Zámořské příběhy: Patrik Demel

Nejcennější a nejdůvěryhodnější je vždy osobní zkušenost. Proto jsem připravil pár jednoduchých otázek a pokusím se oslovit co nejvíce těch, kteří si vyzkoušeli Sport&Study za mořem na vlastní kůži.

Prvním, kdo se s námi podělí o svůj zámořský příběh formou rozhovoru, je Patrik Demel. Narodil se v roce 1995, při své pětileté zámořské misi získal vysokoškolský diplom v oboru psychologie a zahrál si nejvyšší univerzitní soutěž NCAA D1. Po návratu domů naskočil úspěšně do Tipsport ELH, kde se velmi rychle stal oporou zadních řad Litvínova a sbírá ice time přes 20 minut za zápas.

Tak jdeme na to!

V kolika letech si odešel do USA?

V 19 letech po maturitě na gymnáziu.

Jakou hokejovou soutěž si hrál a jakou školu si navštěvoval v ČR před odchodem do USA?

Absolvoval jsem jazykové Gymnázium Pavla Tigrida v Ostravě a hrál extraligu juniorů za HC Vítkovice. Před odchodem jsem ještě stačil odehrát dva zápasy v druhé národní lize za Porubu. Během poslední sezóny v Česku jsem měl i pár startů za národní tým U20.

Jak tě napadlo jít do USA a kdo ti pomáhal najít místo v USA?

Viděl jsem příběhy hráčů z Česka, kteří si univerzitou prošli – Andrej Šustr a Robert Sovík. Začal jsem brouzdat po internetu a našel videa ze zápasů a zákulisí NCAA. Moc se mi líbila profesionalita, úroveň a atmosféra. Navíc mým cílem bylo vždycky vystudovat vysokou školu, a to v českých podmínkách nebylo možné v kombinaci s vrcholovým hokejem. 

S umístěním za mořem v juniorce a na univerzitě mi pomáhal family advisor Miroslav Semjan. 

Jak si na tom byl před odchodem s angličtinou?

Psanou angličtinu, gramatiku a čtení jsem měl na dobré úrovni z gymnázia. Praktická stránka a konverzace byly složitější, ale během prvních 3 měsíců v juniorce jsem si zvyknul. 

Vzpomeneš si, jaká si měl před odchodem očekávání/pocity?

Když jsem odcházel do juniorky za moře, tak jsem šel opravdu do neznáma. Snad jediné, co jsem čekal, byl kvalitní hokej. Neuvědomil jsem si, jaké to bude odloučení od rodiny a kolik překážek se může objevit. 

Během mé první sezóny v NAHL jsem si uvědomil, že univerzita D1 (NCAA) je to pravé místo pro můj osobnostní, akademický i hokejový růst. Rozhodl jsem se pro to udělat všechno. 

Vzpomeneš si i na první dny a týdny po tvém příchodu do USA? 

Přijel jsem na kemp USHL s kamarádem z ČR (Venca Krudenc) a byl jsem příjemně překvapený vstřícností a profesionalitou klubu. Bylo o nás super postaráno jak na zimáku tak v rodině. Před sezónou jsme se ale bohužel ani jeden nevešli na final roster. Výkonnostně jsme na to asi měli, ale byli jsme oba overage a imports, takže jsme zabrali hodně místa na rosteru.

Kde si v USA studoval a hrál hokej?

Po příchodu do USA v sezóně 2015/2016 jsem absolvoval zmíněný pre-season kemp v týmu Waterloo Black Hawks (USHL). Na hlavní sezónu jsem se pak přesunul do Bismarck Bobcats v NAHL. 

Školu jsem měl dokončenou v ČR, tak jsem se první rok soustředil pouze na hokej a přípravu na ACT (testy studijních předpokladů) a TOEFL (jazykové testy), přičemž jsem studoval formou e-learningu.

Bydlel jsem u dvou rodin. První jsem musel vyměnit, protože bydlení bylo moc daleko od stadionu a nevyhovovaly mi podmínky, ve kterých jsem bydlel, ani strava. Ve druhé rodině jsem pak byl nadmíru spokojený. Dodnes spolu máme super vztahy. 

V sezónách 2016 – 2020 jsem studoval a hrál hokej na American International College (NCAA D1, Atlantic Hockey). První dva roky jsem bydlel na kampusu univerzity (kolej a apartmán). Další dva roky jsme si pak se spoluhráči z týmu pronajali dům.

Můžeš podle svých zkušeností popsat rozdíly, které vnímáš mezi studiem v USA a ČR?

Nemohu úplně porovnávat rozdíly mezi vysokými školami ani středními v ČR a USA, neboť střední jsem absolvoval pouze v ČR a vysokou jen v USA. Výuka na českém gymnáziu byla velmi obsáhlá, spektrum předmětů a látky bylo opravdu široké. V kombinaci s hokejem (juniorka HC Vítkovice) jsem v Česku neměl možnost se plně angažovat v jednotlivých předmětech a objevit, co mě vlastně baví. Honil jsem se vyloženě deadline za deadlinem. Byla to dobrá zkušenost, co se týče pracovní morálky, ale vůbec nic jsem o sobě nezjistil. Nevěděl jsem, co mě baví, čemu bych se po maturitě chtěl věnovat. Měl jsem ambice jít na medicínu, ale bylo to spíš tím, že se mi líbilo, co dělá můj otec (úrazový chirurg), a ne proto, že by mě bavila třeba biologie nebo chemie. 

Během roku v americké juniorce jsem si přečetl pár knih a objevil psychologii. Začal jsem se zajímat o různé osobnosti z oboru, např. Mariána Jelínka, Simona Sineka, Philipa Zimbarda a další. Psychologie mě zaujala natolik, že jsem si ji vybral za hlavní major (studijní obor) na univerzitě. Studium mě bavilo, protože jsem se najednou plně věnoval tomu, co jsem si sám předtím dobrovolně googloval. 

Při studiu jsem se zapojil i do několika projektů, které byly zajímavé jednak, co se týká psychologie, ale také jsem se naučil třeba vést svůj tým, přednášet a pracovat s daty. 

AIC je menší soukromá univerzita v Massachusetts. Akademická úroveň není tak vysoká jako třeba Ivy League schools (Harvard, Yale,…), ale na druhou stranu mi vyhovovaly menší vyučovací skupinky a individuální přístup profesorů. To určitě hrálo pozitivní roli při mé aklimatizaci v americkém systému, kde jsem pak měl i výborné akademické výsledky (2020 Class Valedictorian).

Můžeš podle svých zkušeností popsat rozdíly, které vnímáš mezi hokejem v USA a ČR? 

Začal bych srovnáním juniorky v USA a univerzity. V NCAA se hraje daleko méně zápasů (34 základní část + play-off) oproti juniorkám, kde je kolem 60 zápasů za sezónu. V NCAA se hodně trénuje. Před a po hlavním tréninku je čas na individuální dovednosti, které se pilují specifické pro každou pozici. Hodně času je věnováno také systémům/strategii a přípravě na zápasy – obsáhlé rozbory videa hry 5 na 5, přesilovek, oslabení. Soupiska v NCAA je širší než v juniorce. Obvykle kolem 30 hráčů, což vytváří velkou vnitřní konkurenci a každý trénink se musí jet na 100%, jinak vám někdo vezme místo. 

Juniorky jsou dobré v tom, že se hráč může předvést v zápasech, které jdou v rychlém sledu. Není tolik času a rozvoj mimo zápas, ale zase má hráč více možností se chytnout v zápasech (v NCAA můžete dostat jenom jednu/dvě šance za sezónu a když je nevyužijete, tak je pomalu konec sezóny). 

Zázemí je velice individuální. Co se týče juniorky, tak většina USHL týmů má daleko lepší a větší haly než NAHL. V Bismarcku (NAHL) byly podmínky velice skromné, ale zase atmosféra při zápasech byla výborná, všechno má něco. 

V NCAA se dá spolehnout na standard, jak je o studenty-sportovce postaráno, ale mezi jednotlivými školami a i hokejovými programy mohou být diametrální rozdíly. Některé vysoké školy mají vůbec to nejlepší zázemí na světě, dokonce lepší než profi sport. 

Zázemí ale není všechno! Nejvyšší prioritou by měl být podle mě správný leadership a vztah s lidmi v programu. Lesklá vířivka nebo studený bazén v kabině jsou k ničemu, pokud se s vámi trenér nebaví nebo jedna půlka týmu se nebaví s tou druhou. Já jsem měl naštěstí skvělou zkušenost na AIC s hlavním trenerém (Eric Lang) a skvělou partou kluků v týmu. 

Univerzitní hokej se nedá s žádnou soutěží v česku porovnat. Juniorské soutěže jsou v USA (USHL a NAHL) také kvalitnější než česká extraliga juniorů, hlavně co se týká konkurence, vyspělosti hráčů (mají specifický cíl – stipendium na univerzitu) a atmosféry při zápasech. Musím ale uznat, že tréninkový proces v českých juniorských týmech může mít i vyšší úroveň než v některých juniorkách v USA. To ale platí pouze pro trénink, určitě ne pro zápasy. Vycházím přitom ze své osobní zkušenosti. 

Kde studuješ/pracuješ a hraješ dnes?

Dnes po návratu z USA hraji první sezónu v Tipsport ELH  za HC VERVA Litvínov. Přes léto 2020 jsem absolvoval také stáž v technologické společnosti Gobii, která působí v New Yorku a nabízí pomůcky realitním makléřům a profesionálům. 

Hodnotíš svoji zkušenost v USA kladně nebo záporně? Proč?

Velice kladně. Nedovedu se představit život bez této zkušenosti – hlavně osobnostní. 

Co si myslíš, že ti tvoje zkušenost v USA dala nebo na druhou stranu vzala?

Studium/hokej v USA mě naučilo samostatnosti, rozšířilo životní obzory a dalo akademický základ do života. Nepřipadá mi, že by mi tato zkušenost cokoliv vzala, protože jsem všechno podstoupil dobrovolně.

Rozhovor s Patrikem po prvním zápase za AIC

Vítězná týmová fotografie