Ztráta motivace
Psychika mladého sportovce je velmi křehká a lehce se může přihodit, že ztratí motivaci. Je proto velmi důležité, aby trenéři vnímali rozpoložení jednotlivých hráčů i týmu a reagovali na ně. Podívejme se na několik důvodů možné ztráty motivace, které zmiňuje materiál „Motivace – Jednoduché strategie motivace dětí ve sportu“ americké trenérské akademie a k nim ještě přidám několik specifik z našeho domácího prostředí.
- Hráč je v krizi a nedaří se mu několik zápasů po sobě.
- Hráč patří dlouhodobě výkonnostně mezi „dolních 20%“.
- Hráč převyšuje ostatní a zápasy nebo tréninky pro něho nejsou příliš náročné.
- Hráč má problém se zvládáním nových dovedností nebo herních prvků.
- Hráč je fyzicky nebo psychicky unavený.
- Hráč ztrácí zájem díky přílišné sportovní specializaci.
- Nasazení, úsilí a disciplína hráčů v tréninku jsou špatné.
- Tým v sezóně výrazně prohrává.
- Tým v sezóně výrazně vyhrává.
V kontextu výše uvedených bodů je současná česká „koncepce“ výchovy hokejové mládeže doslova kladivem na motivaci mladých hráčů. Podívám-li se zpětně na posledních 8 let, které trávím na zimních stadionech a nová opatření a jevy, které za tu dobu byly do výchovného systému implementovány, je to právě motivace, která výrazně utrpěla. Připomenu jen některá z nich:
- zrušení mládežnických mistrovství republiky až do 8. třídy
- nastavení bariér zamezujících volnému pohybu hráčů mezi kluby, zejména zavedením tzv. „výchovného“
- neustálé změny v rozlosování žákovské ligy metodou pokus – omyl bez ohledu na výrazné rozdíly ve výkonnosti jednotlivých týmů
- dehonestace vítězství jako cíle sportovního klání
- potlačování zveřejňování výsledků
- příspěvková politika klubů – tlak klubu na co největší výběr klubových příspěvků bez ohledu na uplatnění hráčů
Díky těmto opatřením se v českých žákovských soutěžích hraje velké množství zápasů, které vzhledem k obrovským rozdílům mezi jednotlivými týmy nikdo ani nechce hrát. Hráči nemají při absenci mistrovství republiky žádný sezónní cíl. Zamezení volného pohybu hráčů nenutí kluby k dobré práci s mládeží a nemožnost přestupu vede někdy až ke znechucení hráčů a rodičů a odchodu k jinému sportu. Dehonestace vítězství se stala alibistickou zástěrkou špatné práce v klubech nebo i špatné práce jednotlivých trenérů. Vzhledem k potlačování zveřejňování výsledků je velmi stížen přehled o práci jednotlivých klubů s mládeží. Příspěvková politika klubů vede k vyšší koncentraci hráčů ve „zvučných“ klubech, která snižuje příležitosti uplatnění jednotlivých hráčů (nižší intenzita tréninků, menší ice-time v zápasech) v těchto klubech a naopak nedostatku hráčů v menších klubech.
Ať chcete nebo nechcete, motivace jde ruku v ruce s konkurencí. V prostředí, ve kterém je cíleně potlačována konkurence mezi kluby i konkurence mezi hráči v jednotlivých týmech, se motivace ztrácí velmi lehce.
