Rozhodčí a pán Maso

Tak jsem si zpestřil víkend návštěvou minihokejového soutěžního turnaje třetích tříd v Edenu. Malí letňanští Letci, potěry Slavie a Sparty bojovali jako lvi. Hrálo se se správným zaujetím, padaly pěkné góly, pár akcí by se neztratilo v anketě zlatá helma. Pěkný sportovní zážitek, až na výstupy jistého individua v červené bundě z řad slávistických rodičů.

Až když jsme dorazili domu, došlo mi, co se to vlastně odehrálo a jak to zapůsobilo na děti. Na maminčin dotaz „jak jste hráli“, holčička sledujíc vše z branky spustila, že tam byl nějakej pán na tribuně, co se hádal s rozhodčím a říkal mu č…. a ten rozhodčí zase křičel na něj, ať už ho nechá bejt. A že ten pán byl určitě táta slávistickýho čísla X, protože ten kluk tam mastil protihráče a vždycky, když někoho zmastil, tak ten táta bouchal rukama do zábradlí a křičel „výborně, to je vono“.

Přiznám se, že jsem to v reálu bral tak nějak jako celkem běžný domácí hokejový kolorit. Pán v červené bundě byl vskutku zajímavý kousek, postavil se v Edenu na ochoz na užší straně stadionu, čímž stál přímo nad třetinou, kde se hrálo a byl proto velmi dobře slyšet. Neustále pořvával na rozhodčího zjevně značně ještě nabuzen skutečností, že vedlě něj stojící junioři se scénkami náramně bavili. Pán v červeném se tedy projevoval jako správný lidský maso bez mozku.

V rámci objektivity nutno konstatovat, že pan rozhodčí to bohužel dneska také nezvládal. Ve hře měl značné zmatky, mimochodem i proto, že se hrálo na obou stranách hřiště a na každé si pískal střídání sám rozhodčí, takže mu občas nějaké to střídání uteklo, několika malým borcům promlouval do duše až příliš důrazně a celé to bylo takové hodně rozhárané. Navíc i někteří další rodiče, jako by vycítili slabší kus, tak se na sudího vrhali i po skončení druhého utkání, takže dostal vyhubováno ještě od jedné agilní střídačkové mamky a odborné školení od dalšího borce, který cítil potřebu dát panu sudímu pár rad, jak píská zápasy on, když si nazuje brusle 🙂 Prostě legranda, jak má být. Naštěstí nedobrý výkon sudího nijak neovlivnil výsledky utkání, to by byla asi ještě větší mela. Největší průšvih, kterého se však podle mého sudí dopustil, byla skutečnost, že se v průběhu zápasu poustěl čile do diskuzí s pánem Masem na tribuně. I proto mě napadlo a považujte to za hlavní smysl tohoto příspěvku, dát do placu pár návrhů na zlepšení situace na straně rozhodčích v minihokeji. Třeba to zabere podobně jako kdysi kauza „Sraž ho!“ v souvislosti s hrou tělem v mládežnických kategoriích, kterou někdo mně neznámý aktivní neváhal z malého soukromého blogu přesadit do Hospodářských novin a vyústila až v nápravná opatření ze strany ČSLH.

Pojďme na to

Nejprve si řekněme, že dělat rozhodčího zejména minihokeje u nejmladších žákovských kategorií není žádné velké ryto. Zkuste si na sebe nechat pořvávat za TYTO ODMĚNY. A tak je třeba k tomu i přistupovat a těch lidí si trochu vážit.

Na stranu druhou jde o malé děti a má-li být v nich i rodičích pěstována láska k hokeji, spravedlivé a citlivé rozhodování je hned na začátku více než na místě. Navíc, jak to tak z tribuny občas pozoruji, právě v minihokeji je uplatňován často až příliš rozdílný metr jednotlivých rozhodčích, zejména stále v oblasti rozhodování hry do těla a zajištění plynulosti hry.

Lehce specifická péče od vedení arbitrů by byla proto přínosem.

Metodika

Připravit rozhodčím jednoduchou přehlednou metodiku (klidně obrázkovou) pro řízení minihokeje a zápasů v žákovských kategoriích. Rozhodčím je věnována ze strany svazu velká péče a mají materiálů i informací spoustu viz např. ZDE, ale nenašel jsem s výjimkou informací o hře tělem nic moc o specificích posuzování hry v nejmladších kategoriích, zvláště pak minihokeji, který nám začíná hráče formovat jako první.

Občasné inspekce

Semo támo by se hodilo vyslat na minihokej inspekci a případné objevené nedostatky krátce a srozumitelně reportovat všem dalším minihokejovým sudím třeba jednoduše mailem.

Cit pro hru

Proškolovat v rámci přípravy rozhodčích základní specifika posuzování minihokeje i se zvláštní kapitolou cit pro dětskou hru 🙂 V jejím rámci by se hodilo rozebrat třeba:

• Hru tělem s důrazem na posuzování úmyslných a neúmyslných (neohrabaných zákroků).
• Posuzování i ostatních faulů s důrazem na skutečnost, kdy jde o úmysl a kdy jen o dětskou neohrabanost v zápalu chumlového boje. Minihokej se hraje na hrubý čas, fauly trestají nájezdy, když potom rozhodčí píská „každé upadnutí“, moc se toho neodehraje a děti místo hry koukají spíše na dovednostní soutěže jednotlivců. Příkladově třeba podražení. Většina z nich pramení z pouhé dětské neohrabanosti, takže přijedou-li dva hráči k puku a oba se po něm ve snaze ho získat oženou hokejkou a jeden přitom spadne, nechal bych hru plynout dál. Pískat by se měla jen jasná úmyslná podražení nebo podražení v šancích, např. v momentě, kdy hráč ujíždí do brejku.
• Důrazně napomenout lavičku za předčasné naskakování hráčů na led při střídání. Za opakované provinění nařídit trestné střílení.

Signalizace střídání

Jak jsem se nejen dnes přesvědčil, oddělená signalizace střídání hvizdem rozhodčího při hře na obou stranách hřiště není dobrá. Reagují na ni často i hráči na druhé straně a je z toho maglajz. Signalizace by tak měla být synchronní pro obě strany hřistě, ideálně řízená přímo časomírou. Pokud není k dispozici časomíra, nahradit ji lze lehce celou řadou možností, houkačky ve spreji nebo na baterky stojí už kolem třech stovek. Do ruky pak patří jen někomu, kdo by si radši usekl ruku, než aby troubil podle toho, kdo je na puku 🙂

Zákaz komunikace s rodiči

Zaškolit a vyžadovat striktní zákaz jakékoliv komunikace s rodiči. Ta v průběhu zápasu je úplný exces, ale není důvod se jakkoliv obhajovat a diskutovat ani při odchodu do šaten.

Asi by se toho našlo víc, ale aspoň pro začátek. Je možné, že jsou někde nějaká bližší pravidla pro rozhodování minihokeje vydána. Pátral jsem, ale nenašel, takže asi tak 🙂

Hezký den!