Přes univerzitu do NHL. Příběh nechtěného Andreje Šustra.

sustr
Dobrodružná pouť Andreje Šustra do nejlepší hokejové ligy vedla přes Aljašku a univerzitu v Nebrasce. V Plzni ho odstrkovali, pak jej do Tampy osobně lanařil Steve Yzerman. Žádný jiný Čech neprorazil do NHL z vysokoškolské ligy. Žádný další krajan v elitní soutěži neměří přes dva metry. Žádný při své profesi zároveň nestuduje na vysoké škole. 24letý obránce je v lecčems výjimečný. Nikdo se do National Hockey League nevloudí jen tak náhodou, bez úmorné dřiny. Porci odvahy a trpělivosti, kterou ze sebe musel vyždímat on, však trumfne málokdo. Že teď patří do sestavy silného týmu Lightning, se zdá jako navýsost zasloužená odměna.

Trochu jako Chára

V necelých osmnácti dorazil v listopadu 2008 do aljašského městečka Soldotna na březích řeky Kenai. „Byl jsem na dně,“ říká klidným tichým hlasem. Přiletěl z Česka, kde se jeho kariéra zadrhla. V Plzni narážel na potíže. Několikrát ho odtud vyhnali na hostování. „Nedostával jsem tolik příležitostí, kolik bych si zasloužil. Neviděl jsem před sebou slibnou budoucnost A když člověk vidí, jak to v českém hokeji funguje, tak jsem to šel zkusit.“

„Samozřejmě se mi zastesklo, třeba po pohodlném žití v Česku. Ale pro mě nebylo cesty zpátky. Nechtěl jsem se vrátit,“ líčí úvod svého dobrodružství. „Zvykal jsem si na jiný styl hry a odlišnou kulturu. Ale naštěstí jsem se dostal do dobré rodiny, která se o mě skvěle starala. Pořád se vídáme. Nedávno za mnou přiletěli na zápas do Detroitu. Jsem jim vděčný.“

Soldotna ho přivítala 20stupňovým mrazem, všude haldy sněhu, už brzo odpoledne se stmívalo. „V té vesničce bylo pár baráků, nějaký supermarket, benzinka a zimní stadion.“Právě odtud se Šustr odrazil k báječné jízdě. V angažmá v NHL tehdy nevěřil, ale hodlal to dotáhnout co nejdál. Z domova byl zvyklý na samostatnost. Angličtinu se obstojně naučil ve škole, kde vždycky patřil k lepším žákům. Přesto pro něj sezona v nižší americké juniorce v dresu Kenai River Brown Bears znamenala náročnou prověrku.

V krušných podmínkách na Aljašce si evropský exot vedl solidně, načež se před ročníkem 2009/10 přihlásil do kempu dvou týmů nejvyšší americké juniorské soutěže USHL. Hned první pokus, v Youngstown Phantoms, zvládl brilantně. „Za pět dnů vybrali ze 160 hráčů asi 25. Věděl jsem, že z USHL se hodně kluků dostává na univerzity, a někteří dokonce do NHL.“

Jeho příběh připomíná story dalšího čahouna Zdena Cháry, Slováka, jehož otec pochází z Plzně. Cháru i Šustra totiž v rodné zemi považovali za neperspektivní a oba se díky obdivuhodné vůli v zámoří pomalu drápali vzhůru.

Amerika ho zachránila

Šustr na další štaci v Youngstownu sbíral nabídky na stipendia. V některých školách se byl podívat. „To abych věděl, jak to tam vypadá po studijní i sportovní stránce. Vybral jsem si Nebrasku, což bylo dobré rozhodnutí. Umožnili mi rozvinout se jako hráči i člověku.“

Na následující tři roky strávené s kamarády v pronajatém domě vzpomíná jako na nejlepší v životě. „Tolik srandy a akce, to je k nezapomenutí. Neměli jsme skoro žádné peníze, nemohli si toho moc dovolit. Ale skvěle jsme si to užili. Získal jsem přátele navěky. Jeden z nich se nedávno ženil, šel jsem mu za svědka.“

Bytí univerzitního sportovce přirozeně neobnáší jen povyražení. „Jakmile nemáte studijní výsledky na dané úrovni, můžou vám zakázat tréninky a zápasy. Jsou tam postihy, co se týče stipendia. Škola je hlavní. Ale zároveň vám tam umožní být úspěšný ve sportu, když tvrdě pracujete. Něco podobného v Česku neexistuje. Kluk se musí rozhodnout, jestli chce studovat, nebo hrát hokej.“

Šustrovy dny obvykle utíkaly podle daného programu: 8.00 až 11.00 vyučování. 12.00–16.00 trénink. 18.00 až 20.00 opět škola. Původně se zaměřoval na ekonomii, posléze přestoupil na jednodušší sociologii. Ze všech úkolů pro něj byly nejnamáhavější slohy. „Při psaní delších esejů jsem žádal o pomoc u profesorů. Většinou byli velice vstřícní. Časem jsem se otrkal a získal sebevědomí v jazyce. Všechno do sebe zapadalo. Cítil jsem se pohodlně ve všem.“

Co mu chybělo v Česku, objevil v USA. Především se dočkal férové šance. „Pokoru, soustředění a dřinu v Americe ocení a podle toho se k vám chovají. Neuniknete scoutům. Pro mě byl odchod přes Atlantik záchrana.“

V univerzitní lize NCAA se stále zlepšoval. Ve 39 utkáních třetí sezony posbíral 25 bodů (9+16) a jmenovali ho asistentem kapitána.

Ocitl se blízko splnění snu. Nebyl sice draftován jako jeho slavnější vrstevníci, ovšem nabídky z NHL se k němu hrnuly po každém ročníku. Šustr zůstal v Nebrasce tři roky, aby ve studiu co nejvíc pokročil. Po tom třetím se loni ozvalo 25 ze 30 týmů. Málem se porvaly o zadáka, jehož z Plzně posílali na hostování do Mariánských Lázní či Jihlavy.

Zbývá asi pět předmětů

Pro kluby NHL je 203 centimetrů vysoký pravák zvlášť zajímavým objektem. Na úzkém hřišti se takový kolos těžko objíždí. Šustr dál piluje obratnost, dobře přihrává, jeho největší přednost se skrývá v mozku. „Má skvělé hokejové myšlení,“ tvrdí Jon Cooper, kouč Lightning.

Inteligence Šustrovi pomáhá na ledě i mimo něj. Než se upsal Tampě, pečlivě se rozmyslel. Nedíval se pouze na číslo v kolonce „plat“. Zvažoval, kam by mohl nejlépe zapadnout. Znamenitý dojem na něj udělal manažer Yzerman, který za Šustrem jezdil na střetnutí NCAA.

A tak 21. března 2013 uzavřel kontrakt s Lightning, týden poté nastoupil ke své premiéře v NHL. Z Aljašky doputoval na Floridu. Mohl by to být krásný americký happy end. Jenže Šustr se ještě neocitl v cíli. „Byl to pomalý proces a pořád pokračuje. Makám, abych se tady udržel, což není jednoduché.“

Nezabalil ani studia. Obětuje na ně nemalou část své mzdy. Jakmile má volné odpoledne, učí se. „Tak dvakrát třikrát týdně si na to sednu. Bylo by škoda to nedokončit. Zbývá mi asi pět předmětů.“

Každý hokejista, jenž se protlačí až do NHL, smí být na sebe pyšný. U Šustra to platí dvojnásob. Riskoval. Leccos obětoval. Dřel. Chtělo to kuráž opustit rodinu a podstoupit výsadek do mrazivého neznáma. Ale odvaha se vyplatila.

User Rating: 5.0 (6 votes)
Sending

2 komentáře

  1. Martin napsal:

    Neskutečný příběh…Hlavně,že byl u nás NEPERSPEKTIVNÍ. Moc a moc mu přeji mnoho úspěchů v osobním životě i hooooodně dlouhou karieru v NHL.

  2. Honza napsal:

    Super příběh. Jen ať se daří dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *