a těm skvěle rozvíjeným koncepčním borcům zbývají jen oči pro pláč.
Chcete říct, že když jsou zhruba stejně na ledě a ti jedni umí víc a ti druzí míň, že je to nějakou specializací? Že to něco zabíjí?
Pane Hesi. Vaše články se stále dotýkají problematiky předčasné hokejové specializace. Vedení ČSLH dalo jasně najevo, že touto cestou jít nechce. Proč mám neustálý pocit, že se s tím neumíte smířit. Vždy z Vašich článků cítím stesk nad nekvalitní přípravou u dětských kategorií, nedostatečný přístup v tréninkovém procesu u těchto kategorií apod. Nechápete, že toto je největší zabiják hokeje i jiných kolektivních sportů?
Píšete o žákovském hokejovém motoru. Porovnáváte Spartu s Uničovem a jiné slavné kluby s těmi okrajovými. Ale pokud by Sparta anebo jiný klub z velkého města šel cestou předčasné specializace, tak si Orlíci z Uničova ani neprdnou. To, že Orlíci a jim podobní můžou hrát vyrovnaná i vítězná utkání proti mnohem slavnějším týmům, za to může právě situace v těch slavnějších klubech. Ten proces je zřejmý a dovolím si tvrdit, že nejde o úpadek mládežnického hokeje u nás v Česku. Naopak. Tím, že Sparta a podobné kluby netlačí na výsledky, není nutné urychlovat kluky a nechávat hrát pouze ty dočasně nejlepší. Potom samozřejmě i ty malé kluby dokážou konkurovat těm slavným. A tak by to v žákovském hokeji mělo být. Copak to nevidíte?
Vámi navrhovaný systém jednoho střediska mládeže je koncepční nesmysl. Kdo by tam asi hrál? V preferovaném klubu? Myslíte, že ti nejlepší a nejtalentovanější?
Mám pocit, že stále nechápete význam slov ´předčasná specializace´ a její dopad na kolektivní sporty. Celé toto si dejte do závorky společně s morálně-etickou situací tady v Česku a musí vám být jasné, že tudy cesta nevede.
Jo jasně Jehlo, provokuješ 😀 Můj příběh a ostatních mladých hráčů znáš, k Áčku se už vůbec vyjadřovat nebudu. V Ústí je to tak strašně v pořádku, že spousta malých hráčů odchází do Děčína za trenérem Michálkem a druhá půlka do Litoměřic. čau a měj se Martin
Tady se zdá být s mládežnickým hokejem vše v naprostém pořádku :-)))))).
http://sport5.cz/detail/hokejova-petka-649/?aso=-1&page=1
Poslední dobou od svazu čtu, jak zvyšuje výdaje na mládež a děti. Pociťuje tu změnu a podporu v hokeji někdo?