Finská zkušenost a české šlechtění individualit

Po nějakých pěti letech jsem měl opět možnost vidět na vlastní oči finskou hokejovou mládež na klubové úrovni přímo v její líhni.

Pohled to byl natolik zajímavý, že mě přinutil k následující úvaze.

Co se za těch pět let změnilo? U nás celkem dost, nehrajeme na výsledky, ale zato děláme dětem a rodičům radost i vrásky svazovými “reprezentačními” akcemi už někde od 11 let věku. Máme masivní líbivý marketing, který mimo jiné přivedl na stadiony slušnou porci nového potěru. Rozšířila se osvětová činnost organizovaná přímo svazem a sem tam se ad hoc objeví i nějaká nová “převratná” myšlenka. To všechno je fajn, ale …

V důsledku řady šikovných PR kroků se dneska už kritika počínání českého hokejového velení tolik nenosí, takže se pokusím také ve své úvaze být veskrze opatrný, pozitivní a konstruktivní.

Co se za poslední pětiletku změnilo u Finů? Upřímně nevím, podle toho, co jsem vyzvěděl, snad ani nic moc.

Pokud bych měl srovnat osobní vjemy z před pěti let a nyní, musím konstatovat, že posuzováno optikou výkonnosti a hokejového umění dětí ve věku nastupujících teenagerů, vidím celkem výrazné prohloubení rozdílu mezi finskými a našimi borci na klubové úrovni ve prospěch seveřanů. Zatímco před pěti lety vyzněla česká mise ve prospěch českých borců, nyní to bylo zcela naopak. Trocha podpůrných faktů. V době pobytu ve Finsku zápolili přímo v Helsinkách nebo okolí celkem tři čeští zástupci. Klubový český top tým ročníku 06 a dva velmi kvalitní výběry 05, 06. Nikdo z nich výsledkově žádnou díru do Skandinávského poloostrova rozhodně neudělal a ta konfrontace, kterou jsem měl možnost zhlédnout přímo, přinesla rozdíly lehce identifikovatelné i nám laikům.

Ale na výsledky nehrajeme, takže možná zajímavější poznatky. Ty se pokusím vyjádřit několika okomentovanými vysledovanými atributy charakterizujícími hokej malých Finů.

Nejprve koment k organizaci finského mládežnického zápolení

Finové mají oproti nám početně nesrovnatelnou základnu, co se týče počtu hráčů na klub. Klubové ročníkové týmy o 40-ti a více hlavách nejsou žádným vyjímečným úkazem, spíše najdete kluby, kde je počet dětí ještě výrazně vyšší. Kdo by však očekával, že při takovém přetlaku musí být děti o něco ochuzeny, mýlil by se. Přestože má klub v ročníku třeba 50 dětí, neviděl jsem nikde žádné přecpané střídačky a děti se suchými vlasy opřené bradou o hokejku někde v rohu. Finové si v klubu borce rozdělí pěkně podle výkonnosti (AAA, AA, A nebo jinak pojmenované kategorie) a dají jim dostatek prostoru odpovídající jejich chuti. Na turnaji, který jsem měl možnost vidět, hrály všechny finské týmy buď ve dvou lajnách nebo maximálně s nějakými 13 borci. A podobně tomu dle referencí bylo i jinde. Přitom každý tým měl minimálně dvojhlavý, ale spíše početnější realizační tým na střídačce. Vzpomněl jsem si, jak jsem nedávno na českém zimáku viděl zápolení druháčků čtyřech větších českých klubů, na které už dopadla současná členská konjunktura a prezentovaly se mnohohlavými týmy o 4-6 čtyřkách. Pohled to byl srandovní, prostor mezi modrými, tradičně vyčleněný pro odpočinek, hořel nekontrolovaným zápolením nejméně 50 prcků různých klubových barev a koučové měli nejvíce práce s tím, jak v tom barevném chumlu vyhledat a delegovat ty správné čtyřky na jejich sporadickou minutku slávy do prostoru vyčleněného pro zápas. Z toho plyne jedno ponaučení …, vlastně dvě 🙂

Je super nabrat co nejvíce dětí, ale je třeba na to také patřičně reagovat rozšířením realizačních týmů a prostoru, který jim bude věnován a netěšit se jen z tučnějších příspěvků a dotací na mládež.
Finové, stejně jako třeba Kanada či Amerika, od mala rozhodně nepěstují žádné přehnané rovnostářství a dokáží si nenásilně poradit s tím, jak nabídnout zábavnou konfrontaci dětem s momentálně podobnou výkonností. Jaký rozdíl proti proklaté české žákovské lize, která nadále nepoučeně generuje mraky sportovně ztraceného času a výsledkové frustrace na všechny světové strany.

Skvělé bruslení

Zamyšleníhodný rozdíl jsem zaznamenal v bruslení finských a českých mladíků. Finské bruslení vypadalo neuvěřitelně lehce, což krásně dokládaly momenty, kdy Fiňáci při třetím bazénu klouzali po ledě podobně ladně jako při tom prvním, zatímco doprovodný český mladík už obvykle užíval všech dostupných podpůrných prostředků jako je trhání hlavou, ramenama nebo rovnou celou horní polovinou těla ve snaze rychlostně stačit. A bohužel v drtivé většině to nestačilo. Finské bruslení jednotlivců navíc na rozdíl od toho českého vykazovalo řadu společných znaků nejen v jednom týmu ale i napříč kluby.

Stickhandlingová ekvilibristika

Skvěle si malí Finové počínali také s klackem v ruce. Tomu jsem se až tolik nedivil, neboť si vzpomínám na předešlou zkušenost z hämmenlinského HoPeKa, kde borci chodili neustále s florbalkou v ruce a jak odvedli práci na ledě, odebrali se naproti zimáku do obrovské multifunkční haly a tam do roztrhání těl mydlili pořád florbal.

Hlava nahoře

Propojení dvou předchozích bodů dává předpoklad k další zřetelně pozorovatelné dovednosti malých finských borců. Všichni se snažili jezdit neustále s hlavou nahoře, ti nejlepší neměli nejmenší potřebu kouknout na puk, ti horší se o to alespoň pokoušeli.

Žádný puk nazmar

Marně pátrám v paměti, jestli jsem zaznamenal nějakého finského borce, který by byť v tísni plácnul do puku jen tak nazdařbůh. Základní stavební jednotkou finského založení útoku je šikovný bek, jehož snahou je uvolnit se přes napadající hráče a buď přihrát lépe postavenému a rozjetému! útočníkovi nebo puk klidně vyvést až do obranného území soupeře. Stejně tak kdekoliv jinde na hřišti a na jakémkoliv jiném postu se malí Finové snažili dát směru puku vždy jasný cíl, buďto přímo branku soupeře nebo vhodně postaveného spoluhráče. Těm nejlepším v levelu AAA se to dařilo s vysokou úspěšností, těm v nižším levelu s menší, ale jsem si jist, že neustálým opakováním všichni svou úspěšnost postupně navyšují. A o to jde! České časté ometání puku v obranném pásmu po mantinelech a odhazování ze zoufalství z obavy před jeho osobní ztrátou, jsem hledal marně. …

Česká hokejová chytrost

… a tak mi ti Finové připadali krom jiného také hokejově mnohem chytřejší. To naše okřikování za chyby vyplývající ze snahy o tvořivou hru a k tomu na druhou stranu hon na čarodějnice v podobě trénérů, jejichž malí hráči si díky péči a vhodnému tréninku párkrát pěkně přihrajou (a nedejbože, že by někdo někdy vzal do ruky tabulku!!!), pomalu ale jistě činí výroky o české hokejové chytrosti značně úsměvnými.

Budujme individuality

Nedá mi to a do závěru úvahy o Finsku ještě přimixuju jeden typický ad hoc výkřik, který mi už nějakou dobu rezonuje v hlavě. Před nějakým časem jsem zaslechl z úst nejvyššího, že je potřeba, abychom pěstovali individuality. Dokonce už proběhly instruktáže, dle kterých se mají vytipovávat individuality ve věku 8T, MD a SD, a těm pak v klubech poskytovat nadstavbový servis.

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle nevypadá moc rozumně!

Když vzpomenu na jakýkoliv český hokejový úspěch, tak drtivá většina z nich byla z velké části postavena na tom, že si “sedla parta”, hrálo se týmově a nezbytným průvodním znakem bylo také výrazné sebeobětování individualit pro tým.

Vedle toho se dnes rodiče div nehádají o individuální statistiky nebo zásobujou Facebooky příspěvky typu: “Dneska super! (cítí se šťastně) Prohra 2:4, ale 1+1.”

Takže teď budeme cíleně oficiálně pěstovat individuality. Co to vlastně znamená? Veřejné odtajnění, že středobodem zájmu je v každém klubu jen pár borců? Kdo bude tou vyvolenou individualitou, pokud to nebude extrémně zřejmé? Borec, který na sobě do úmoru dře nebo borec, který to má v 8T dané z velké části shůry? Nebo snad borec, jehož taťka se dost dobře kamarádí s koučem? Jaký vliv bude mít na indivualitu, když bude privilegována před ostatními? Zejména pak na tu, která spoléhá hlavně na talent. Jak to bude vypadat, když šlechtěné individuality poskládané třeba do reprezentačního týmu narazí na stejně dobré nebo nedejbože lepší borce?

Je jasný, že nemáme základnu jako Amerika a Kanada, abychom kvantitativně valili tolik nadstandardních borců jako oni. Na druhou stranu se zase tolik nelišíme právě od těch Finů. Soustředit se ale na pár jednotlivců a dát jim před očima zbytku pole do hlav zřetelné výhody ve věku, kdy se láme chleba a mělo by nadměrné úsilí vzejít zejména z nich samotných, nevypadá jako dobrá cesta.

Daleko lepší by bylo zamyslet se nad celým systémem soutěžení od malých dětí po juniory a od mala šikovně skládat ty momentálně nelepší borce k sobě, aby vyrůstali ve vysoce konkurenčním prostředí, které je přirozeně bude tlačit k co nejlepším výkonům. Slovo momentálně nejlepe naznačuje, že k tomu je nezbytný i volný obousměrný veritkální pohyb systémem výkonnostních úrovní. Právě Finové to v pohodě zvládají na větším geografickém prostoru, tak nevidím důvod, proč by to nefungovalo u nás.

No a teď už zbývá celý článek shodit informací, že týden po mé zkušenosti hokejový výběr Czech Vikings suverénně zvítězil na kvalitním finském turnaji Lions Cup v Helsinkách 🙂

Ale jak se říká, chytrému napověz, …