Ambri Piotta (Švýcarsko)

Při sondáži mezi zahraničními mládežnickými stážisty bohužel narážím na značné obavy rodičů z možných odvetných akcí v případě zveřejnění jejich názorů. Ty bohužel nepramení z nepřiměřené paranoii, ale z reálných zkušeností, které lidé u nás v mládežnickém hokejovém prostředí získali. Nabízím proto, bude-li někdo ochoten se o své zkušenosti podělit, i zcela anonymní pojetí příspěvku se závěrečnou autorizací zdrojem.

Než se podaří ulovit dalšího ochotného nebojsu :-), přináším jeden starší rozhovor autora Ladislava Pokorného s litoměřickým brankářem Michalem Chmelem (1996), aktuálně stále působícím ve švýcarském Ambri Piotta, který jste si mohli přečíst v roce 2013 v litoměřickém tisku. Do naší rubriky se hodí a kdo dosud nečetl, určitě přivítá.

michal_chmel

WEB AMBRI PIOTTA

Michal Chmel odchodu do Švýcarska nelituje

Solidně rozjetou kariéru má mladý gólman Michal Chmel (ročník 1996), který pomohl švýcarskému HC Ambri Piotta v sezóně 2012/2013, kde už působil zhruba rok a půl, až do semifinále nejvyšší dorostenecké soutěže Novizen Elite.

Jak jste nakonec skončili?

V semifinále jsme vypadli s Curychem, což se ale bralo jako velký úspěch. Dlouho se to totiž v této kategorii nepodařilo. Ambri je v podstatě taková vesnice, něco jako u nás Blšany, ale hraje nejvyšší soutěž. Hokej je tam docela hodně populární.

Nyní přecházíš do juniorů, kde ta konkurence bude zase o něco vyšší.

Jsem věkově o dva roky mladší než ti nejstarší kluci, takže začne boj o sestavu. Na začátku suché přípravy nás bylo čtyřicet hráčů, z toho pět gólmanů. To už je ale takové normální číslo, s tím se musí počítat. Čekají nás zápasy v pátek a v neděli, což není až tak dobré. Předtím jsme hráli čtvrtek, sobota. To šlo. Když jedete třeba do Ženevy, hrajete večer, vrátíte se v noci a druhý den do školy. No, nebude to nic moc.

Máš představu o tom, jaký hokej se v juniorech hraje? Sledoval si konkurenty?

Už je to na úrovni dospělého hokeje, je to rychlejší a tvrdší. Pro mě jako gólmana to ale asi takový rozdíl nebude, já už s nimi navíc absolvoval poměrně dost tréninků.

Začátky v cizině asi nebyly úplně snadné?

Myslím, že tak za rok jsem se italsky, jak se tam mluví, naučil docela dobře. Prvních pět měsíců ale bylo opravdu hrozných, to jsem si s nikým nemohl popovídat ani v kabině.

To bylo těžké na psychiku.

Cizinec musí být v cizině vždycky jeden z nejlepších. Pokud to nepotvrzuje, tak s ním přestanou počítat a pošlou ho domů. Pět měsíců jsem tam musel tvrdě bojovat o smlouvu, podávat kvalitní výkony.

Co parta, byla dobrá?

Jak jsem začal mluvit, tak to bylo v pohodě ve škole i na hokeji. Chodili jsme často ven. Jsou tam hodně přátelští.

Přitom o Švýcarech se spíš mluví v tom smyslu, že až tak kamarádští nejsou.

Ale právě ta část, kde jsem, taková je. Přijde mi, že s těmi ostatními, tedy německou a francouzskou, spíše soupeří.

To je poznat i na ledě?

No jasně. Jestli jeden nadává v italštině, druhý mu nerozumí a odpovídá v němčině, tak je to takový zajímavý.

Chodíte se dívat i na zápasy áčka?

Pokud je čas, tak ano. Trénujeme ale většinou až večer, dostávám se domů kolem desáté. Moc volného času není, vlastně žádný. Škola začíná v 8.30, hodiny jsou v podstatě zdvojené, mají 40 a 40 minut, končíme v 16, v 16.30 hodin, pak jedu na trénink.

Máš zajištěné ubytování, školu?

Jasně. Ubytování se teď řeší. Minulý rok jsem byl v rodině, ale teď jsem požádal, zda bych mohl bydlet sám. Bylo by to pro mě snazší, navíc by mohli přijet i rodiče a zůstat třeba déle.

Co nějaké kapesné, výstroj?

Kapesné dostávám od rodičů. Co se týče věcí na hokej, tak stačí říct a dostanete to od klubu. Samozřejmě třeba vestu si raději člověk koupí svou.

Táhlo tě to od úvodu do branky, nebo jsi chtěl dávat góly?

To asi ani ne. Ale trenér se jednou zeptal, kdo by chtěl do brány, přihlásilo se nás víc, ale vybrali si mě, protože jsem byl docela silný.

Kde vlastně odstartovala tvoje sportovní kariéra?

Začal jsem v Lovosicích, poté šel do Litoměřic, kde jsme měli 4. 5. třídu docela dobrou. Pak jsem to ale chtěl zkusit o level výš, takže následovalo Ústí, které hrálo s těmi nejlepšími soupeři. Spolu s bráchou jsme tam přešli. Tam jsem byl od šesté třídy a dva roky v mladším dorostu, takže nějakých pět, šest let.

Z Ústí jsi ale neodcházel v nejlepším…

To bohužel ne. Protože v době, kdy jsem odcházel, tedy zhruba v polovině sezony, jsme byli asi třetí od konce. Nakonec se spadlo a neměli nikoho, kdo by to dochytal, takže to brali jako zradu. Jsem tam asi teď nezvaný host.

Co školy? Které jsi zatím navštěvoval?

V Lovosicích jsem byl do 5. třídy, pak jsem přešel do sportovní školy v Ústí nad Labem. Tam jsem byl až do 9. třídy. Začal jsem studovat ekonomku, ale tu jsem nedokončil, protože jsem přešel právě do Švýcarska. Tam jsem ale prvních pět měsíců jen hrál hokej a trénoval. Sice jsme nejprve uvažovali o tom, že bych zkusil nějaký individuální plán, ovšem to by bylo dost komplikované, navíc je to docela dálka. Teď už ale studuji ve sportovní škole ve Švýcarsku.

Jak často jezdíš domů?

Pouze o ty velké svátky, vánoce, velikonoce. Když je reprezentační pauza, tak za mnou třeba přijedou i rodiče.

A co prázdniny? Kdy pro tebe vlastně skončila sezona?

Minulý rok to bylo trochu jiné, ale teď už jsem chodil do školy jako tady v Česku, musel jsem dokončit ročník. Byl jsem tady chvilku, 15. července už jsem musel odjet, protože začínal led.

Doma jsi ovšem nelenošil.

Potřeboval jsem vyzkoušet nový materiál, a tak jsem byl na kempu v Jihlavě, stavil se i v Karlových Varech. Hrál jsem tenis, jezdil na kole, udržoval jsem se.

Do tvého nového působiště to je daleko.

Rodiče mě vozí autem, je to nějakých deset hodin jízdy. Tu cestu nesnáším.

Nelituješ odchodu?

Tak to vůbec ne. Vidím, jak by to v Česku šlo. Navíc tady je opravdu hodně těžké přeskočit tu juniorku a dostat se někam do áčka. Ti mladí kluci končí ve III. ligách i níž. Tam mám větší šanci a přiznám, že mě lákají i solidní peníze. Všechno je tam sice drahé, ale i platy jsou na vysoké úrovni. V Česku si raději vezmou kluka z ciziny, než toho, který u nich vyrůstal.

Co česká reprezentace? Už byla nějaká šance?

Já na jednom kempu byl, odchytal jsem jeden zápas, který mi popravdě moc nevyšel. Od té doby jsem nedostal šanci. Ovšem čekám pořád. Když budu chytat dobře, tak to jednou přijde. Lepší je si udělat pozici v klubu, protože ten vás nakonec bude platit. Pokud budu nastupovat pravidelně v klubu, tak si vás nakonec najdou. Mým hlavním cílem je chytat. Nejbližší ve škole pak dodělat druhák, abych mohl bez problémů fungovat dál.

User Rating: 5.0 (3 votes)
Sending

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *