Český mládežnický hokej očima Petra Sýkory

Jsem moc rád, že mohu na CS Hockey díky svolení šéfredaktora časopisu Pro Hockey Petra Novotného a samotného autora příspěvku představit další respektovaný pohled na český mládežnický hokej v podání majitele dvou vítězných prstenů a šestinásobného finalisty Stanley Cupu, dvojnásobného mistra světa Petra Sýkory. Kdo neodebíráte Pro Hockey, velmi doporučuji, najdete v něm poutavé čtení stále více nejen o NHL. Níže uvedený text od Petra Sýkory je také součástí nejnovějšího čísla časopisu.

01_obalka.indd

Autor: Petr Sýkora

Začnu mistrovstvím světa. Znovu jsem se kochal hokejem. Bohužel ne naším, ale tím, který předváděla Kanada. Byl jsem se se synem podívat v O2 areně na utkání skupiny mezi námi a Kanadou. Prohráli jsme ho 3:6. Pokud jsme alespoň trochu soudní, tak jsme si museli uvědomit, kde jsme my a kde je Kanada. Ze všeho nejdřív by bylo dobré si přiznat, že Kanada takové týmy může složit tři nebo čtyři. To je určitě k zamyšlení. Jistě, mají širší základnu, ale zároveň to ukazuje, že se tam hokej asi učí jinak než u nás.

Kanaďané ostatní převyšovali ve všech herních činnostech – ať je to individuální technika, bruslení, přístup k zápasům, bojovnost, nasazení, přihrávky… Na cokoliv si vzpomenete, tak Kanaďané v tom vynikali. Třeba takové zakončení – když se naši kluci dostali do situace, kdy byli s pukem mezi kruhy, tak jsme mohli jen doufat, že skórujeme. Když se ve stejné pozici ocitli Kanaďané, akce končila gólem nebo tyčkou.Tušil jsem, že Kanada přivezla silný tým, ale že předvede takhle dominantní hokej, to jsem nečekal. I můj osmiletý syn se mě sám od sebe zeptal, jak je možné, že Kanaďané hrají jiný hokej.Zajímavé by bylo srovnání s kanadským týmem před deseti lety. Tehdy Kanaďané často faulovali, hráli zákeřně. Něco takového jste od nich tentokrát vůbec neviděli. Rozdali ránu, přijali ji, zapískalo se a oni odcházeli na střídačku. Neviděli jste žádné zbytečné pošťuchování. Prostě odehráli svých 40 nebo 50 sekund a jeli střídat. A takhle pořád dokola. Prostě parádní hra!

Po zápase jsem se potkal se Sidneym Crosbym, který mě vzal i se synem do kanadské šatny. Pro nás oba to byl fantastický zážitek. Bylo to pro mě takové pohlazení. Když tu chodím po českých zimácích, tak se občas setkávám s dost nevraživými pohledy. Někdy z nich cítím závist, nepřejícnost nebo zlobu. Nevím, proč se to děje. A pak stojím před kanadskou šatnou a každý hráč, který kolem mě projde, se zastaví, zeptá se, jak se mám, a pogratuluje mi ke skvělé kariéře.Crosby tam s námi stál asi půl hodiny a výborně jsme si popovídali.

Samozřejmě sleduju i dění v českém hokeji a je mi z toho smutno. Mám pocit, že ať zazní jakýkoliv argument, půjde se pořád dál, jako kdyby se nic nedělo. Přitom jsem přesvědčený, že kdyby podobná situace, kterou teď řešíme tady, nastala jinde ve světě, dělo by se toho daleko víc.Musíme si přiznat, že náš hokej zaostává. Určitě to není objemem tréninku, ale jeho kvalitou. V Kanadě se trénuje úplně jinak. Když se dívám na letní přípravy u nás a tam, tak se vůbec nedají srovnávat. Tady jsou i dorostenecké týmy přes léto dvakrát denně na ledě. Takovým přístupem klukům akorát hokej znechutíme. Na konci srpna už se mnohým ani nechce na zimák.

V Kanadě neexistuje, aby se trénovalo dvakrát denně. Přijde se ráno na hodinu a půl nebo dvě hodiny na stadion, kde se dře na 100 procent a jde se domů. Pak mají hráči celý den na to, aby se dali do kupy a mohli další den znovu odevzdat 100 procent. U nás se trénuje mnohem víc, máme větší dávky, čas strávený tréninkem je delší, ale evidentně něco děláme špatně. Podle mě jsou tréninkové metody v zámoří efektivnější. Myslím si, že za tím není rozdílný přístup jednotlivých hráčů. I u nás jsou kluci, kteří chtějí trénovat správně, ale to by musel přijít někdo, kdo by jim tu cestu a vizi ukázal a vysvětlil. Ale to souvisí s celým systémem. V zámoří spolu hrají ti nejlepší už od třetí třídy. Hrají proti sobě vyrovnané týmy. Tím do sebe zapadají i maličkosti. Pak jste v Praze na MS mohli vidět výsledek. U nás máme zkrátka nějaké zažité systémy, podle kterých neustále jedeme, i když už jsou hokejově vyspělé země úplně jinde. Nic se tu nemění, je to pořád to samé.

V Kanadě se po propadáku v Naganu sešli největší hokejoví odborníci a udělali koncept, podle kterého se vydali. U nás si nedovedu představit, že by to proběhlo bez hádek a osobního napadání. I kdyby se takového setkání zúčastnili bývalí špičkoví hráči, tak se obávám, že by nikdy nedostali dostatek prostoru a moc tu něco změnit.

Radši začnu psát o něčem veselejším – například o letošním play off. Zápasy sleduju velmi často a užívám si je. Je to krásný hokej. Akorát mi znovu připomíná, kolik neskutečných hráčů na zdejším mistrovství světa chybělo jak Kanadě, tak Americe. Na užším kluzišti se hraje trochu jiný hokej. Líbí se mi, že se zatím play off odehrávalo bez zbytečných faulů. Prakticky jsem nezaznamenal hity na hlavu. Hraje se tvrdě, ale ne zákeřně. Takový hokej se mi strašně líbí.

Jsem ohromný fanoušek Patricka Kanea. To je fantastický hokejista. Pokud vysílají zápas Chicaga v televizi, tak si ho určitě nenechám ujít. Tady bych se zastavil u Kaneových parametrů. Je to prcek. Hokej je v současnosti založený na bruslení. Kane, Martin St. Louis nebo Sidney Crosby bruslí stejně rychle bez puku i s pukem. Je paráda, jak rychle reagují, jak bleskově se dokážou dostat i ze svízelné situace. A ještě u toho zvládnou připravit šanci. Vybavuju si moment, kdy se dva soupeři řítí ke Kaneovi, který je u mantinelu. Jsou připravení, že ho „sestřelí“, on uskočí prvnímu, zamíchá s pukem a perfektně přihraje na obránce Seabrooka. A vzápětí se připraví na přijetí hitu od druhého soupeře. To vše se odehraje téměř ve zlomku sekundy, ale výsledkem je, že Seabrook pálí a Chicago málem skóruje. Mimochodem, i ve chvíli, kdy Kane dostal hit, měl všechno zcela pod kontrolou, takže nehrozilo, že by se u toho zranil. Možná má částečně dar od Boha, ale zároveň jsou za tím tisíce hodin precizně připraveného tréninku. Prošel systémem, který ho neustále formoval. Kdyby Kane jako malý hrál proti týmům, v nichž by hráči nedosahovali jeho úrovně, tak by se asi tak nerozvíjel. Odmalička hrál s nejlepšími proti nejlepším. Odmalička se učil být v situacích, kdy nemá příliš času a kdy musí reagovat rychle. A zároveň si u toho mohl zkoušet ještě něco kreativního vymyslet.

U nás, když je mezi malými kluky velký talent, tak ve spoustě zápasů má dostatek času si vzít puk, projet celé hřiště, zamávat u toho na tribunu, usmát se do objektivu a dát gól. Věřím tomu, že odmalička je třeba talentované hráče rozvíjet tak, že budou nastupovat proti sobě rovným. Přece není možné, aby z Kanady ročně vycházeli tři hráči typu Kanea a u nás nikdo takový nebyl.

Kromě Kanea se mi v play off líbí i Ondřej Palát. Ale mám pocit, že většinu věcí, které na ledě předvádí, se naučil až v zámoří. Je to přímočarý hokejista, který jde rovnou do brány. Řeší situace jasným způsobem, nikdy nestáhne puk zpátky. Když se podíváte na extraligu, tak tady se něco takového naučit nemohl. Možná i proto ho nechali tak dlouho na farmě. Tušili, že v sobě ten potenciál má, ale museli ho z něj nejdřív vydolovat.

Tak zase příště,

Petr Sýkora

sejcek

18 komentářů

  1. IvoHolešovský napsal:

    Tak ano, systém práce s mládeží v lidské rovině hodně, hodně pokulhává.
    A to je v podstatě to, proč bych rád, aby se hokej vrátil do pozice tam kde už určitým způsobem byl a fungovalo to: tedy aby se při výchově hráčů začala daleko víc uplatňovat pedagogika, tedy aby se hokej vrátil víc ke školám, došlo k daleko většímu propojení oddíl=škola, logicky pak s větším propojením, či řekněme uzavřením příslovečného kruhu hráč/trenér/rodič/učitel…
    Dneska jako ve snu si mnoho z nás vybavuje dřívější situace, kdy trenér nominaci na zápasy dělal nejprve podle výsledků ve škole, chování kluků v předchozím týdnu… Byla trojka, čtyřka? Nějaký průser ve škole, doma? Pak žádný zápas… Nebo to, že často co trenér, to pedagog… Je smutný, kam se to dneska dostalo, ale taky to, že to nikdo ve skutečnosti nechce řešit. Záměrně píšu že nechce, protože napsat že „neumí“ nelze.
    Tím spíš, když by se mělo začít pracovat s mládeží tak, jak už se funkčně pracovalo v minulosti a úspěšně.

    Bohužel, vůle tu není ani ze strany svazu, klubů, ale asi ani MŠaT, jak se ukazuje poslední dobou. Je jen na nás samotných rodičích se to pokusit nějak změnit. Ale i „naše“ strana není bůhví jaká síla, navíc když si sami střílíme do vlastních řad… 🙂

    No nic, uvidíme co přinesou příští týdny a měsíce, i když to spíš vypadá, jako by se vše v tichosti vracelo do starých kolejí stylem „tak jste si pobrečeli, a jedeme dál…“. 🙂 I.H.

  2. rodič napsal:

    To Ivo. Vím, že jste jeden z mála, možná že je jich víc, kteří jsou naprosto normální inteligentní lidé, ale u hokeje je jich pořád hodně málo. Já když nesu hlaní tíhu výchovy svého syn na svých bedrech/samozřejmě s rodinou/ a dám nebo svěřím kluka do jakéhokoliv sportovního klubu, tak musím vědět že mi ho nezk….a vyžaduji právo kontroly. Když vidím že trenér o to nestojí a ještě vyhrožuje vyhazovem, tak to musím řešit. Ve světě je běžné že rodiče spolupracují s klubem, proč to nejde u nás. Bukač to řekl zcela jasně hokej vychovává drzé spratky. /určitě jsou vyjímky/. Moje zkušenost je taková, že mi hokej vychoval z kluka pokrytce, který se bojí říct pravdu. Pravda se totiž trenéru v jakékoliv formě nesmí ani vyslovit. Jestliže se třeba ten kluk nemá pravdu, musí trenér mu vysvětlit proč. Ne ho za ni potrestat a udělat z něho problémového hráče. Já alespon mám takovou zkušenost

  3. IvoHolešovský napsal:

    To rodič:
    Couvat? Kdo, svaz? Tak to mi ani nepřijde, zatím nic svaz k ničemu nebyl donucený, už vůbec ne že by musel couvat. Naopak, bohužel svazu a top klubům dnešní situace celkem vychází, ještě nějaký čas se to ponese v tomto duchu nakonec bude výsledkem to, že svaz vlastně dělá všechno nejlíp jak může a že skutečně za dnešní stav v mládeži nakonec můžou sami rodiče…. 🙂 (doufám, že sarkasmus je z napsaného zřejmý).

    Ono nakonec, jinak to ani nemůže dopadnout, dokud se skutečně rodiče, osobnosti v hokeji i mimo něj, bývalí hráči ale i ti stávající a další nesjednotí. A k tomu bohužel k cíleně budovanému prostředí více jak 20 let logicky dojde těžko. Není to nereálné, ale taky ne zrovna reálné. Uvidíme, zatím se musí uznat, že díky způsobu jak se většina lidí snaží docílit změn k lepšímu, prohráváme asi 0-5 se svazem, ale ještě není konec zápasu, ještě je celá třetina před námi… Tedy, pokud se nezmění přístup k věcem mládeže i z naší strany, svaz si výsledek už jenom pohlídá… A ani nemusí vyhrožovat odplatou, stačí jim jen držet zvolenou techniku komunikace – vždyť 100x opakovaná lež se snadno stává pravdou. A polopravdy nikdy reálně nejde vyvrátit ani potvrdit. I.H.

  4. rodič napsal:

    Koukám, že se začíná pěkně couvat. Nám bylo vyhrožováno, že pokud by jsme chtěli někoho v klubu kritizovat, odnese to kluk, na to konto s ním bylo vláčeno po všech pětkách a naposled ho chtěli zlikvidovat po zdravotní stránce. My to nebudeme dál šířit, ale fakta jsou fakta. Tento systém výchovy mládeže je opravdu prohnilý , zkorumpovaný a neprofesionální. Když to neumíme sami, musíme se to naučit od jiných. Ti kteří to odmítají, nemají u mládeže co dělat. Už vidím jak se ti ješitové budou rozčilovat.

  5. IvoHolešovský napsal:

    p.Vladimír:
    „Problém může být malá ochota klubů (svazu), málo peněz, málo stadiónů a málo rozhodčích na víc zápasů pro děti.“

    Dovolím si jen pár technických 🙂
    Osobně problém v „málo kačkách“, málo stadionů a málo rozhodčích nevidím… Rozhodčích je celkem dost, neustále přibývají, a kde zrovna se „neotlouct“ než u dětí… I stávající rozhodčí si jistě rádi vydělají více za více zápasů… Stadionů na naše podmínky je myslím taky tak nějak akorát.

    Kde by to mohlo trochu víc „zabrat“, je spíš množství klubů, protože bych se tak dogmaticky nedržel pravidla, co stadion to jeden klub. Určitě ne u dětí. Nejlépe ukázat na příkladu: Liberec 🙂 … Aglomerace s okolím cca 140000 obyvatel, a „hokejových dětí“ v jediném klubu ve všech ročnících cca 200??? No, docela nepoměr… Ale aby došlo k posunu, musela by se především „rozjet“ užší spolupráce se ZŠ, SŠ,… Bez spolupráce se ZŠ a SŠ větší základna, více dětí, více oddílů nebude. A dokud celé hokejové hnutí nepochopí jedno, a to že se hold musí nutně kluby přizpůsobit školám a ne obráceně, situace jiná nebude… Bohužel, svaz a kluby na jedné straně bulí, jak nejsou děti, ale na druhou stranu nic zásadního nedělají, aby byli. Je otázkou, proč vlastně….

    A co se týká soutěží, osobně nevidím cestu za této situace, když se v podstatě systém rozpadá, děcka v hokeji ubývají (p.Lener promine, ale jeho „chlouba“ má jepičí život…), hodně klubů hraje soutěže s vypětím všech posledních sil (tak jak jsou poslední roky zdecimované ročníky kromě „velké“ 15, to už začíná být neudržitelné (kolik skutečně a reálně je hráčů na ročník ve většině klubů? 10? 12? 15? (velkou „15“ v to nepočítám, ta žije jenom díky „vybrakování“ těch menších a malých klubů).
    Tedy, aby za takovéto situace měly soutěže vůbec nějaký smysl, musí se maximálně zjednodušit a zefektivnit.
    Proto bych si dovolil navrhovat pro nejbližší „kritické“ roky takovou úpravu, která v důsledku se dá shrnout asi tak nějak:
    a) soutěže MŠ až po 3.třídu (k diskuzi…) = minihokej, turnajově; od 4.třídy po 9.třídu soutěž, což je 6 kategorií… Systém společného dvojzápasu (4+6, 4+5,…) klidně zachovat, však je to taky o penězích. Snad jen je otázkou, jestli jezdit k zápasům ob ročník, nebo jako sousední ročníky (původní úmysl byl, aby nedocházelo k situacím, kdy hráč naskočí za 6 a hned zase za 7… ale to je spíše technická věc).
    b) tedy, když co třída, to kategorie, to soutěž = 4 až 9 třída = 6 kategorií, 6 soutěží… A třeba dvouúrovňově, v první fázi v rámci kraje, ve druhé třeba formou nadstavby, první 2 (3,4…) na základě minitabulky, soutěž v rámci 2-3 krajů (sousedních) = zas ty náklady…. A pak už jen finálový turnaj o mistra ČR… Nebo jinak, to je v podstatě nedůležité, ale hlavně nezvyšovat počet soutěží a nezatěžovat nesystémově kluby dalšími svazovými soutěžemi…. Aby bylo jasno, že co klub, to ve velkém hokeji 6 kategorií v žácích = tedy co týden, to 3 dvojzápasy… Tedy, co dva týdny, to 3 „výjezdy ven“… Tedy maximálně zefektivnit soutěže, maximálně snížit náklady na dopravu a vše s tím související.
    c) aby a) a b) vůbec mohlo platit, pak by se nutně musely kategorie vrátit zpátky na systém „kategorizace“ ZŠ, SŠ, VŠ… tedy aby kategorie byly narozením 1.9.-31.8.v roce (dosud nikdo jasně neřekl skutečně pádný důvod, proč se od tohoto systému odešlo ke kategorizaci 1.1.-31.12. v roce) = co je průkazné a jednoznačné je fakt, že dokud to odpovídalo školám, bylo v ČR cca 88000 děcek… Od změny je jen a pouze masivní úbytek na dnešních 22000 a po pravdě, ani tomuto číslu nevěřím…
    d) no a do systému soutěží by se měl vnést řád = minimálně elektronické registrace, elektronický online sledování zápasů, nasazení, …. však jsme už v 21 století a přístup k netu je snad všude, ne? Po pravdě, tohle na první pohled nepodstatné osobně chápu za zásadní, klidně vysvětlím svůj názor, ale zatím to asi takto stačí.

    No a aby se zabránilo všem těm nešvarům (protěžování některých hráčů na úkor jiných, hraní na cizí registrace, záměrné „zadupávání“ některých hráčů do ledu na úkor jiných,…) ale taky aby se zabránilo korupčnímu jednání rodiče-trenéři a vydírání hráčů kluby, pak podle mne elektronická registrace s tzv.kartou hráče veřejně dostupnou, může zabránit těmto nešvarům a některé i zcela eliminovat.

    Pokud by totiž kdokoliv viděl, kdo kolik jaký čas má na ledě, kdo kdy nastoupil k zápasu a tedy naopak, koho nechávají trenéři sedět, může to v důsledku přinést například pravidlo, že pokud hráče klub nenasadí alespoň na 30% času do zápasu, může takový hráč kdykoliv bez náhrady odejít do klubu, kde se „neprotěžuje pár vyvolených“, ale dostávají šanci všichni, resp. kde úroveň oddílu více bude odpovídat aktuálním schopnostem hráče.

    A ještě jedno pravidlo by se mělo zavést, a nezlobte se, ale týká se střelby do vlastních řad: trenér by neměl trénovat své dítě, tedy měl by vždy vzít jinou kategorii než tu, ve které má svého talenta. A druhé pravidlo ruka v ruce s tím: „vedoucí“ týmu zásadně nebude rodičem hráče v týmu. Na druhou stranu, původní smysl „vedoucího“, díky technologiím a možnostem dnešního 21 století „vedoucí“ je takový malý přežitek, který ovšem hlavně v žíkovských kategorií spíše škodí a vytváří prostor k nechutnostem… Pokud nějaká kategorie „vedoucího“ přes to potřebuje, prosím, ale pak at to nikdy není nikdo z řad rodičů hráče v té dané kategorii..

    A na závěr, osobně s tím spojováním výjezdů dvou kategorií nemám problém, naopak, čistě z ekonomického hlediska to beru… Tedy, buď tak (nyní bez ohledu na to, jestli 4+6 a 5+7… nebo 4+5 a 6+7…), nebo systémem „miniturnajů“ jednoho ročníku na jednom zimáku, třeba o 3 týmech (co sobota, to 2 zápasy na kategorii, nebojte, borci to dají 🙂 … ).

    Vše , co jsem napsal k soutěžím, sleduju cíl: zjednodušit soutěže s co nejmenším dopadem na ekonomicko náročnost kladenou na kluby. Třeba i pro to, aby mohly další nové kluby vznikat. Aby se mohli v široké míře zapojit školy na hokeje. Aby třeba v Liberci mohli fungovat víc než jen jeden klub se směšnou základnou v ročnících svých odchovanců = třeba zrovna Liberec svou velikostí by s přehledem zvládl 2-3 žákovské kluby. Jenže, ve skutečnosti je o to zájem? Z jednání svazu a TOP klubů podle mě ne = naopak…
    Pěkný den I.Holešovský

  6. Vladimír napsal:

    Víc úrovní soutěže znamená samozřejmě delší cesty na zápasy. To je otázka priorit.

    Zákeřnost ze strany svazu a „velkých“ klubů (mám zkušenost jen s žáky) je systém kdy aby se tým mohl přihlásit do určité soutěže, musí obsadit i další kategorie. Např. 6. i 8. tříd, takže když má dobrou 8. a bídnou 6. někde to pak jistě bude 18:2. To je opět úlitba „velkým“ klubům, přece je nebudou porážet vesničani když se jim jednou za čas sejde ročník a dobrý trenér.

    Navíc se neustále aplikuje, vyvíjí a mění poměrně složitý systém kdo z 5 až 8 třídy v jakou chvíli ke kterému zápasu smí a nebo nesmí nastoupit. Viz můj oblíbený případ kdy páťák který hrál v sobotu za šesťáky nesmí hrát v neděli za páťáky zatímco čtvrťák který hrál v sobotu za čtvrťáky v neděli za páťáky hrát může. Zkomplikujme to dětem, ať si pokud možno moc nezahrajou! A hlavně ať malé kluby nemají nějakou výhodu (rozuměj možnost hrát zápasy za dva ročníky).

    U 8. tříd jsou uvnitř té „vyšší“ regionální soutěže minimálně dvě odlišné „kanadské“ výkonnostní úrovně a uvnitř „nižší“ soutěže 7. + 8. tříd je úplný výkonnostní a věkový maglajz.

    Aby ty úrovně fungovaly asi by se muselo přestat koukat na elitní status „velkých“ klubů a liberalizovat pravidla aby mohli hrát všichni co nejvíc. Proč by nemohl mít „velký“ klub elitní týmy v elitní soutěži 8. tříd, v elitní soutěži 7. tříd (která není), a jedno „béčko“ v soutěži 7. + 8. tříd (nebo „farmu“) s nějakými rozumnými pravidly pro přesouvání hráčů „nahoru“ během sezóny.

    Hlavně musí mít týmy možnost přihlásit 8. třídu do elitní soutěže na základě výkonnosti loňské 7. třídy a ne loňské 8. třídy nebo nějakých složitých administrativních podmínek.

    Problém může být malá ochota klubů (svazu), málo peněz, málo stadiónů a málo rozhodčích na víc zápasů pro děti.

  7. IvoHolešovský napsal:

    To Mirek:
    A dokonce já mám za to, že ani v dorostu, alespoň ve většině krajů, víceúrovňová soutěž moc smyslu nedává – viz. situace Liberecký a Hradecký kraj – dokonce pokud se soutěž dorostu nespojí, v těchto krajích žádný dorost – soutěž – nebude ani muset být (není s kým hrát)… Ale to jen na okraj 🙂

    A protože tahle situace je důsledkem nekoncepčnosti celého systému výchovy, důsledkem obrovského „odpadu“ hráčů při přechodu ze ZŠ na SŠ, i z toho důvodu jsem navrhoval kategorii 9 tříd a systém třeba od 4-5 tříd formou žákovské soutěže, vícenástavbové, završené třeba turnajem o mistra ČR k každé kategorii…
    Ale těch návrhů a řešení situace je přehršel, jde jen o to vybrat ty nejméně špatné ze všech špatných (čistě demografické a materiální podmínky hold kopírování z venčí k ničemu nepovede).

    A vůbec, proč sem tahat systém ze skandinávie, usa, kanady, ruska…. tito všichni, včetně kanady, se jezdili učit k nám, upravili si to na svou mentalitu, možnosti… a jedou…. Situace u nás i ve srovnání s bývalým NDR je daleko horší, a to už je na pováženou… 🙂 I.H.

  8. Miroslav Hes napsal:

    Pro trener: souhlasit se mnou samozrejme nemusite, ale nejsem si jist, ze jste muj komentar pochopil spravne. Jisto jiste totiz potrebujeme do hokeje novou, progresivni krev a zmenit stare poradky, v tom se shodneme. Ja se ovsem vyjadroval jen k soutezim. Na elitni tymy v zakovskych kategoriich tady proste nejsou podminky, z toho duvodu si myslim, ze jednourovnove lze hrat, i kvalitne, jen je to proste o lidech. O nicem jinem. Vice urovnove souteze od dorostu jsou pro nas, pri stavajici zakladne a podminkach, podle meho stropem.

  9. trenér napsal:

    To Miroslav Hes. Tak v tom s váma pane Hes nemohu souhlasit. Tím svým názorem jen nahráváte starému systému. Žádné zefektivění nepomúže. Kanada nebo Amerika je jistě větší země, jenže v tom to není. U nás bychom to dělali stejně i kdybychom byli velcí jako oni. Možná ještě že bychom ještě víc přitvrdili. U nás je to především v lidech, kteří nepochopili, že je jiná doba. Zefektivnovat starý systém je velký omyl. Chce ho zbourat, najít nové schopněší lidi, kteří nejdou jen po penězích. Přinutit stát ne rodiče aby víc přispíval na sport. Až se vyrovná životní úroven na přijatelnou úroven, tak potom rodič taky přispěje víc, o tom jsem přesvědčen.

  10. IvoHolešovský napsal:

    To Mirek: naprostý souhlas…
    U těch výsledků 18-2 velký/malý klub ještě dodám, že hodně malých klubů má své hráče tak zdecimované vyzobáním hráčů, že mnohdy nejsou schopni nastoupit do utkání ani s 10 hráči do pole, a ač by to nemělo být tolerováno už jenom rozhodčími, tyto „jakože“ regulérní zápasy se nechají odehrát. Často pravda na lavičce sedí 10 hlav, ale i 2-3 jsou jen „hlavy“…. A osobně jsem jenom loni zažil hodně zápasů, kde na lavičce sedělo jenom 8 kluků do pole…
    Jen výjimečně byl soupeř soudný a aby ten zápas mělo vůbec důvod odehrát, půjčil i celou jednu pětku svých kluků soupeři, ale taky jsem zažil když takový „lepší“ klub za každou cenu potřeboval vyhrát obrovským rozdílem (kvůli tabulce) a naopak proti malému klubu s 8 kluky v poli nasadil 4 plné pětky a ještě si pomohl 3 hvězdičkami z ml.dorostu (loňská soutěž st.žáků)…. Trenér ročníku „velkého klubu“ sám nabídl kluky soupeři, aby to mělo smysl, ale jen to zjistil hlavní trenér, ztropil scénu, a zavelel k destrukčnímu útoku…
    Jo a perlička na závěr: ti kluci „velkého“ klubu dostali PŘÍKAZ, že musí nasázet soupeři 30 a víc gólů, s tím, že pokud to nebude alespoň o 20 gólů, tak ihned po zápase za trest všichni budou běhat schody….
    Nakonec pro „zdevastovaný oddíl“, který nastoupil do zápasu s 8 kluky v poli, 1 brankářem s hodně silnou chřipkou, proti 2 golmanům a 20 klukům v poli, byť prohráli, to bylo takové malé vítězství, protože prohráli „jenom“ 8-3… a to ještě koncem 2.třetiny to bylo 3:3 a rozhodčí aby toho nebylo málo, připískávali svým domácím… 2 góly jim totiž neuznali. 🙂

    JIstě, řeknete, tak to nemají hrát… Ale na začátku soutěže měl tento malý klub na soupisce 15 kluků… Tedy, pokud se novým systémem soutěží nebude nikdo zabývat ani touto otázkou, pak ve výsledku tu bude cca 30 klubů v celé zemi, kteří tak nějak budou hrát soutěže a ostatní, ty tu budou jako dosud do počtu, jako křoví… Jenže, až tyto malé „provinční“ kluby zaniknou, kde ty „velké kluby“ budou rabovat???
    Pro představu, onen „velký klub“ mezi těmi 20 hráči ve st.žácích měl svých vlastních (vychovaných od mala) 6…. V celém kraji je jen jeden „velký“ klub a má okolo sebe 8 malých klubů, které rabuje do úmrtě… Bohužel ty „malé“ kluby se nemají jak bránit, na tom „velkém“ klubu jsou závislé. A to vším. A že by malé kluby aspoň dostávali to zpropadené odstupné??? Ani omylem, sotva tak na papíře sem tam nějaký drobek, nějaká úlitba bohům… Jo vlastně s jistotou a slibem velkého klubu, že do dorostu jim „půjčí“ hráče, aby tedy jakože měli s čím hrát, hráče, které „velký klub“ už potřebovat nebude, jak jinak…

    Jako jedno z řešení osobně vidím vrátit hokej „zpátky do školy“, alespoň tím, aby se hokej přizpůsobil školám ane naopak (aby vůbec mohli školy více participovat na spolupráci klub-škola), stejně tak narovnat pokřivený systém ročníků, tedy zase, přizpůsobit se školám (ročníky ne 1.1.-31.12, ale 1.9.-31.8. v roce), na repre a podobně si klidně zachovejte systém 1.1.-31.12. v roce…., doplnit soutěže o 9 třídy, … atd, atd, atd….

    Ale co už, radši končím, jenom bych se zase zbytečně vytočil… I.H.

  11. Miroslav Hes napsal:

    A ještě k předchozímu příspěvku dodám, že naše podmínky jsou od těch zámořských úplně jiné. Kdyby byly v každém městě minimálně 2, ale spíše 4-5 klubů, pak by klidně šel kanadsko-americký model nastavit. Ale tady to prostě není možné! Málo dětí, málo klubů a minimální provázanost se školou. Švédská ani jiná cesta toho u nás moc neřeší, musíme maximálně zefektivnit tu českou. A jsem přesvědčen, že to jde, a to poměrně snadno!

  12. Miroslav Hes napsal:

    Za výsledky 18:2 nemohu soutěže! Na vině je mizerná práce klubů resp. konkrétních trenérů! Bavíme se o žácích, takže co by mělo být optimálnější než to, že menší klub (s méně dětmi) hraje dvouročníkem proti čistému mladšímu ročníku většího klubu (s více dětmi)? Nehledě na to, že ten větší klub začne 18:2 obvykle vyhrávat až tehdy, kdy „vyzobe“ lepší hráče z malých klubů. Problém není v soutěžích, ale lidech!!!

  13. Jakub napsal:

    Před nějakou dobou jsem napsal panu Lenerovi a vznesl dotaz proč nejsou soutěže rozděleny podle výkonnosti, aby nedocházelo v výsledkům typu 18:2. Na takové zápasy si stěžují nejen rodiče, ale i trenéři samotní a asi všicni víme, že takové zápasy nejsou přínosem pro nikoho. Bylo mi řečeno, že soutěže jsou postaveny dobře, aby kluci odehráli zápasy vyrovnané (1/3), méně vyrovnané (1/3) a ty lehké (1/3). Takže na Svazu vědí to, co kolegům v Kanadě a Americe ještě asi nedošlo 🙂 Jak české!

  14. transparent napsal:

    Tady je to pořád moc subjektivní. Společnost prostě bude hájit ikonu jako například Robert Reichl, a nebude koukat, že jako trenér nic nedokázal, prostě je to a po právem hrdina, který byl mega úspěšný jako hráč, ale to ještě neznamená, že bude dobrý trenér. Tady je vidět jak postupuje se svým synem. Bohužel aniž bych ho viděl hrát už to vrhá stín pochybnosti. Já nemám problém s tátou bývalým hokejistou, který trénuje, ale mrkněte se na weby jednotlivých klubů a gůglujte 🙂 mnohdy najdete určený kapitány v prvních lajnách ti co musí střílet branky a jak tady někdo zmínil, že kolikrát bývá trenér rodič přísnější na své dítě tak ANO, ale z jiného důvodu než se domníváte.
    Já jsem pro ten náš český hokej, kdy to trénuje rapl typu p. Hlinky to byl člověk, který dokázal namíchat optimální sestavu a Vladimír Růžička je dle mého mínění podobný typ tedy ten, který dokáže vybičovat k výkonům a semknout tým v kolektiv tahající za jeden provaz. Škoda, že je na něm teď ten v uvozovkách Černý Petr.
    Tabulky: jsem jednoznačně pro zrušit odstupné do věku třeba juniorů, jen ať se kluby snaží upoutat kvalitou a ne si hráče smluvně svazovat a tím pádem vydírat rodiče a rodiče pak nebudou tolik breptat.

  15. Richard napsal:

    Čemu se tady divíte?za vším hledej peníze,žákovské ligy jsou postaveny na regionech,takže je tam dost velký výkonnostní rozdíl,talenty suplují tzv. Select týmy,kde je to zas o penězích a potažmo jsou jim házeny i klacky pod nohy od spousty klubů,takže pokud se opravdu nepřijde s jasnou koncepcí,kterou budou všichni respektovat tak budeme tam kde jsme a možná ještě hůř

  16. Jirka napsal:

    Vyborný článek od Petra. Podobně píší i ostatní osobnosti, hokejisté rodiče, odborníci a stále je to pořád málo na to, aby u té mládeže nastala opravdová změna. Vždyť že hrají spolu ty nejlepší proti nejlepším už od třetí tř., tréninky né objem ale efektivita je určitě v Kanadê na prvnim mistě při vychově hokejistů. Mám dva 11ti leté hokejky a když čtu tyto články, tak jejich hokej. budoucnost v čechách nemá šanci…

  17. Radek napsal:

    Tak konecne to nekdo rekl.
    U nas porad ucelove meleme o prilis ambicioznich rodicich a o tom, ze se namaji pocitat goly. To je sice pravda, ALE: „V zámoří spolu hrají ti nejlepší už od třetí třídy. Hrají proti sobě vyrovnané týmy. Tím do sebe zapadají i maličkosti.“ Ze vyrovnane zapasy deti bavi nejvic a ze vyrovnana vyssi vykonnost vede take k vyssimu rozvoji dovednosti, to vedi i rodice. Na to nemusite vyhrat Stanley Cup.
    A co brani tvorbe vyrovnanejsich tymu a vyrovnanejsich soutezi? Prechodu lepsiho/horsiho hrace do lepsiho/horsiho tymu s lepsi/horsi soutezi brani TABULKOVE VYKUPNE a hloupa demagogie vsech tech paprdu v klubech, kterym ta vydiraci pozice tak vyhovuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *