Hokejová revoluce II. – Nejen o přestupech

Podobu současného přestupového řádu asi není třeba nijak podrobněji představovat a postačí odkaz na jeho znění. Všichni víme, že přestup z klubu do klubu stojí rodiče hráče v žákovské kategorii od 10 do 80 tis. Kč. Za přepodkladu, že se hráč nestěhuje nebo se kluby nedohodnou jinak.

Nemá ani moc smysl vířit dále osobní emoce, které současný přestupový řád vyvolává, nápsáno už toho bylo všude možně dost a každý jistě už dávno zaujal svůj vlastní postoj i třeba na základě vlastních zkušeností. Podívejme se jen krátce a obecně na  jeho negativní důsledky.

Prostředí bez motivace

Prostředí, ve kterém mají hráči kromě úvodního kroku značně omezen volný vyběr klubu podle toho, který jim nejvíce vyhovuje (geograficky, výkonnostně, finančně, přístupem, osobnostmi apod.), nikoho k dobré práci nenutí. Proč bychom se snažili, když nám hráči jen tak nemohou odejít a pokud, tak na tom vyděláme.

„Velké“ na úkor „malých“

Jestliže deklarovaným svazovým cílem současného přestupového řádu je mimo jiné udržení hráčů co nejdéle v tzv. „malých“ klubech, tak realita je přesně opačná. Řada hráčů, kteří mají „malý“ klub blízko svého bydliště, dojíždí za hokejem už v žácích do „velkých“ klubů, které je díky příjmům z klubových příspěvků či různých dotací závislých na počtech hráčů samy lákají a vítají s otevřenou náručí bez ohledu na nějaké logické kritérium (dojíždění, výkonnost apod.). Vzhledem k tomu, že v „malém“ klubu se zpravidla dohodnete spíše než ve „velkém“, obvykle z toho „malé“ kluby navíc nic moc nemají. Chybí jim tak děti i peníze.

V některých „velkých“ klubech si už umí i spočítat, že z klubových příspěvků, různých dotací na hráče apod. mají takové příjmy, že se jim vyplatí co nejdříve vykoupit hráče z „malého“ klubu i za stanovené odstupné, které se jim velmi rychle vrátí a jejich představitelé se tak chovají zcela v protikladu s tím, co hlásají, když líbivě obhajují současný přestupní řád na půdě svazu.

Bezva finta

Na úkor „malých“ jde i finta, kterou někteří umí chytře využít. Zaregistrujete se ve svém „malém“ klubu, dohodnete na volném hostování a pak si každý rok vybíráte, kde budete působit. Navíc přitom můžete získat, kdy vám hostitel s vidinou budoucích příjmů půjde tak trochu na ruku, aby si vás jako zdroj příjmu získal natrvalo a třeba dostanete i nějaké ty výhody (více prostoru, postaršení apod.). Někteří dočasní hostitelé jsou v této věci při vidině příjmů navíc tak zaslepení, že jim nedojde, že to s nimi nemyslíte vážně ani v momentě, kdy si na Vánoce pořídíte přilbu nikoliv jejich klubové barvy, ale dalšího hostitele, u kterého plánujete pobýt v další sezóně. Když to takhle šikovně děláte až do dorostu a váš původní „malý mateřský“ klub nemá dorosteneckou soutěž či jen nějakou nižší úroveň, odcházíte si do dorostu zadarmo nebo půldarma, kam budete chtít. A „malý“ klub utře nos, přičemž si za to sice může sám, ale on celou dobu v dobrém doufal, že se domů někdy vrátíte.

To raději skončíme

Díky finanční bariéře se může lehce stát, že hráč, který by chtěl přestoupit, ale rodič za přestup nechce dát peníze, raději s hokejem skončí a půjde na jiný sport.

Podobně jako u předchozího tématu seriálu Hokejová revoluce bychom určitě našli další argumenty, proč současný přestupní řád hokejové výchově spíš škodí než pomáhá, ale cílem je hledat a nabízet alternativní řešení. Pojďme na ně!

Stejně jako v předchozím dílu i dnešní návrh bude značně inspirován zámořským prostředím. Opět s úpravou pro místní podmínky, neboť tak jako by u nás vzhledem k velikosti základny, počtu zimních stadiónů apod. bylo složité nastavit třeba zámořskou víceúrovňovou výkonnostní žákovskou soutěž, nebylo by dost dobře možné aplikovat zcela volný zámořský tryoutový systém.

Zámořský systém

Podívejme se nejdříve v základních bodech, jak to funguje v USA:

  • Hráči mají na každou sezónu naprostou volnost výběru týmu.
  • V průběhu jara a léta před sezónou týmy pořádají tzv. tryouty, ve kterých si vybírají hráče tak, aby v srpnu měli pohromadě tým. Pokud se hráč nedostane do svého vyvoleného týmu, zkouší dle libosti další tryouty.
  • Hráč dostává na sezónu smlouvu, kde je stanoveno, jaký servis od týmu dostane a co za něj zaplatí.
  • Pro všechny týmy do U16 platí strop, kolik hráčů mohou mít, ten je nastaven na 18+2, přičemž většina týmů drží počet 15+2. Hráči chtějí hrát, ne vysedávat na lavičkách.
  • V průběhu sezóny není zvykem přestupovat, byť to není zákázáno a po dohodě s trénérem do 31. prosince přestupovat lze. Nemusí však být jednoduché najít si místo v průběhu sezóny na soupisce v jiném týmu, který by měl pro hráče volno.
  • Zajímavé je, že svůj tým byť v jednom jediném ročníku si může postavit kdokoliv, stačí vyplnit žádost, doložit požadované podmínky, sehnat trenéry, připravit plán na sezónu vč. financování a jede se.
  • Nutno poznamenat, že hokej v zámoří je značně finančně náročná záležitost a zmiňovaná svoboda je částečně vykoupena i samofinancováním týmů.

Návrh řešení

Základem navrhovaného řešení by mohla být i u nás skutečná hráčská volnost a zdravá soutěživost mezi kluby. Zkuste si tedy představit tato pravidla:

  • Naprostou volnost přestupů ve stanoveném období (řekněme květen – srpen) s omezením přestupů v průběhu sezóny (září – duben). Hráči by mohli ve stanoveném období volně usilovat o zařazení do libovolného vybraného týmu. V sezóně by pak přestupy byly zcela omezeny až na výjimky jako je stěhování.
  • K tomu by se hodilo nastavit i stropy pro počet hráčů na tým, např. max. 18+2 na tým pro velký hokej, 14+2 pro „čtyřkový“ minihokej a 10+2 pro „trojkový“. Přičemž kluby by mohly při dodržení pravidel pro tým svobodně sestavovat libovolný počet týmů v ročníku. Rozuměj, mám kapacity, dělám to dobře, je o klub zájem, tak mám klidně tři týmy v ročníku. Každý podle chuti a možností. Tohle funguje nejen za mořem, ale i třeba ve Finsku. Kluby, které mají hodně hráčů a odpovídající zázemí, si je rozdělí do více týmů podle výkonnosti a hráči pak mají možnost věnovat se hokeji podle chuti a úsilí. Kdo chce, bojuje o AAA tým s náročnějším programem, kdo chce kroužek, trénuje si 2x týdně v kroužku. Při volnosti přestupů by však stropy ani nebyly potřeba. Pokud by nějaký tým syslil kvůli příspěvkům větší počty hráčů a hráči by měli méně herních příležitostí, jistě by se to brzy odrazilo na zájmu.
  • Jednotlivé týmy by před každou sezónou připravovaly pro hráče jednoduché nabídky – nic složitého, stačilo by rámcově kolik přijímají na sezónu hráčů, jaký budou mít sezónní program, trenéry a kolik bude sezóna stát peněz (rozuměj výši příspěvků). Každý by tak měl přehled, do čeho jde a nebyl by pak rozčarován, že se ocitl v týmu, který nemá ledy na tréninky, nechce moc hrát zápasy, nabral spoustu hráčů, kteří se nedostanou do hry apod.
  • Klidně si umím představit jednoduché jednosezónní smlouvy mezi hráči a týmem, kde by bylo uvedeno, co klub nabízí a kolik to bude rodiče stát.
  • Úmyslně používám termín týmy, neboť jako perličku pro fajnšmekry bych přidal americko-kanadskou volnost sestavovat libovolně týmy i mimo současnou klubovou scénu. Proč ne? Objeví se parta lidí, kteří jsou schopni připravit program pro jeden ročník a zajistit pro něj veškeré zázemí vč. financí. Tak ať to proboha udělají, vždyť sami a za své chtějí vychovávat hráče. Věřím, že by se obešli i bez ukrajování z koláče ostatním a nepotřebovali by současné příspěvky svazu klubům na trenéry, výstroj apod.
  • Pro navrhované řešení by se více než hodila koncepce žákovského soutěžení viz minulý díl Hokejové revoluce. Přičemž týmy by v žebříčku byly přihlášené podle ročníků s tím, že by měly volnost v zařazování mladších hráčů ve stanoveném ročníku. Vyřešilo by to i problém, kdy v současnosti mají někde díky demografickému vývoji problémy poskládat pravidelné dvouročníky. Příkladově – je hodně hráčů ročníku 2001 a další dva ročníky jsou početně slabší? Tak uděláme tým do ročníku 2001 a tým do ročníku 2002 s hráči i ročníku 2003. Navrhované žákovské žebříčkové soutěžení by si hravě poradilo s vhodnými zápasovými příležitostmi pro všechny. Každý tým by si podle žebříčku vyhledával podobně zdatné soupeře bez ohledu na to, kolik mají v týmu mladších hráčů.

Financování

Předpokládané obavy klubů ze „ztrát“ z uvolnění přestupového řádu se pokusím rozptýlit návrhy, které by klubům „ztráty“ podle mého názoru minimálně kompenzovaly a určitě by spravedlivěji odměňovaly i péči věnovanou jednotlivými kluby žákovské mládeži. Platí však jednoduché, kdo by se staral, ten by měl, kdo by na to kašlal, ten by čuměl.

A. Týmové příspěvky 

Už dnes se výše příspěvků v klubech velmi liší, přičemž největší vliv na ně má geografické umístění klubu a místní poptávka po hokeji. V žákovských kategoriích jsou například i na úrovni zdánlivě standardizovaných akademií kluby, kde v jednom za méně než třetinový klubový příspěvek můžete mít více než 3x více tréninkových příležitostí než ve druhém. I proto by se hodily transparentní programy jednotlivých týmů před sezónou a každý tým nechť si pak nastaví svoje tržní příspěvky libovolně vysoké (stejně se tak dnes děje). Když se dnes podíváte na mimoklubovou scénu, poptávku a výši cen mimoklubové přípravy (dovednostních tréninků, kempů, turnajů apod.), je až s podivem, že si nikdo na klubové scéně neuvědomuje, o kolik peněz se kluby svým laxním přístupem k mládeži připravují. Jsem přesvědčený o tom, že kluby, které by nabízely kvalitní týmové programy by si za ně mohly s přehledem určovat i zajímavé ceny. Dokonce tak zajímavé, že by samy mohly nabízet i stipendia talentovaným hráčům, kteří by měli s financováním potíže. Navíc by příprava hráčů mohla být koncepční a nedocházelo by k tomu, že děti pendlují unavené mezi klubovým a mimoklubovým prostředím. Ono je ze všech úhlů pohledu nejlepší mít kvalitní koncepční program intenzivních tréninků a dostatečného odpočinku v klubu.

B. Registrační poplatek a skutečné výchovné

Dokonce bych si uměl představit i přímou náhradu „ztrát“ klubů vzniklou zrušením výkupného v současné podobě, kterou by rodiče, věřím, za svobodu rádi vyměnili. V USA platí každý hráč roční registrační poplatek USA Hockey ve výši cca 45$, za to má však kromě jiného k dispozici přístup ke spoustě informací na webu USA Hockey, pravidelný informační newsletter apod. (ne, informační systém pro rodiče v rámci USA Hockey skutečně není to samé, co současný web ČSLH :-). Co takhle zavést místo současné podoby výkupného roční hráčský poplatek za svazovou registraci placený hráčem přímo svazu (500 Kč/rok ?). Vyřešilo by to hned několik problémů najednou:

  • zpřehlednilo aktuální hráčské stavy – viz článek zde
  • spravedlivěji řešilo podíl klubu na výchově hráče – viz navazující návrh dále
  • díky vhodné komunikaci (přístup na web, newsletter apod.) by hráči i rodiče mohli mít větší pocit sounáležitosti se svým sportem a jeho organizátorem, třeba by díky tomu bylo možné rodiče i účinněji vést ke sportovnímu chování, jak činí příkladně ve své komunikaci s rodiči právě USA Hockey

Výše jsem zmínil spravedlivější systém úhrady nákladů za výchovu hráče jednotlivým klubům. Ten by mohl fungovat tak, že každoroční suma vybraná za zmíněné registrační poplatky v žákovských kategoriích by mohla být každý rok rozdělována do klubů podle klíče, který by zohlednil uplatnění hráčů v kategorii mladšího dorostu a počet let strávených předtím v žákovském věku v daném klubu. Zní to možná složitě, ale je to jen o jednoduché evidenci s několika jednoduchými matematickými funkcemi, které by čísla počítaly samy.

Zmíněná evidence uplatnění hráčů v mladším dorostu by dávala všem (svaz, rodiče, …) perfektní přehled o úspěšnosti jednotlivých klubů ve výchově žáků, byly by zmapovány pohyby hráčů apod. Je ale asi utopie, že by se tohle současným vládcům zejména „velkých“ klubů bůhvíjak líbilo 🙂

C. Mimosezónní aktivity

Očekával bych i námitku, že nyní kluby vybírají od hráčů příspěvky po dobu až 12-ti měsíců v roce. Přestupové období (květen až srpen) by je mohlo o tyto příspěvky připravit. Co takhle v tomto období nabízet i komerční dovednostní tréninky, kempy, tryouty, kde by si kluby mohly hráče vyhledávat a mapovat, stejně tak jako hráči oťukávat jednotlivé klubové nabídky? Nepochybuji, že by příjem z těchto akcí vysoce převýšil příjem z klubových příspěvků za toto období. Samozřejmě při zmíněném, kdo by chtěl, ten by měl, kdo by nechtěl, ten by čuměl!

D. Podpora svazu, dotace, sponzoring

Současné financování klubů v žákovských kategoriích se opírá o tyto základní položky:

  • svazové příspěvky na trenéry
  • příspěvek MŠMT
  • účelové dotace
  • městská a obecní podpora (na klub, provoz zimního stadionu apod.)
  • klubové příspěvky
  • sponzoring

Navrhované řešení by přitom nevyžadovalo žádné změny ve struktuře financování.

Dovedu si představit jistou nevoli financovat z prvních dvou položek zmíněné individuální týmové projekty, ale ty by byly jen okrajovou záležitostí a bez úvodních položek by se klidně obešly. Složitější cestu by „soukromníci“ měli i k dalším dvěma položkám (účelovým dotacím a městské či obecní podpoře) a museli by tak opírat své projekty především o týmové příspěvky a sponzoring. Věřím, že i s tím by si poradili.

Jako užitečné bych také viděl skutečné a nejen deklarované vychýlení podpory více směrem k „malým“ klubům tak, aby byl naplňován záměr hrát hokej všude. Důvody jsou prosté, „velké“ kluby působí ve větších městech, kde jsou vyšší příjmy a vyšší příspěvky, umí zpravidla díky svým personálním kapacitám a kontaktům lépe dosahovat na dotace a sponzorské příspěvky. „Malé“ kluby mají možnosti přeci jenom omezené a často je jejich největší devizou obětavost zúčastněných lidí. Z veřejných peněz je proto potřeba pomáhat víc právě jim.

Závěrečná

Hodně řádků, spousta slov, ale když se zamyslíte, nijak složitý a ani organizačně náročný návrh to není. Jeho nosným základem je volnost přestupů hráčů v žákovských kategoriích, která by vytvořila skutečně zdravé soutěžní prostředí, o které usiluje svaz. Vše ostatní už je jen popis souvisejících aspektů. Vše otevřené, vše k diskuzi, vše k možnému doplnění.

User Rating: 5.0 (9 votes)
Sending

17 Responses

  1. Litera napsal:

    Scháním rok co rok pro kluka angažmá aby si zahrál pěkný hokej .klub už o něj 9let nemá zájem a po každé když něco máme tak to stroskota na tabukovem odstupném ja na vykoupeni nemam a bohužel ani známé je smutné ze takhle skončí mnoho hráčů i když zájem by byl

  2. cshockey napsal:

    Tak tak, a co teprve zlate vejce, aneb MS2015 🙂 To bude ta spravna legrace 🙂

  3. Pavel JmK napsal:

    Velmi zajímavé zjištění, teď už chápu proč především esport bojuje proti rozšiřování registračních míst na více měst v ČR.

  4. cshockey napsal:

    Pavle a Pavle, ta predstava, ze by se temne sily probudily az po nejakem preusporadani soucasnych pomeru, je bohuzel utopisticka. Oni moc dobre vedi, o co by zmenami prisli. Sam vite jak je strukturovane financovani klubu s ohledem na prijmy z verejnych penez. Uvadite i jasny priklad, ze o penize MSTM ci ze svazu ( s vyjimkou samozrejme tech privilegovanych akademickych penez, ktere jsou uz mnohem zajimavejsi) zejmena ve velkych mestech velkym hracum ani tak nejde. Daleko zajimavejsi jsou prece hlavne ty dotace od samosprav a ruznych ucelovych projektu, tech se da ziskat nejvice a take se nejlepe rozebiraji :-)))

    Jen pro zajimavost Vam dam domaci ukol rozklicovat, kam take tecou penize treba za soucasnou monstr propagaci v ramci akce http://www.pojdhrathokej.cz :-))) A nebudu skrt a pridam malou napovedu – mrknete na web http://www.pojdhrathokej.cz, kdo ma dole copyright krome CSLH -> otevrete si obchodni rejstrik (nehledejte na firemnim webu, tam samozrejme nic nenajdete) a dohledejte si, kdo toho „copyrightera“ vlastni pres dalsi firmu v retezci -> no a spojit si to jmeno minimalne s jednim vyznamnym cinovnikem na svazu a v jednom nejmenovanem velkem klubu uz by nemel byt problem :-))) Zajimave jsou take data, kdy „copyrightersky“ resp. ten dalsi clanek v retezci, ktery do vlastnictvi copyrightera pristoupil, vznikl :-))) Aspon poznate, jak se asi citi Janek Kroupa :-)))

  5. Pavel JmK napsal:

    Ještě k těm dotacím na sport mládeže. Myslíte si, že je dobré např. v Brně dávat jenomu klubu 15 mil na ELH a cca 11 mil. na mládež a na ostatní dva brněnské kluby mají dohromady cca 5,5 mil.?
    A s trenéry těch nejmenších je taky problém. Většinou jsou kluby rádi, že je u přípravky 1-2 trenéři placení oddílem (ještě mizerně) a zbytek zatím ještě zapálení rodiče.
    Dokážete si představit,že někdo např. u nás v Brně, pokud by se uvolnil přestupní řád, vytvořil vlastní projekt pro jeden, dva ročníky.
    Všude jinde než ve velkém oddíle to bude lepší, hráče určitě nějaké najde. Pokud tomu dá reálný finanční základ, je pohroma pro velké kluby na cestě.
    Co potom? Začne obrovský lobing mezi funkcionáři velkých oddílů a vedení ČSLH a potom se stane to co teď v našem hokeji. Nic nového nejde prosadit, vše co má nějakou progresivní myšlenku je zašlapáváno.
    Toto je jenom živná půda pro různé lobistické skupiny rodičů, agentů hráčů a manažerů velkých klubů.

  6. Pavel napsal:

    Pavle z Brna,
    poslední odstavec vašeho příspěvku mě velmi zaujal. A pokusím se na něj reagovat takto: o tom že je celá naše společnost je morálně nemocná, o tom asi nemusíme polemizovat. Skutečný problém u populárních sportů jakými jsou dnes hokej anebo fotbal vidím právě to, že mezi rodiči jsou často lidé, kteří si sport vykládají jako budoucí zajištění syna popř. dcery. Původní sportovní hodnoty vymizely a byly nahrazeny současnými : tvrdými lokty, bezohledným chováním, podrazy apod. Smutné na tom všem je to, že se to učí už i ty malé děti.
    Řešení je jednoduché. Necpat peníze do dospělých, ale dávat je do mládeže. Zejména na pozice trenérů těch nejmenších dětí. Aby se nestávalo, že z ambiciózního rodiče se stane trenér, který určuje podle svých hodnot, kdo bude hrát a kdo ne. Ale bohužel, ve vedení klubů není zájem. Tam se řeší jiné věci a současný stav jim zcela vyhovuje. Pokud budou kluby fungovat jako reálné firmy, situace se změní. Pokud budou fungovat jako vysavače dotací z městských a státních pokladen, situace se bude ještě více zhoršovat. A zejména morálně.

  7. Pavel JmK napsal:

    Navážu na můj první komentář z článku o systému ŽL.
    Registrační řád a věci spojené kolem něj jsou kapitola ne na jeden článek, ale snad na román. A velký.
    Nevolnictví hráčů, především v dětském věku je velké, přestupy a hostování bez předem vyjednané dohody nemožné . Toto vše je jedna strana problémů pohybu hráčů v žákovském a dorosteneckém věku.
    Padají zde návrhy začít prosazovat, či lobovat za tvz. Americkou cestu. Kluby, nebo i třeba soukromé subjekty vyhlásí předsezonní tryouty, vyberou hráče a rok hrají. V dubnu si řeknou ahoj a jdou od další sezony zkusit hrát do jiného klubu, projektu atd. Hráč má jen základní svazovou registační kartu hráče, ta jde s ním celý hokejový život, každý rok provede elektronickou registarci v projektu, kde daný rok hodlá hrát a je to. Pro mě i pro ostatní asi to nejlepší co můžeme vymyslet.
    Až potud je to krásné, dá se říci hokejová pohádka. Jenže jsme v Česku, ne v Americe. Jak jsem dříve psal o nemožnosti švédské cesty v našich podmínkách, tak i ta americká je u nás bohužel asi nemožná.
    Funguje určitě v Torontu, kde jsou 3 mil. obyvatel a asi 100 hokejových hal. Ale u nás v našich podmínkách jedné haly na městě a omezené sociální a finanční možnosti rodičů bohužel asi nemožné.
    Tyto nápady se mohou uplatnit snad jen ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Ostrava, Liberec atd., kde je v součastnosti několik klubů a více hokejových hal. Tady by možnost svobodné volby asi nenarazila na omezené kapacity ledů a počtů hráčů.
    Ale jinde asi ne. Za pravdu mě dává příklad poslední „hokejové revolty“ z Jindřichova Hradce. Je to jako z učebnice o „novodobém českém hokeji“. Nespokojená část trenérů (v klubu již nepracujících) a ambiciozních rodičů zakládá nový hokejový klub, registruje se na ČSLH a začíná vyvíjet činnost. Až doposud vše ok. A ejhle. Starý klub hráče nepouští, ti odchází bez registraček. Důsledek? Jindřichův Hradec odhlašuje ŽL po ročnících, sotva dává počty na dvouročníkové SŽ a MŽ, mladší děti omezují minihokejové turnaje. Děti v novém klubu soutěže nehrají, snad jen přáteláky a ani to se ČSLH nelíbí. Toto opravdu není to pravé pro český mládežnický hokej.
    Co se asi stane, když polovina dětí bude chtít odejít do nového projektu a polovina ne? Doplnit počty na menších městech není kde, dosavadní výchova hráčů jde vniveč a místo jednoho jakžtakž fungujícího klubu ( na to jak je malý, tak vychoval dost reprezentantů a hráčů do NHL), dva živořící.
    Není to jen o Jindřichově Hradci. Tyto signály jdou i Č. Budějovic, ona situace i u nás v Brně není růžová, i když za poslední dva roky se podařilo mezi brněnskými kluby nastolit celkem dobrý a férový vztah. Tady je ale vše jen o lidech, co se točí kolem mládeže.
    Dosti kritiky. Dovolím si přednést můj návrh. Je to něco napůl z „amarické cesty“ a českých registračních podmínek.
    Hráč se může registrovat až po dovršení 8 roků ne 6ti jako doposud. Je to dost dlouhá doba na to, aby rodiče poznali, že klub, který si zvolili, je oslovil svými tréninkovými a morálními hodnotami. Jelikož děti začínají hrát hokej mezi 4-5 roky, tak jsou 3 roky dostatečně dlouhá doba.
    Jakmile je dítě zaregistrováno, může až do konce SŽ odejít na hostování kamkoliv i přes nesouhlas mateřského klubu vždy na jednu sezonu a to vždy v termínu 1.6.-15.8., jinak se musí jednat o dohodu klubů. Po dohodě klubů může hráč odejít na hostování a přestup podle reg. řádu vždy do 31.1.
    Do konce kategorie SŽ jsou zrušeny tabulky za přestupy hráčů, Ty jsou zavedeny až od dorostu. Jestliže hráč a hlavně jeho rodiče naznají, že v mateřském klubu se jim nelíbí, mohou na hostování odejít kamkoliv. Zde je ta hokejová volnost místa hraní. Ale aby to bylo fér na obě strany, tak od kategorie dorostu již začíná platit standartní přestupní řád, tak jak je v součastné době platný.
    Ti kteří bez dohody odchází z klubu pryč na hostování jsou spokojeni, nikdo jim nemůže bránit. A klub taky nebude tratný. Pokud hráč zůstane u hokeje až do dorostu, tak si potom může nárokovat tabulkové odstupné. A je na klubech, jestli budou brát děti na nucená hostování (tvz. hostování bez souhlasu), když budou vědět, že v dorostu pokud hráč u nich bude dále hrát, tak už budou muset zaplatit tabulkové odstupné. Toto je i možnost i nově vzniklé projekty, soukromé subjekty a jiné organizace jak hrát žákovské soutěže.
    Bohužel neumím najít možnost jak v tomto systému vyřešit možnost pobírání dotací od ČSLH, MŠMT a místních samospráv, aby se někdo necítil ošizen. Zde je to spíše na jednání s MŠMT, jak nastavit férové a stejné podmínky pro všechny, co budou provozovat žákovské soutěže.
    Na závěr bych chtěl říct, že bych také rád uvítal článek o ambiciozních trenérech a rodičích, kteří neuznávají jakékoliv řády a morální hodnoty. Protože tito jsou bohužel také tou silou, která nepomáhá rozvoji mládežnického hokeje v ČR. Přidal bych také moje postřehy z činnosti této skupiny lidí v hokeji.

  8. Petr napsal:

    Rád přečtu i přidám vlastní zkušenosti.

  9. cshockey napsal:

    Máte pravdu. A článek bude, vč. kritiky do vlastních řad 🙂

  10. Petr napsal:

    Změny,které navrhujete by fungovaly ve dvou případech:
    1:kdyby bafíci pochopili, že vychovat si vlastní hráče pro A-mužstvo je podstatně levnější, než v sezóně protočit 50-slovy padesát- nakoupených borců,bez jakékoliv vazby na mužstvo a město,které reprezentují(mluvím o nižší soutěži,ani exta a ani 1.liga)
    2:kdyby kluci nebyli mnohdy jen loutkami v ambiciózních hrátkách jejich rodičů(jak píšete,kdy se především díky těmto stává hokej individuálním sportem)
    Rodiče rádi kritizují kluby a trenéry,ale jen neradi připouští svůj velký podíl ne všech nešvarech,které se v hokji dějí. Ale to by vyšlo možná na nejdelší článek této série 😀

  11. Jehlička napsal:

    Tak přeci o tom je ta svoboda, mít právo si vybrat klub a pojetí sportovní výchovy, někdo má rád centralizovanou výchovu, někdo individuální, já například preferuji kombinovanou. Ale nikdy ne odsuzuji preference sportovní výchovy jiných. Proto třeba nikdy nehodnotím trenéry a kluby co do sportovní výchovy. Pokud se mi někde líbí, jsem tam, pokud se změní podmínky jdu tam kde mi to vyhovuje. Pokud podmínky pro dítě vidím jako optimální a jsou dlouhodobého charakteru, jsem jedině rád. Ale opět po zkušenostech mohu jen napsat, je to o rodičích, přestupní řád již dnes může být jen formalitou.

    Můj příspěvek je spíš o zkušenosti, že použití síly někdy úplně nefunguje, zjistil jsem, že je lepší diskuze a pokut v ní je shoda, tu shodu sepsat. Pak celý působení dítěte v hokeji je zcela bezkonfliktní a v duchu fair-play dle dohodnutých parametrů.

  12. jahe11 napsal:

    Dobry den, pane Jehlicko. Ja si Vas z te Sparty i odjinud pamatuji a musim Vam otevrene rict, ze se urcite shodneme na co nejvetsi volnosti pro deti a treba i jinych vecech, ale obavam se, ze v jeste vetsi mire budeme spolu pri nahledu na hokejovou vychovu mladeze ve velikem rozporu. Pres dnesni situaci, kdy se hokej stava bohuzel do znacne miry individualnim sportem, jsem mimo jine i zastancem tradicnich hodnot kolektivnich sportu v cele s tymovym pojetim.

  13. jahe11 napsal:

    Dobry den, nechtejte po mne, prosim, opakovane ventilovat zkusenosti s pokusy o diskuzi nad podobnymi myslenkami se soucasnymi oficialnimi predstaviteli, ty zustaly na http://hcs2001.wordpress.com 🙂 Mam za sebou cca 8 let tristnich zkusenosti navazujicich na praci meho bratra a rozhodl jsem se naladit v ramci moznosti hlavne na pozitivni podpurnou vlnu. CS Hockey tak bude hlavne o pomoci detem mimo svaz a navrzich, jak by to mohlo fungovat, pokud by se pomery zmenily. Vuli a silu je zmenit v soucasne dobe vsak nevidim. Navic dle soucasnych mohutnych PR kampani, ktere se vezou na vlne mimoradneho uspechu U18, je vse v nejlepsim poradku a na vyraznem vzestupu 🙂 Tak se radujme 🙂

  14. Jehlička napsal:

    To je zatím moje zjištění po prvotních chybách. Samozřejmě vždy je nutné si dohodu sepsat, nestačí si ji jenom říci. Ale jinak s Vaším návrhem souhlasím, sport má být svobodný a díky svobodě rozhodování půjde kvalita klubů nahoru.

    Smutný fakt, že se rodiče za většinu názorů se bojí podepsat, celou změnu výrazně komplikuje Pamatuji, že když jsem byl na Spartě polovina týmu se chovala přátelsky a klub nespokojeně pomlouvala, když jsem se vzepřel a odešel bez odstupného, kluk se stal terčem plných urážek ze strany těch „přátel“ a jejich dětí. Z toho plyne ponaučení. Nemá cenu řešit za jiné změnu podmínek a je lepší tu energii věnovat dítěti, které o to stojí.

    Dnes jsem zjistil, že vždy lze najít ty co hokej dělají pro hokej a tam se pak vyplatí setrvat.

  15. Jehlička napsal:

    Bezva finta: Myslím že to není úplňe tak pravda pane Hes. Často stačí si rozumě promluvit s vedením klubu a nastavit fair-play podmínky. Ti co to s hokejem myslí na 100% se většinou domluví v malém klubu bez věšení bulíků na nos.

    Stačí jen vynechat kluby z EHL a hledat kluby, kde se pološně věnují více mládeži. Rodič se prostě musí chtít stát partnerem klubu a ne přikivovačem. Sport je v první řadě obchod, kde smluvní strany vyjednávají, pokud jedna strana slepě podepisuje, bude mít vždy méně výhodné podmínky.

  16. Franta napsal:

    Výborný článek! Myslím, že Vaše myšlenky se ubírají správným směrem pokud vidíte problém ve velkých klubech. Jedna věc je výborný nápad, druhá věc je ho prosadit. Představte si, že budete sedět v jedné místnosti s představiteli svazu a představiteli velkých klubů. Čím přesvědčíte svaz o Vaší pravdě? Ponechme stranou, že nápad je to výborný a stojí za to ho uskutečnit. Ale proč by se velké kluby měly zbavovat svých financí v podobě široké základny dětí. Velké kluby to je hybná síla svazu, jak chcete tyto lidi přesvědčit, když jim vlastně berete finance, konkurenční prostředí a neomezenou moc?

  17. cm napsal:

    „zdravé soutěžní prostředí o které usiluje svaz“? mě to přijde skoro jako protimluv. vedl jsem jednou, dosti dlouhou debatu s významným členem komise mládeže. Chtěli jsme se na 1 sezónu spojit se sousedním klubem, abychom postavili 4 žákovský týmy a kluci tak mohli hrát proti stejně starým dětem. Tato varianta byla jednoznačně tou nejlepší možností pro všechny děti z obou klubů. A onen funkcionář mi řekl, že je to úplně jedno. aspoň si kluci tuhle sezónu zvednou sebevědomí, když budou všem dávat 20. Že si aspoň vypilují techniku zakončení, když na to budou mít času. Samozřejmě na otázku jestli má taky kluky odpověděl, že ano a když jsem se ho následně zeptal kolik sezón nechal své syny hrát proti o rok mladším, bylo už na druhé straně trapné ticho. To bych řekl, že plně vystihuje vše.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *