Ztráta motivace

Psychika mladého sportovce je velmi křehká a lehce se může přihodit, že ztratí motivaci. Je proto velmi důležité, aby trenéři vnímali rozpoložení jednotlivých hráčů i týmu a reagovali na ně. Podívejme se na několik důvodů možné ztráty motivace, které zmiňuje materiál „Motivace – Jednoduché strategie motivace dětí ve sportu“ americké trenérské akademie a k nim ještě přidám několik specifik z našeho domácího prostředí.

  1. Hráč je v krizi a nedaří se mu několik zápasů po sobě.
  2. Hráč patří dlouhodobě výkonnostně mezi „dolních 20%“.
  3. Hráč převyšuje ostatní a zápasy nebo tréninky pro něho nejsou příliš náročné.
  4. Hráč má problém se zvládáním nových dovedností nebo herních prvků.
  5. Hráč je fyzicky nebo psychicky unavený.
  6. Hráč ztrácí zájem díky přílišné sportovní specializaci.
  7. Nasazení, úsilí a disciplína hráčů v tréninku jsou špatné.
  8. Tým v sezóně výrazně prohrává.
  9. Tým v sezóně výrazně vyhrává.

V kontextu výše uvedených bodů je současná česká „koncepce“ výchovy hokejové mládeže doslova kladivem na motivaci mladých hráčů. Podívám-li se zpětně na posledních 8 let, které trávím na zimních stadionech a nová opatření a jevy, které za tu dobu byly do výchovného systému implementovány, je to právě motivace, která výrazně utrpěla. Připomenu jen některá z nich:

  • zrušení mládežnických mistrovství republiky až do 8. třídy
  • nastavení bariér zamezujících volnému pohybu hráčů mezi kluby, zejména zavedením tzv. „výchovného“
  • neustálé změny v rozlosování žákovské ligy metodou pokus – omyl bez ohledu na výrazné rozdíly ve výkonnosti jednotlivých týmů
  • dehonestace vítězství jako cíle sportovního klání
  • potlačování zveřejňování výsledků
  • příspěvková politika klubů – tlak klubu na co největší výběr klubových příspěvků bez ohledu na uplatnění hráčů

Díky těmto opatřením se v českých žákovských soutěžích hraje velké množství zápasů, které vzhledem k obrovským rozdílům mezi jednotlivými týmy nikdo ani nechce hrát. Hráči nemají při absenci mistrovství republiky žádný sezónní cíl. Zamezení volného pohybu hráčů nenutí kluby k dobré práci s mládeží a nemožnost přestupu vede někdy až ke znechucení hráčů a rodičů a odchodu k jinému sportu. Dehonestace vítězství se stala alibistickou zástěrkou špatné práce v klubech nebo i špatné práce jednotlivých trenérů. Vzhledem k potlačování zveřejňování výsledků je velmi stížen přehled o práci jednotlivých klubů s mládeží. Příspěvková politika klubů vede k vyšší koncentraci hráčů ve „zvučných“ klubech, která snižuje příležitosti uplatnění jednotlivých hráčů (nižší intenzita tréninků, menší ice-time v zápasech) v těchto klubech a naopak nedostatku hráčů v menších klubech.

Ať chcete nebo nechcete, motivace jde ruku v ruce s konkurencí. V prostředí, ve kterém je cíleně potlačována konkurence mezi kluby i konkurence mezi hráči v jednotlivých týmech, se motivace ztrácí velmi lehce.

1 Response

  1. Petr napsal:

    Je až komická, jak se všude(myšleno dospělý hokej,extraliga,reprezentace) neustále zdůrazňuje, že psychická pohoda je pro hráče velmi důležitá a bez ní nemohou podávat optimální výkony. Je řeč o dospělých,víceméně hotových lidech. A u dětí se nic takového vůbec neřeší, jsou brány jen jako materiál,na který se kladou velké úkoly,vyžaduje se 100% přístup a oddanost hokeji a přitom ti kluci v podstatě nikoho nezajímají.Všem je jedno jak se cítí,co prožívají,co je trápí a co by třeba chtěli. Pokud někde zmíníte,že je třeba s nimi pracovat nejen jako s hokejisty,ale hlavně jako s lidmi, mají vás jednoznačně za blázna.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *