Ode zdi ke zdi

Jinak bohužel nelze glosovat vystoupení českého šéftrenéra k MS U20.

Šéftrenér Lener: MS dvacítek byl neúspěch. Hráči musí dělat navíc, přijdou změny

V čem je pan Lener nepochybně skvělý, je naslouchání lidem okolo sebe. Nicméně jak dlouho je ve své funkci? 7 let? Není to náhodou už dostatečně dlouho na neustálé opakování frází typu „Je třeba najít cestu, která nás posune.“ „Přijdou změny!“ apod.?

Nemůžu si pomoct, ale žádné zásadní změny, které by český hokej posouvaly, za jeho působení skutečně nevidím. Náborový marketing, nákupy výstrojí, hokejové akademie a další akce, to všechno je zatím daleko více o penězích než o skutečném pozitivním účinku.

Kde je nějaká metodika, smysluplné soutěžení, zdravé konkurenční prostředí pro kluby a hráče bez bariér typu odstupného. Kde je zdravé motivační prostředí pro samotné trenéry jako klíčový prvek každého výchovného systému?

Sorry, ale tady žádný posun nevidím!

„Hráči musí dělat navíc.“

A jejda! Dobré ráno! Nesnaží se náš oficiální proud náhodou léta potírat mimoklubovou práci navíc? Nevznikaly náhodou organizovaně a neplatí leckde ještě zhovadilé klubové směrnice zakazující práci hráčů mimo klub? Nekontrolovali a nekontrolují s posvěcením  nejvyššího velení v některých klubech a snad už jen některá individua hráče, zda si náhodou neodnáší domu brusle a nejdou si zabruslit na rybník, aby je následně za toto zjištění náležitě ztrestali?

„Nejdůležitější je rodič.“ Najednou! Doteď byl rodič v podstatě jediným oficiálním nepřítelem hokejové výchovy.

Ode zdi ke zdi!

Každý jen trochu orientovaný člověk musí přiznat, že dovednostní posun nejmenší české mládeže v posledních letech obstarávají zpočátku téměř ilegální činností různé hokejové školy v čele s průkopnickou HTA. Ať už přímo prací s hráči nebo nepřímo, kdy se od nich už nějakou dobu učí a přenáší prvky do klubového tréninku i řada osvětychtivých klubových trenérů.

Problém s odchody hráčů do zahraničí

Kdyby Hnilda jen trochu nahlédl pod pokličku, zjistil by, že špičkový hráči vyrostlí v systému posledních let jako Pastrňák, Vrána či Zacha jsou hokejově tam, kde právě jsou, s největší pravděpodobností právě proto, že odsud včas prchli.

50 na 50 hry v tréninku

K tomu jen krátce. Co spíš, než bez bližšího upřesnění neurčitě porcovat čas tréninku na 50-50, kteréžto opatření může řada trenérů místo složitého vymýšlení herních cvičení jen přivítat s tím, že 50% tréninku věnuje podepření brady hokejkou, nechat ty děti hrát co nejvíce zápasů? Nenechávat je cestovat celý den za jedním mizerným nařízeným zápasem přes půl republiky, ale podporovat  odehrání co nejvíce zápasů, ideálně co nejvyrovnanějších a co nejblíže nebo hned několik na jednom místě najednou. Třeba nějak TAKTO! Stejně se dnes všichni mnohem více těší do Šumperka nebo Uničova a na jiné nadšenecké turnaje zcela mimo oficiální proud, než na nezáživné výlety v rámci beztvaré a bezchuťové žákovské ligy.

Vzhůru tedy do práce!