Právní stanovisko k přestupovému řádu ČSLH

Vaši věc jsem prověřila ve spolupráci s kolegou a jak už jsem předesílala v první reakci na Váš e-mail, oba jsme ve shodě v tom, že pustit se do soudního sporu o odstupné nemůžeme hráči za současné právní úpravy doporučit, neboť máme za to, že jeho výsledek by byl pro hráče neúspěšný.

Jak jste sám uváděl, problematika odstupného je nejen v českých mediích poměrně často diskutovaným tématem. Ačkoliv chápu Vaše rozhořčení a argumenty, ze kterých vyplývá, že institut odstupného se nemusí jevit v souvislostech každého jednotlivého případu spravedlivým, musím poukázat na to, že obdobné kauzy byly řešeny na úrovni Soudního dvora Evropské unie, na národní úrovni pak Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, přičemž nebylo shledáno, že by docházelo k porušení zákona.

Konkrétně Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) došel k závěru, že institut odstupného obecně není zřízen z důvodu náhrady skutečně vynaložených nákladů klubu na daného hráče. Odstupné jako náhradu reálných nákladů svým rozhodnutím odmítl SDEU ve věci  Bosman (sp. zn. C-415/93). Obdobně judikatura SDEU uvádí ve věci Bernard (sp. zn. C‑325/08), že odstupné slouží jako motiv pro sportovní kluby, aby vůbec bylo realizováno trénování mladých hráčů a vyhledávání talentů a z jejich podstaty nemůže odpovídat skutečným nákladům na výchovu hráče.

S ohledem na výše uvedené proto máme za to, že argumentace o nevyváženém odstupném podle tabulky ČSLH, která není ekvivalentní službám, jež hokejový klub poskytoval, nebude pro české soudy relevantní.
Institutem odstupného, možnostmi přestupu a registrací hráčů do 15-ti let v rámci ČSLH se zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) pod č.j. ÚOHS – P1196/2012/KD-246/2013/850/DSv.

Ve zkratce se ÚOHS zabýval otázkou, zda hokejové kluby tvoří vlastní segment ekonomického trhu a jsou ekonomickými subjekty na zamýšleném trhu. Hokejové kluby vyvíjí ekonomickou činnost, vybírají poplatky za výchovu hráčů, poskytují hráčům služby za odměnu, mají daňové identifikační číslo a další, tedy splňují běžné náležitosti podnikající entity. Stěžovatel namítal u ÚOHS, že přestupy uskutečňovány skrze přestupní řád jsou obchodní transakcí a na trhu existující soukromé hokejové školy mimo záštitu ČSLH jsou znevýhodněny „kartelem“ tvořeným ČSLH a hokejovými kluby organizovanými v rámci ČSLH. Stěžovatel po ÚOHS prakticky žádal prošetřit zejména dva následující body:

  • Registrovaným hráčům ČSLH, tedy hráčům hokejových klubů ČSLH v kategorii o níž se bavíme, v běžné praxi není umožněno využívat institucí mimo organizaci ČSLH například soukromých hokejových škol, jsou tady omezováni ve své volnosti. Tento přístup způsobuje nerovnost subjektů na trhu.
  • Diskriminační funkce odstupného v rámci trhu nesplňující pravidla hospodářské soutěže.

Aktuálně platná ustanovení ČSLH k uvedené problematice neshledal ÚOHS za rozporné se zákonem. ÚOHS svůj závěr odůvodnil specifičností této problematiky v rámci sportovní oblasti. Institut odstupného označil za běžnou součást sportovních pravidel a k jeho výši se vyjádřil obdobně, jak je uvedeno výše. K systému registrování hráčů a s tím spojenými omezeními konstatoval, že funguje na principu dobrovolnosti. Samotný hráč, nebo rodič se stává členem ČSLH či hokejového klubu na základě své volní úvahy s vědomím existence pravidel a podmínek v těchto institucích platných.

Ze stanoviska ÚOHS je dále patrné, že má–li dojít k systémové změně a například zrušení systému odstupného, mělo by se tak stát standardní cestou na základě vůle subjektů podílejících se na systému (především hlasováním v orgánech ČSLH, kde úpravu hráčských otázek obvykle na tomto poli zajišťují příslušné hráčské organizace v rámci svazu, které jednají se svými partnery – v daném případě organizací hokejových klubů a ČSLH).

V občanskoprávní rovině a otázce potenciálního občanskoprávního sporu musím konstatovat, že přestupní řád ČSLH dle našeho názoru neodporuje zákonu ani ústavnosti. Na Váš dotaz, zda-li by bylo možné napadnout celý princip (platnost daných ustanovení ČSLH) právní cestou tedy musíme odpovědět, že máme za to, že v současné době nikoliv. Dle našeho názoru však nic nebrání tomu, aby hráč uzavřel s klubem individuální smlouvu, ve které se klub zaváže odstupné nepožadovat, resp. svého nároku se vzdá (viz. Váš dotaz pod bodem 3).

8 komentářů

  1. Ivo Holešovský napsal:

    To Jehlička: 🙂
    Viz. můj post z 18.03.2015 15:05 hod… 🙂
    Ale po pravdě aktuální stav?… Radši bez komentu… 🙁

  2. Jehlička napsal:

    Hokejová rodino, dnes mám takovou malinkou „právnickou“ radost. V roce 2013 mě tak trošku zamrzelo rozhodnutí ÚOHS, které neakceptovalo mé argumenty vůči ČSLH. Jakmile jsem si to přečetl, podal jsem obratem proti jejich právnímu výkladu námitku a uběhnul nějaký čas a hodil jsem to za hlavu. Nemělo cenu běhat proti proudu, když většina rodičů spíše bojují více mezi sebou než za své děti.

    V roce 2014 se ČSLH dokonce obhajovala stanoviskem ÚOHS. Občas jsem i dostal tady pár štiplavých slovíček, že jsem ČSLH dal do ruky zbraň v podobě pozitivního nálezu ze strany ÚOHS.

    Uběhnul nějaký čas, já už přestal ČSLH úplně řešit a dnes se dívám do pošty a nestačím se divit. Velice mě potěšilo, že tady je instituce, která se problematikou práv dětí na náš podnět zabývala a dala mé argumentaci za pravdu a pečlivě tyto argumenty odborně doplnila a ÚOHS vyzvala k novému projednávání.

    Ještě milejší bylo, že to bylo doplněno o analýzu řady právních precedentů v rámci EU. Ať už to dopadne jakkoliv, tak jsem rád, že se tím zaobírá státní aparát, který má dostatečný právní potenciál postavit se za práva dětí.

  3. Ivo Holešovský napsal:

    🙂 Ano, v zásadě jste si odpověděl 🙂 Ono se to skutečně nezdá, ale všechno má své pravidla, stejně tak samotné právo, které ať se to líbí nebo ne, je nutné hledat za vším. Nechtěl jsem Vás ovšem nějak děsit, v podstatě jsem popsal pouze věci, které jsem sám prožil, zažil, musel je řešit a vše uvedené vychází z reálných skutečností, tedy situací které se již stali.

    Vedle toho jsou i případy, kdy k popsanému nedošlo, kdy skutečně mělo v reálné situaci významnější a závaznější řešení pouze v podání si ruky a víry, že co je dohodnuto platí a taky platilo. Ale zase na druhou stranu sám jistě víte, že jsme v čechách a tady se hold podání ruky moc nenosí… Obecně si myslím, že jiný způsob řešení moc reálný není, než jak jej sám popisujete, doufajíc, že sliby se budou plnit.
    Jak jsem psal, sice existují ještě jiné způsoby, jak podobnou situaci řešit, ale je to dost na hraně, tak pokud sám jste vnitřně přesvědčen, neřešil bych to dál. Navíc, píšete že jste v malém klubu, a u těchto klubů odstupné obecně většinou problém nebývá, když už dojde k odchodu do jiného, vesměs velkého, tak ten velký klub se vždy nějak s tím malým na nějaké reciprocitě dohodne. Dokonce v takových případech o odstupném ani nebývá řeč, to většinou nastupuje až u větších klubů, či ve starších kategoriích a taky ne vždy.
    Umím si představit, že by mohli nastat problémy právě u těch velkých klubů ve starších kategoriích, ale můj soukromý názor je ten, že rozumní lidé se vždy dohodnou. V tomhle jsem možní optimista, ale skutečně je víc těch rozumných 🙂 Tak hodně štěstí a úspěchů na ledě i ve škole pro mladýho ! I.H.

  4. Michal napsal:

    Tak se mi až z toho kouří z hlavy :o)
    Máme malého gólmana, kterému se ale v klubu nejsou schopni dostatečně věnovat, nemají na to trenéry,
    takže jezdíme o víkendech po kempech + jednou týdně do jiného klubu trénovat gólmanské dovednosti a 2x týdně je se svými spoluhráči na ledě, ale spíše do počtu, aby byl v partě, protože trenéři řeší hráče.
    Nemáme s tím problém a s klubem je vše domluvené a ústně proběhla dohoda, že tzv. výchovné by v případě přestupu, pokud vůbec někdy v budoucnu nastane, nebylo požadováno, protože náklady na jeho gólmanský vývoj neseme jako rodiče.
    Podstatné je, že prcek ještě NENÍ registrován , ale protože má brzy začít hrát turnaje, je toto podmínkou klubu. Na základě Vaši odpovědi, za kterou děkuji, ale asi nemá smysl řešit nějaký papír, který stejně nemá žádnou hodnotu a budeme věřit, že podání ruky má ještě nějakou váhu :o)

  5. Ivo Holešovský napsal:

    To Michal: konkrétně k Vaší otázce: možné je cokoliv, dohodnout se dá na všem, ale … 🙂
    Předně, nenapsal jste, jak starý syn je, zda už má platnou registraci, zda se jedná o registraci u spolku, nebo u klubu – podnikatelské osoby. Budu tedy vycházet ze standardní situace:
    1) hráčem je myšleno dítě do 15(18)let věku
    2) hráč je členem spolku, neziskové, příspěvkové organizace, podle zákona o shromažďování, nově spolek zapsaný podle n.O.Z.
    3) nyní registrační právem disponuje spolek, v základní formě (tedy podpisem registračního lístku)

    V důsledku si dost dobře neumím představit, jak by taková dohoda měla vypadat, aby byla platná a právně účinná, tím spíše u dítěte do 15(18) let věku. Jde o to, že odstupné podle řádů jde mimo vliv samotného hráče, podle řádů odstupné výslovně hradí nový spolek původnímu spolku. Tedy, těžko předem uzavírat dohodu s hráčem, resp. s jeho zákonným zástupcem k tomu, že v budoucnu nebude spolek požadovat zaplatit (někdy v budoucnu a kdy ?) po jiném spolku) v tuto chvíli neznámém „odstupné“ , na které notabene má spolek právo podle stanov a řádů svazu, jehož je členem. Kdy při vstupu do řad členů svazu spolek deklaroval, že se bude stanovami a řády bezvýhradně řídit, pokud by však takové jednání nebylo v rozporu s právním pořádkem ČR.

    Ano, jistě namítnete, že papír snese hodně, ale poté v důsledku má ten papír stejnou hodnotu, jako stejně velký kus toaletního papíru, škoda jen zbytečně vyplácaného toneru. Převedu to do absurdna, základními tezemi:
    1) předem se vzdát jakéhokoliv práva byť i písemně je neplatné, a je jedno, zda se jedná o občana, firmu, spolek; tedy takové ujednání by tak či tak bylo od počátku neplatné, neúčinné
    2) I pokud pominu bod 1), nastupuje otázka, zda je vůbec někdo fakticky ze spolku oprávněn podepsat takovou dohodu – tvrdím že taková osoba v podstatě neexistuje. Statutární zástupce spolku nemá oprávnění za spolek, jeho jménem rozhodnout tak, že ho zbaví do budoucna jeho práv. Obecně neznám stanovy spolku, které by takovou pravomoc vedení spolku, či konkrétní osobě umožnily. I pokud by takové stanovy existovaly, měla by o takové dohodě rozhodnout valná hromada spolku a silně pochybuju, že by takový návrh prošel (s ohledem na další členy spolku, kteří by pak asi žádali to samé).
    3) I pokud by valná hromada takovou dohodu schválila (její uzavření), je diskutabilní, nakolik by byla závaznou pro budoucí, třeba nové vedení spolku. Jestliže taková dohoda z principu zkracuje na zákonných právech spolku a jeho členů, což zákon přímo zapovídá, pak je principiálně neplatná a může situace dospět do stádia, kdy osoba, která za spolek takovou dohodu uzavřela, bude za škodu spolku způsobenou (uzavřením dohody – ztrátou odstupného jako příjmu) přímo odpovědná ona sama a bude ji muset, pokud spolek bude požadovat, resp. pokud na vzniklou škodu poukáže kontrolní orgán, takovou škodu spolku nahradit ze svého. Opět silně pochybuju, že by se našel takový střelec, který by jen tak bez mrknutí oka skutečně takovou dohodu podepsal.
    Co více, poukázat na škodu může v důsledku kdokoliv, například i věřitel spolku, protože takovou dohodou by mohli být protizákonně zcizovány prostředky a majetek pro krytí jeho závazků.

    A protože tu máme zákon o korporacích, vedení spolku odpovídá za škodu, kterou spolku způsobí svým neodborným jednáním, nebo porušením povinností při správě cizího majetku, tedy porušení povinností řádného hospodáře…. A nedej bože, aby šlo o škodu vyšší hodnoty, pak se vedle náhrady škody budeme bavit také o případné trestní odpovědnosti…
    4) v důsledku i v případě, kdy by došlo k uzavření dohody o nižším odstupném, nebo ve výši jakéhosi maximálního paušálu, opět nastupuje zásada neplatnosti, navíc pokud by měla dohoda jakkoliv nově zavazovat dítě i v budoucnu k jakémukoliv plnění, jediným oprávněným kdo může takový souhlas vyslovit (s uzavřením dohody) je opatrovnický soud. Zjednodušeně, vy jako rodič, byť jeho zákonný zástupce, nejste bez opatrovnického soudu oprávněn k čemukoliv své vlastní dítě zavázat či zavazovat do budoucna. Přijímat plnění ve prospěch vlastního dítěte (tedy zvyšovat jeho majetek) jste oprávněn bez omezení, ale naopak zatěžovat jeho majetek či jej zcizovat oprávněn nejste, aniž by jste k tomu neměl souhlas opatrovnického soudu. Jak takové řízení probíhá je asi zbytečné popisovat, i jen to, že do vašich stávajících práv zákonného zástupce nutně bude ustanoven soudem opatrovník, většinou pak se jedná o úřad pro zastupování práv dítěte – úřady pro sociálně-právní ochranu práv dítěte působící většinou při pověřených obcích a krajských úřadech.

    Uzavřu tedy, smysl uzavřít takovou dohodu nikde nevidím, nedává absolutně žádné skutečné, vymožitelné právo ani vašemu dítěti, ani vám, ani spolku. Jistě, slíbit můžu cokoliv, ale slíbit to pak černě na bílém, to jsme úplně někde jinde.

    Myslíte si ještě, že má vůbec smysl snažit se takovou dohodu uzavřít? To už vidím jako schůdnějším řešením získat registrační právo na osobu, kterou buď ovládám, nebo která vznikla pouze účelově, tedy za účelem držení registračních práv hráčů a jejich postoupením zákonným zástupcům (do klubů pak na hostování, střídavé starty a podobně…); ale je to dost krkolomná cesta, nehledě na to, nakolik se bude klubům takové „vlastnictví“ líbit, když tu jde primárně o úplně něco jiného: držet registrační právo na hráče = prostředky na činnost pro klub, dalece převyšující v horizontu pár let diskutabilní „odstupné“.
    Existují možnosti v mezích práva a stanov s řády svazu, jak se vyhnout nátlaku v různé podobě platit odstupné původnímu klubu, ale to ani omylem není na tuto diskuzi.

    Závěrem je taky dobré napsat jedno, a to že v mnoha případech „odstupné“ mezi původním a novým spolkem (klubem) nehraje žádnou roli, ono v reálu skutečně tady o „odstupné“ jako takové vůbec nejde. To, že svaz „vyrobil“ problém mládeže, který nazval odstupným, a všichni se ho chytili jako božího slova, je sice fakt, leč toto ve skutečnosti žádný problém není = je to jenom prostý důsledek ve skutečnosti jiného problému, daleko zásadnějšího, o kterým se ale nemluví, který v důsledku dosud nikdo nenašel odvahu pojmenovat ho pravými slovy, pravým významem.

  6. Ivo Holešovský napsal:

    Dovolím si několik, podle mě zásadních poznámek:
    1) nález ÚOHS je starý už více jak 2 roky, z ledna 2013, je známý a dostatečně překonaný dalším řízením
    2) zmiňovaný nález se neváže na situaci, kdy jde o hráče nezletilého na jedné straně a klubu – spolku jako neziskové příspěvkové organizaci na straně druhé
    3) ačkoliv platí bezvýhradně bod 2), paradoxně dává jednoznačnou odpověď pro situaci přiléhavou té naší, tedy dává na jisto různý, zcela opačný výklad nálezu pro první variantu (hráč/klub jako podnikatelská osoba) a pro druhou variantu, tedy naší (nezletilý hráč/příspěvkový neziskový spolek)

    Tedy, ačkoliv po povrchním přečtení nálezu se může jevit dojem, že nález obhajuje odstupné a tedy zjednodušeně, že vše je v pořádku, pak ve skutečnosti nález jednoznačně říká, že to co je u hráčů nad 15 let ve vztahu s kluby-pod.osobami v souladu s právem a hospodářskou soutěží, již u hráčů mladších 15 let ve vztahu se spolkem v souladu s právem není.

    Zjednodušeně shora uvedené je ta věta, kterou často píši, tedy že v zásadě jsou stanovy a řády v pořádku, ale ne pak jejich uplatňování k hráčům – dětem ve věku do 15(18) let.

    Další podstatné je třeba se na tento nález dívat také optikou samotného ÚOHS, tedy vůbec pochopit, zda a v jakém rozsahu je vůbec příslušným rozhodovat a posuzovat podmět stěžovatele. I z tohoto principu je zcela bezpochybné, že ÚOHS svůj nález mohl toliko řešit jen v případě, pokud stranami sporu či stranami řízení jsou podnikatelské subjekty, což za určitých okolností zletilý hráči s profi smlouvou jsou, stejně tak kluby-podnikatelské osoby.

    Tedy, ÚOHS ani omylem, ani náznakem nemohl a nemůže rozhodovat a vydávat nálezy, kde účastníky sporu je nezletilé dítě na straně jedné a spolek, nepodnikatelský subjekt (příspěvková nezisková organizace) na straně druhé.

    Uzavřu to tak, že nebyla chybou zveřejnit shora uvedený názor právní kanceláře, protože je v zásadě správný, nelze z principu proti němu nic namítat, je však nutno zdůraznit a to významně, že tak jako citovaný nález tak i jeho rozbor není aplikovatelný, tedy nepřiléhá situaci u hráčů do věku 15(18) let, pokud jsou organizováni v klubu, jehož formou je spolek (tedy tvář osoby podle zákona o shromažďování a nikoliv podle hospodářského práva).

    A přes to, je tento nález celkem důležitý, alespoň co do jednoho z mnoha dílčích názorů státní správy, který tím, jak jednoznačně vyložil postoj k vlastnímu předmětu podání stěžovatele, se vyhranil jednoznačným způsobem k otázce, jak by rozhodl (pokud by mohl, což z principu mu to nepřísluší), pokud by se jednalo o situaci, o kterou nám jde především, tedy o naše děti, mládež, hráče do 15(18) let, sdružených v klubech, jejich právní subjektivita je „spolek“. A dovolím si předpokládat, že cca 95% všech dětí jsou sdruženi a působí ve spolcích, které také disponují jejich registračními právy.

    Bohužel, i toto ukazuje to, co jsem už také mnohokrát psal, tedy že pouhým vytržením jednoho nálezu z kontextu se všemi zásadními vstupními informacemi může (a také dochází) k tomu, že například i tímto nálezem se svaz ohání, na něm zdůvodňuje, že je vše v naprostém pořádku, ale už logicky neříká, že tento nález se týká sotva tak 5% dětí a mládeže, tedy že v naprosté většině situací (u 95% z nich) i podle tohoto samotného nálezu platí, že není v pořádku vystavit je omezováním jejich zákonných práv, notabene aby byli děti, podle Úmluvy o právech, předmětem „jakéhokoliv obchodu v jakékoliv podobě“, i pokud by se jednalo o odstupné, které si hradí spolky mezi sebou navzájem.

    Závěr? Jen bohužel krásná ukázka, jak svaz mluví o hruškách a rodiče chtějí jablka…
    Pro ty, kterým ani uvedené nestačí ještě jednu nápovědu: nastudujte si, co je vůbec ÚOHS za orgán státní moci a jaké vůbec má kompetence (čím se vůbec může (a tedy nemůže) zabývat. Kdo z Vás najde jedinou i minimální možnost, jak by se vůbec mohl ÚOHS zabývat vztahy mezi dětmi a spolky, zaplatím sud plzně 🙂

    Pěkný den, I.H.

  7. Michal napsal:

    Ještě po komunikaci s panem Hesem dotaz na toto téma na pana Jehličku, který by snad měl v této věci být nejvíce fundovaný.

  8. Michal napsal:

    Dobrý den, nemáte prosím někdo zkušenost s tou možností v závěru článku, tedy s uzavřením individuální dohody s klubem? Jsme se synem v situaci, kdy toto chceme využít, ústní shoda s klubem snad je, ale radši to chceme potvrdit písemnou formou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *