Český mládežnický hokej očima Petra Sýkory
Jsem moc rád, že mohu na CS Hockey díky svolení šéfredaktora časopisu Pro Hockey Petra Novotného a samotného autora příspěvku představit další respektovaný pohled na český mládežnický hokej v podání majitele dvou vítězných prstenů a šestinásobného finalisty Stanley Cupu, dvojnásobného mistra světa Petra Sýkory. Kdo neodebíráte Pro Hockey, velmi doporučuji, najdete v něm poutavé čtení stále více nejen o NHL. Níže uvedený text od Petra Sýkory je také součástí nejnovějšího čísla časopisu.
Autor: Petr Sýkora
Začnu mistrovstvím světa. Znovu jsem se kochal hokejem. Bohužel ne naším, ale tím, který předváděla Kanada. Byl jsem se se synem podívat v O2 areně na utkání skupiny mezi námi a Kanadou. Prohráli jsme ho 3:6. Pokud jsme alespoň trochu soudní, tak jsme si museli uvědomit, kde jsme my a kde je Kanada. Ze všeho nejdřív by bylo dobré si přiznat, že Kanada takové týmy může složit tři nebo čtyři. To je určitě k zamyšlení. Jistě, mají širší základnu, ale zároveň to ukazuje, že se tam hokej asi učí jinak než u nás.
Kanaďané ostatní převyšovali ve všech herních činnostech – ať je to individuální technika, bruslení, přístup k zápasům, bojovnost, nasazení, přihrávky… Na cokoliv si vzpomenete, tak Kanaďané v tom vynikali. Třeba takové zakončení – když se naši kluci dostali do situace, kdy byli s pukem mezi kruhy, tak jsme mohli jen doufat, že skórujeme. Když se ve stejné pozici ocitli Kanaďané, akce končila gólem nebo tyčkou.Tušil jsem, že Kanada přivezla silný tým, ale že předvede takhle dominantní hokej, to jsem nečekal. I můj osmiletý syn se mě sám od sebe zeptal, jak je možné, že Kanaďané hrají jiný hokej.Zajímavé by bylo srovnání s kanadským týmem před deseti lety. Tehdy Kanaďané často faulovali, hráli zákeřně. Něco takového jste od nich tentokrát vůbec neviděli. Rozdali ránu, přijali ji, zapískalo se a oni odcházeli na střídačku. Neviděli jste žádné zbytečné pošťuchování. Prostě odehráli svých 40 nebo 50 sekund a jeli střídat. A takhle pořád dokola. Prostě parádní hra!
Po zápase jsem se potkal se Sidneym Crosbym, který mě vzal i se synem do kanadské šatny. Pro nás oba to byl fantastický zážitek. Bylo to pro mě takové pohlazení. Když tu chodím po českých zimácích, tak se občas setkávám s dost nevraživými pohledy. Někdy z nich cítím závist, nepřejícnost nebo zlobu. Nevím, proč se to děje. A pak stojím před kanadskou šatnou a každý hráč, který kolem mě projde, se zastaví, zeptá se, jak se mám, a pogratuluje mi ke skvělé kariéře.Crosby tam s námi stál asi půl hodiny a výborně jsme si popovídali.
Samozřejmě sleduju i dění v českém hokeji a je mi z toho smutno. Mám pocit, že ať zazní jakýkoliv argument, půjde se pořád dál, jako kdyby se nic nedělo. Přitom jsem přesvědčený, že kdyby podobná situace, kterou teď řešíme tady, nastala jinde ve světě, dělo by se toho daleko víc.Musíme si přiznat, že náš hokej zaostává. Určitě to není objemem tréninku, ale jeho kvalitou. V Kanadě se trénuje úplně jinak. Když se dívám na letní přípravy u nás a tam, tak se vůbec nedají srovnávat. Tady jsou i dorostenecké týmy přes léto dvakrát denně na ledě. Takovým přístupem klukům akorát hokej znechutíme. Na konci srpna už se mnohým ani nechce na zimák.
V Kanadě neexistuje, aby se trénovalo dvakrát denně. Přijde se ráno na hodinu a půl nebo dvě hodiny na stadion, kde se dře na 100 procent a jde se domů. Pak mají hráči celý den na to, aby se dali do kupy a mohli další den znovu odevzdat 100 procent. U nás se trénuje mnohem víc, máme větší dávky, čas strávený tréninkem je delší, ale evidentně něco děláme špatně. Podle mě jsou tréninkové metody v zámoří efektivnější. Myslím si, že za tím není rozdílný přístup jednotlivých hráčů. I u nás jsou kluci, kteří chtějí trénovat správně, ale to by musel přijít někdo, kdo by jim tu cestu a vizi ukázal a vysvětlil. Ale to souvisí s celým systémem. V zámoří spolu hrají ti nejlepší už od třetí třídy. Hrají proti sobě vyrovnané týmy. Tím do sebe zapadají i maličkosti. Pak jste v Praze na MS mohli vidět výsledek. U nás máme zkrátka nějaké zažité systémy, podle kterých neustále jedeme, i když už jsou hokejově vyspělé země úplně jinde. Nic se tu nemění, je to pořád to samé.
V Kanadě se po propadáku v Naganu sešli největší hokejoví odborníci a udělali koncept, podle kterého se vydali. U nás si nedovedu představit, že by to proběhlo bez hádek a osobního napadání. I kdyby se takového setkání zúčastnili bývalí špičkoví hráči, tak se obávám, že by nikdy nedostali dostatek prostoru a moc tu něco změnit.
Radši začnu psát o něčem veselejším – například o letošním play off. Zápasy sleduju velmi často a užívám si je. Je to krásný hokej. Akorát mi znovu připomíná, kolik neskutečných hráčů na zdejším mistrovství světa chybělo jak Kanadě, tak Americe. Na užším kluzišti se hraje trochu jiný hokej. Líbí se mi, že se zatím play off odehrávalo bez zbytečných faulů. Prakticky jsem nezaznamenal hity na hlavu. Hraje se tvrdě, ale ne zákeřně. Takový hokej se mi strašně líbí.
Jsem ohromný fanoušek Patricka Kanea. To je fantastický hokejista. Pokud vysílají zápas Chicaga v televizi, tak si ho určitě nenechám ujít. Tady bych se zastavil u Kaneových parametrů. Je to prcek. Hokej je v současnosti založený na bruslení. Kane, Martin St. Louis nebo Sidney Crosby bruslí stejně rychle bez puku i s pukem. Je paráda, jak rychle reagují, jak bleskově se dokážou dostat i ze svízelné situace. A ještě u toho zvládnou připravit šanci. Vybavuju si moment, kdy se dva soupeři řítí ke Kaneovi, který je u mantinelu. Jsou připravení, že ho „sestřelí“, on uskočí prvnímu, zamíchá s pukem a perfektně přihraje na obránce Seabrooka. A vzápětí se připraví na přijetí hitu od druhého soupeře. To vše se odehraje téměř ve zlomku sekundy, ale výsledkem je, že Seabrook pálí a Chicago málem skóruje. Mimochodem, i ve chvíli, kdy Kane dostal hit, měl všechno zcela pod kontrolou, takže nehrozilo, že by se u toho zranil. Možná má částečně dar od Boha, ale zároveň jsou za tím tisíce hodin precizně připraveného tréninku. Prošel systémem, který ho neustále formoval. Kdyby Kane jako malý hrál proti týmům, v nichž by hráči nedosahovali jeho úrovně, tak by se asi tak nerozvíjel. Odmalička hrál s nejlepšími proti nejlepším. Odmalička se učil být v situacích, kdy nemá příliš času a kdy musí reagovat rychle. A zároveň si u toho mohl zkoušet ještě něco kreativního vymyslet.
U nás, když je mezi malými kluky velký talent, tak ve spoustě zápasů má dostatek času si vzít puk, projet celé hřiště, zamávat u toho na tribunu, usmát se do objektivu a dát gól. Věřím tomu, že odmalička je třeba talentované hráče rozvíjet tak, že budou nastupovat proti sobě rovným. Přece není možné, aby z Kanady ročně vycházeli tři hráči typu Kanea a u nás nikdo takový nebyl.
Kromě Kanea se mi v play off líbí i Ondřej Palát. Ale mám pocit, že většinu věcí, které na ledě předvádí, se naučil až v zámoří. Je to přímočarý hokejista, který jde rovnou do brány. Řeší situace jasným způsobem, nikdy nestáhne puk zpátky. Když se podíváte na extraligu, tak tady se něco takového naučit nemohl. Možná i proto ho nechali tak dlouho na farmě. Tušili, že v sobě ten potenciál má, ale museli ho z něj nejdřív vydolovat.
Tak zase příště,
Petr Sýkora
