Právní stanovisko k přestupovému řádu ČSLH

Vaši věc jsem prověřila ve spolupráci s kolegou a jak už jsem předesílala v první reakci na Váš e-mail, oba jsme ve shodě v tom, že pustit se do soudního sporu o odstupné nemůžeme hráči za současné právní úpravy doporučit, neboť máme za to, že jeho výsledek by byl pro hráče neúspěšný.

Jak jste sám uváděl, problematika odstupného je nejen v českých mediích poměrně často diskutovaným tématem. Ačkoliv chápu Vaše rozhořčení a argumenty, ze kterých vyplývá, že institut odstupného se nemusí jevit v souvislostech každého jednotlivého případu spravedlivým, musím poukázat na to, že obdobné kauzy byly řešeny na úrovni Soudního dvora Evropské unie, na národní úrovni pak Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, přičemž nebylo shledáno, že by docházelo k porušení zákona.

Konkrétně Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) došel k závěru, že institut odstupného obecně není zřízen z důvodu náhrady skutečně vynaložených nákladů klubu na daného hráče. Odstupné jako náhradu reálných nákladů svým rozhodnutím odmítl SDEU ve věci  Bosman (sp. zn. C-415/93). Obdobně judikatura SDEU uvádí ve věci Bernard (sp. zn. C‑325/08), že odstupné slouží jako motiv pro sportovní kluby, aby vůbec bylo realizováno trénování mladých hráčů a vyhledávání talentů a z jejich podstaty nemůže odpovídat skutečným nákladům na výchovu hráče.

S ohledem na výše uvedené proto máme za to, že argumentace o nevyváženém odstupném podle tabulky ČSLH, která není ekvivalentní službám, jež hokejový klub poskytoval, nebude pro české soudy relevantní.
Institutem odstupného, možnostmi přestupu a registrací hráčů do 15-ti let v rámci ČSLH se zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) pod č.j. ÚOHS – P1196/2012/KD-246/2013/850/DSv.

Ve zkratce se ÚOHS zabýval otázkou, zda hokejové kluby tvoří vlastní segment ekonomického trhu a jsou ekonomickými subjekty na zamýšleném trhu. Hokejové kluby vyvíjí ekonomickou činnost, vybírají poplatky za výchovu hráčů, poskytují hráčům služby za odměnu, mají daňové identifikační číslo a další, tedy splňují běžné náležitosti podnikající entity. Stěžovatel namítal u ÚOHS, že přestupy uskutečňovány skrze přestupní řád jsou obchodní transakcí a na trhu existující soukromé hokejové školy mimo záštitu ČSLH jsou znevýhodněny „kartelem“ tvořeným ČSLH a hokejovými kluby organizovanými v rámci ČSLH. Stěžovatel po ÚOHS prakticky žádal prošetřit zejména dva následující body:

• Registrovaným hráčům ČSLH, tedy hráčům hokejových klubů ČSLH v kategorii o níž se bavíme, v běžné praxi není umožněno využívat institucí mimo organizaci ČSLH například soukromých hokejových škol, jsou tady omezováni ve své volnosti. Tento přístup způsobuje nerovnost subjektů na trhu.
• Diskriminační funkce odstupného v rámci trhu nesplňující pravidla hospodářské soutěže.

Aktuálně platná ustanovení ČSLH k uvedené problematice neshledal ÚOHS za rozporné se zákonem. ÚOHS svůj závěr odůvodnil specifičností této problematiky v rámci sportovní oblasti. Institut odstupného označil za běžnou součást sportovních pravidel a k jeho výši se vyjádřil obdobně, jak je uvedeno výše. K systému registrování hráčů a s tím spojenými omezeními konstatoval, že funguje na principu dobrovolnosti. Samotný hráč, nebo rodič se stává členem ČSLH či hokejového klubu na základě své volní úvahy s vědomím existence pravidel a podmínek v těchto institucích platných.

Ze stanoviska ÚOHS je dále patrné, že má–li dojít k systémové změně a například zrušení systému odstupného, mělo by se tak stát standardní cestou na základě vůle subjektů podílejících se na systému (především hlasováním v orgánech ČSLH, kde úpravu hráčských otázek obvykle na tomto poli zajišťují příslušné hráčské organizace v rámci svazu, které jednají se svými partnery – v daném případě organizací hokejových klubů a ČSLH).

V občanskoprávní rovině a otázce potenciálního občanskoprávního sporu musím konstatovat, že přestupní řád ČSLH dle našeho názoru neodporuje zákonu ani ústavnosti. Na Váš dotaz, zda-li by bylo možné napadnout celý princip (platnost daných ustanovení ČSLH) právní cestou tedy musíme odpovědět, že máme za to, že v současné době nikoliv. Dle našeho názoru však nic nebrání tomu, aby hráč uzavřel s klubem individuální smlouvu, ve které se klub zaváže odstupné nepožadovat, resp. svého nároku se vzdá (viz. Váš dotaz pod bodem 3).